Už jen tím, že nás většinou ani nenapadne, že se můžeme na stavu nohou, a tím i celého těla našich dětí, neblaze podepsat. Trochu možná zaváháme maximálně při výběru obuvi, ale i tam se dají přivřít oči (na dvě hodiny tělocviku týdně přece dochodíš ty staré kecky, co už tě tlačily). Ano. A dítě často ani neřekne, že ho tlačí.
Tady je pár doporučení, jak se chovat k dětským nohám, aby potomka spokojeně nosily celý život a nepřinesly mu problémy třeba ani za třicet nebo čtyřicet let.
Neobouvat brzy, prosím
Nohy ovlivňujeme už v době, kdy o nich samo miminko ani ještě neví. „Třeba už jen oblékání malých dupaček brání přirozenému růstu chodidla. Dítě v nich nemůže natáhnout prstce,“ vysvětluje důležité souvislosti Marie Součková, primářka Lékařského podiatrického centra v Praze a prezidentka České podiatrické společnosti. „Další typickou chybou je obouvat děti ještě v době, kdy samy nechodí.“
Porovnávání s tabulkami nebo sousedy nás ostatně „nutí“ k dalším nešvarům. Posazujeme, stavíme, vodíme dítko za ručičky.
„Děti, které určitá vývojová stadia prvního roku života přeskočí, se k nám do ambulance dostávají třeba ve věku šesti až sedmi let s vadným držením těla, skoliózou, poruchou funkce nohou. Také přicházejí pro bolesti, zarůstající nehty atd.“ uvádí Marie Součková. „Je třeba respektovat přirozený vývoj dítěte – při jeho narušení a pozdější rehabilitaci se ostatně vše vrací třeba Vojtovou metodou znovu k miminkovskému lezení.“
Dětská noha neúpí nahlas
„Dětské nohy mají sníženou citlivost vůči nadměrnému zatížení a tlaku,“ říká dále odbornice, „a nošením nevhodné obuvi může dojít k deformaci nohou. Do tří let jsou v klenbě nohy tukové polštářky, protkané pružným a pevným vazivem, které chrání vyvíjející se nožní klenbu. Kosti jsou ještě chrupavčité a měkké.“
Jakou botu jim předložíte, taková je tedy doslova z(de)formuje. Co batoleti obujete, je mu jedno. Ve věku „mám svůj názor“ a třeba velkou touhu po Spidermanovi nebo blikátku na podrážce už musíte vynaložit úsilí, abyste nepodlehli touze dítěte a vybírali zdravě.
Příliš dlouhá procházka?
Zdravé děti běhají a skáčou jako o život. Když vy uděláte za den 10 000 kroků, udělá jich potomek 15 až 17 000 na stejné vzdálenosti. Zamyslete se tedy i nad tím, jestli mu v touze dopřát pohyb nenakládáte příliš: „Na dítě bychom neměli klást příliš vysoké nároky,“ upozorňuje Marie Součková. „Vhodné je volit procházky úměrně jeho možnostem a věku. To také poskytuje noze prostředí pro přirozený vývoj.“
A pro delší procházky je volba obuvi naprosto zásadní.
TIP: Proč nedovolit dětem běžet víc než 1,5 kilometru?
„V průběhu dne a při zátěži se noha prodlouží až o sedm milimetrů a rozšíří o pět milimetrů,“ dodává Vlasta Mayerová z České obuvnické a kožedělné asociace a vysvětluje tím, proč se má dětská obuv kupovat s dostatečným nadměrkem. Skrčené prsty jsou totiž vstupenkou k dalším potížím do budoucna.
Nakoupíme společně
To by mělo být vaše heslo.
„Nikdy nekupujte boty bez dítěte, vždy nechte změřit velikost obou nohou vestoje,“ doporučuje Vlasta Mayerová. „A důležité je také zkoušet obuv v odpoledních hodinách, kdy je noha nejobjemnější,“ přidává praktickou radu.
Do věku tří let se také obě odbornice shodují na volbě kotníčkového typu obuvi. „Hlezna jsou základním stavebním kamenem dětského i dospělého organismu. Jak se vyvíjejí, tak se vyvíjí i dětská noha,“ dodává Marie Součková.
Dbejte také na kulatou a prostornou špičku a co nejnižší hmotnost boty. Jinak se dítě zbytečně unavuje.
Měřte a měřte
Nezapomínejte kontrolovat, jestli dítě z bot nevyrostlo. Do věku šesti let dokonce každé dva měsíce! Později do deseti let stačí každé tři až čtyři měsíce.
„Je smutnou praxí, že se u nás objevují školní děti s vbočenými palci, což je jinak zejména problém žen, které nosí obuv na vysokém podpatku,“ říká Marie Součková. „Děti nosí běžně krátkou obuv. Výsledkem toho může být i plochonoží (více u chlapců) nebo tzv. vysoká noha (obvyklejší u dívek).“
„Noha dítěte roste i o dvě velikosti za rok v závislosti na věku. Správně padnoucí bota má mít na délku před prsty volný prostor dvanáct až patnáct milimetrů,“ dodává závěrem Vlasta Mayerová.
Galerie: Přezůvky – to nejhorší a nejlepší z české základky
ČLÁNKY DO MAILU