Jako náhodný kolemjdoucí jsem byl mírně zmaten, když se začla vynořovat Velká Británie, pak Polsko, bez jakéhokoliv úvodu proč zrovna tyto země a národy, nebylo mi jasné jestli se tedy mluví o uzavírání manželství v Anglii, Polsku, nebo Poláků potkaných náhodně v Anglii žijících jinak u nás.
Omlouvám se, působí-li článek nejasně. Předpisy, které zmiňuji, se samozřejmě týkají České republiky (a vlastně platí pro celou katolickou církev kdekoliv na světě – specificky české (aspoň se tak domnívám) jsou některá místní ustanovení např. o tom, že farář z farnosti jednoho snoubence vydává povolení k přípravě na svatbu v jiné farnosti). Pouze zvyk nákladných svateb je polskou záležitostí – a uvádím to jako zajímavost, kdyby např. měl někdo polského partnera a uvažoval o svatbě v Polsku, jak se stalo mému kamarádu Michalovi – Čechovi žijícímu v Londýně. Zahraniční příklady uvádím, protože jsem v zahraničí žil a též proto, že mezi Poláky je více katolíků a v článku se píše hlavně o katolických svatbách a pohledu katolíků na ně bez ohledu na to, v které zemi k nim dochází a jaké národnosti jsou snoubenci.
ČLÁNKY DO MAILU