Příliš časté a intenzivní používání chemických hnojiv při ošetřování hospodářských plodin je všeobecně považováno za hlavní příčinu občasného nadlimitního množství potenciálně rizikových látek v potravinách vyrobených ze surovin na „chemických“ polích. Jako cokoli v přírodě i cokoli v životě, ani v tomto případě není vše tak jednoduché a jednoznačné. Pozůstatky (rezidua) nežádoucích látek v potravinách, ale třeba také ve vodách, které slouží jako zdroje pitné vody, se do surovin k výrobě potravin dostávají z mnoha jiných zdrojů.
Nebezpečné stáje a kravíny
Jedním z nich jsou, jak nedávno upozornila Státní veterinární správa ČR (SVS), staré nátěry zejména ve stájích, které obsahují karcinogenní polychlorované bifenyly (PCB). Ty zjistili veterináři zatím na šesti farmách, což je samozřejmě velmi malý počet, ale také nemusí být konečný.
Od roku 2012 přitom platí v ČR pro maso, masné výrobky a syrové mléko v EU maximální limit pro PCB ve výši 40 nanogramů na gram (ng/g) tuku. V loňském roce činil průměrný obsah PCB v našich zemích 9,58 ng/g, nicméně čas od času překročení výše zmíněného limitu veterináři registrují. Důvodem jsou právě nátěry a stavební materiály obsahující zmiňované bifenyly, se kterými přicházejí hospodářská zvířata do styku, přičemž PCB se kumulují v tukových tkáních a velmi špatně se odbourávají. „Bohatě natírány barvami s obsahem PCB bývaly v minulosti zvláště velkokapacitní kravíny s kovovými konstrukcemi, silážní jámy, senážní věže a další konstrukce,“ připomíná SVS.
I kvůli tomu byly průměrné hodnoty PCB v hovězím mase ještě počátkem 90. let minulého století oproti současnosti podle SVS stonásobně vyšší. Což je vhodné zdůraznit především pro ty, kteří neustále operují názory, jak bylo vše v minulosti v potravinářství kvalitnější a lepší než dnes. Možná pro ty, kterým chutnají PCB a dnes si je nemohou dopřát. Maso kontaminované bifenyly se totiž dnes nesmí vůbec dostat do oběhu a je pokládáno za nepoživatelné.
Firmynapranýři.cz?
Zpět ale na pole, respektive na pozemky a do krajiny, ve které zemědělci hospodaří. Ty totiž mohou být, a také často jsou, zamořeny rizikovými látkami produkované firmami, které nemají se zemědělstvím vůbec nic společného. Opakovaně to zjišťuje například česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která obdobně jako Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) začala pod novým vedením pravidelně zveřejňovat hříšníky porušující dodržování zákonů o ochraně přírody a krajiny, zejména pak zásady skladování, distribuce a likvidace nebezpečných odpadů.
ČIŽP na svém webu (www.cizp.cz) odhaluje nezákonné jednání většinou nezemědělských firem, obdobně jako SZPI na svém webu Potravinynapranyri.cz, takže lze v případě ČIŽP hovořit o něčem jako „firmynapranyri“, byť se tak žádná rubrika inspekce oficiálně nejmenuje. Je to ale poučné čtení dokazující, že za kontaminaci našich půd a vod zdaleka nemohou jen zemědělci. Nemluvě o lokalitách zatížených starými ekologickými zátěžemi, jejichž symbolem jsou zejména takzvané ostravské laguny. O starých ekologických zátěžích se ostatně prakticky přestalo mluvit, někdejší megatendr na jejich plošnou likvidaci vyšuměl do ztracena, a i když si od mnohých nebezpečných látek (ovšem za dlouhá období) dokáže příroda pomoci, je i díky tomu naše životní prostředí na mnoha místech neúměrně kontaminováno. Prostředí, ve kterém se také produkují suroviny k výrobě potravin.
Kontaminace: nejsme na tom nijak zle
Korektně je ale zase třeba dodat, že situace není ještě tak zlá, jak by se mohlo podle některých informací v médiích zdát. Jen před pár dny vyšla oficiální statistika o „sledování a vyhodnocování cizorodých látek v potravních řetězcích v rezortu zemědělství v roce 2014“, kterou zpracoval odbor bezpečnosti potravin ministerstva zemědělství. Základním sdělením je pak formulace, podle které je „úroveň kontaminace potravin a krmiv cizorodými látkami v České republice nízká“.
Například SZPI loni odebrala a analyzovala v rámci monitoringu cizorodých látek (MCL) celkem 1880 vzorků, přičemž jen u 11 vzorků bylo zjištěno překročení maximálního limitu (ML), což představuje z celkového počtu odebraných vzorků 0,6 % nevyhovujících – jednalo se o nadlimitní nálezy polycyklických aromatických uhlovodíků (uzené šproty, dýňový olej), mykotoxinů (kukuřice k přímé spotřebě), 3-monochlorpropandiolu (sójová omáčka), morfinových alkaloidů (mák) a pesticidů (cibule, rajčata, pekingské zelí, liči, koření). Z dlouhodobého hlediska lze konstatovat, že za poslední čtyři roky došlo k významnému snížení počtu potravin, které překročily maximální limit (v roce 2011 bylo zjištěno 1,23 % nevyhovujících výrobků, v roce 2014 se jednalo o 0,59 % nevyhovujících výrobků).
Státní veterinární správa (SVS) provedla v rámci MCL dokonce 71 471 vyšetření, z toho pouze 118 vzorků bylo nadlimitních (0,17 %). „Z trendových grafů za předchozích více než dvacet let je patrné, že průměrný obsah většiny sledovaných cizorodých látek je hluboko pod přípustnými hygienickými limity a má snižující se nebo setrvalou tendenci. Podstatná jsou zjištění reziduí veterinárních léčiv (zvláště zakázaných), reziduí povolených léčiv u prasat a skotu a zakázaných barviv používaných k léčení nebo prevenci u chovaných ryb, zvláště pstruhů. U krmiv je stále na prvním místě problematika křížové kontaminace antikokcidiky,“ uvádí se ve zprávě.
Do třetice Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ) bylo podle statistik loni odebráno a analyzováno v rámci MCL celkem 1038 vzorků krmiv, z toho 31 vzorků bylo nevyhovujících zejména z hlediska nedodržení deklarace obsahu sodíku a draslíku u krmné suroviny glycerin. V rámci analytických činností bylo provedeno celkem 18 333 stanovení sledovaných parametrů, z toho nevyhovujících bylo 47 výsledků – nejčastěji nevyhověl obsah zinku, hořčíku, sodíku a draslíku.
ČLÁNKY DO MAILU