Chlupaté brambory a další exotická zelenina

Okra je mazlavá

Jako okra se nazývají nezralé plody ibiškovce jedlého. Nejedná se ale o stejnou rostlinu, ze které se připravuje známý ibiškový čaj karkade. Ten se vaří z květu ibišku sudánského. Zato ibiškovec jedlý se v současné době dokonce už ani neřadí mezi ibišky.

Ibiškovec jedlý ovšem také pochází z Afriky, odkud se rozšířil do Indie, na Blízký Východ a v 17. století až na jih USA. Zde se ve státě Louisiana okra stala neodmyslitelnou součástí tradiční cajunské kuchyně. Často se zde přidává do rýžového pokrmu jambalaya nebo se jí zahušťuje polévka gumbo.

Okra je díky slizovitým semínkům, která ukrývá ve svých tobolkách, mazlavá, což se využívá právě při přípravě gumba a dalších hustých omáček. Této slizovitosti je možné se ale snadno zbavit tím, že okru krátce povaříme nebo osmažíme.

Tyto podlouhlé tobolky ovšem nemusí být pouze součástí složitějších pokrmů. Často se podávají zprudka osmažené jako zeleninová příloha. Okra se také často nakládá a zavařuje, což je nejčastější forma, jak je možné se s touto zeleninou setkat v českých obchodech specializujících se na indickou a blízkovýchodní kuchyni.

Čerstvou okru vhodnou ke konzumaci snadno poznáme podle toho, že když ji zkusíme ohnout, tak se zlomí. Okru je možné skladovat v lednici maximálně tři dny. Poté se začne kazit.

Po nutriční stránce jsou plody ibiškovce jedlého zajímavé svým vysokým obsahem vlákniny. Kromě toho tato zelenina také obsahuje hořčík, vápník, železo a vitamíny A, B6, C a K.

Vegetariánská jambalaya s okrou

Připravte si tradiční rýžový pokrm z New Orleans.

Suroviny

• 200 g rýže
• 1,5 l zeleninového vývaru
• 100 g rajského protlaku
• 1 cibule nahrubo nasekaná
• 1 zelená paprika nakrájená na proužky
• 2 stonky řapíkatého celeru nakrájené na tenké plátky
• 1 lilek nakrájený na kostky
• 300 g tobolek okry rozkrájených na třetiny
• 3 rajčata nakrájená na drobné kousky
• 180 g konzervované kukuřice
• 1/2 lžíce cajunského koření
• 1 lžička mleté papriky
• špetka soli a pepře
• 1 lžíce rostlinného oleje na smažení

Postup

• Ze všeho nejdříve do teplého vývaru přidáme rajský protlak a důkladně rozmícháme. Takto připravený vývar si odložíme na pozdější použití.
• Nyní si v hluboké pánvi (např. wok) rozehřejeme olej a osmažíme na něm do měkka kostičky lilku. Když je lilek osmažený, krátce ještě osmahneme okru. Takto připravenou zeleninu si také odložíme na později.
• Následně na rozpáleném oleji začneme smažit cibuli, zelenou papriku a celer. Zeleninu za občasného míchání smažíme přibližně pět minut, dokud nezměkne.
• Do pánve přidáme rýži a minutu ji smažíme a promícháváme společně se zeleninou.
• Rýži zalijeme vývarem, pánev přikryjeme a za mírného probublávání necháme dusit deset minut. V průběhu této doby obsah pánve aspoň jednou zkontrolujeme a promícháme, aby se rýže nepřipalovala ke dnu.
• Po uplynulých deseti minutách do rýže přidáme rajčata, kukuřici, lilek a okru. Rýži dochutíme kořením, mletou paprikou, solí a pepřem a pánev opět přikryjeme.
• Rýži dusíme dalších deset až patnáct minut. V průběhu vaření ji opět zkontrolujeme a promícháme.
• Po uplynutí této doby by rýže už měla být měkká a uvařená a jambalaya správně krémová. Jambalaya by neměla být vysušená. Pokud se nám z rýže vyvařilo příliš moc vody, tak ji doplníme tak, abychom byli spokojeni s výslednou hustotou.

Eddoe – vlasatá brambora

Eddoe je velmi podobné kořenu taro. Obě dvě tyto rostliny jsou spolu blízce příbuzné. Eddoe se od rozšířenějšího tara liší tím, že jeho hlízy jsou menší a mají štiplavější chuť. I tak je eddoe ale velmi chutnou alternativou k nám známým bramborám. Na rozdíl od běžných brambor se eddoe totiž chutí lehce podobá pečeným kaštanům.

Kromě chuti ale eddoe dokáže zaujmout také svým pozoruhodným vzhledem. Dalo by se říct, že je podobné klasickým bramborám, jenom je neskutečně vlasaté. Povrch celé hlízy je totiž hustě pokryt tuhými dlouhými vlákny.

Eddoe je součástí jídelníčku obyvatel Indie, Brazílie a karibských ostrovů. Známé je ale také v tradiční čínské medicíně, kde se využívá při léčbě vředů a lupenky.

Eddoe je nutné před konzumací zbavit slupky a tepelně upravit. Následně je už ale příprava eddoe velmi jednoduchá. Tyto hlízy je možné využít všude tam, kde bychom běžně použili brambory. Eddoe je tak možné péct jako hranolky nebo pečené brambory, smažit jako chipsy, uvařit pro přípravu pyré nebo přidat do omáček a polévek. Eddoe je dobré skladovat na studeném a suchém místě.

Pečené eddoe

Záleží jenom na vás, zda se rozhodnete eddoe nakrájet jako hranolky nebo na plátky jako chipsy. Výsledek vždy bude vynikající. Hranolky budou skvěle chutnat jako příloha k masu nebo zeleninovému salátu a chipsy budou rozhodně příjemnou alternativou ke klasickým brambůrkám.

Suroviny

• 3 hlízy eddoe
• 2 lžíce olivového oleje
• špetka soli

Postup

• Eddoe si nakrájíme na požadované tvary. Mohou to být jak klasické hranolky, tak i tenké plátky na chipsy.
• Na plechu vyloženém pečícím papírem promícháme nakrájené eddoe s kapkou olivového oleje a rozprostřeme po ploše celého plechu.
• V troubě vyhřáté na 180°C eddoe pečeme dvacet až pětadvacet minut, dokud není měkké.
• Upečené eddoe přendáme na talíř vyložený papírovým ubrouskem a osušíme od přebývajícího oleje.
• Následně upečené eddoe promícháme se špetkou soli.

Čajot je tykev, ale připomíná hrušku

Čajot patří do čeledi tykvovitých. Nejblíže tak má tato zelenina k cuketě nebo melounu. Přesto ale svým vzhledem ze všeho nejvíce připomíná hrušku.

Tato zvláštně tvarovaná zelenina pochází z Mexika, odkud se společně se španělskými dobyvateli rozšířila do dalších částí střední a jižní Ameriky. V současné době je možné se s touto tykví setkat i v Indii, Číně, jihovýchodní Asii a Austrálii. V posledně jmenované oblasti se k čajotu pojí zajímavá městská legenda o tom, že McDonald's do svého jablečného koláče dává místo jablek čajot. Tato pověra pravděpodobně vznikla proto, že čajotu se v subtropických a tropických částech Austrálie daří mnohem lépe než vzácným jablkům.

Slupka čajotu je velmi jemná a tak není nutné ji z plodu odstraňovat. Stejně je na tom i měkká pecka. Ta dosahuje až pěticentimetrového průměru a z dužniny čajotu je snadné ji vyjmout. Pokud ale máme v plánu čajot tepelně upravovat, není ani nutné pecku odstraňovat. Stejně nenáročný je čajot i na skladování. V lednici vydrží bez problémů i čtyři týdny.

Syrový čajot má jemnou až nevýraznou chuť. Přesto se hodí do zeleninových salátů nebo také výborně chutná se skořicí či smetanou jako dezert. Čajot je ale také možné tepelně upravovat. Zjednodušeně lze říct, že s touto zeleninou lze provádět úplně to stejné jako s nám známější cuketou. Čajot tak lze vařit, dusit, smažit nebo péct.

Čajot je dobré zařadit do svého jídelníčku, neboť obsahuje vitamín C a také aminokyseliny.

Tacos s čajotem a kozím sýrem

Dužnina čajotu po upečení příjemně zesládne a v kombinaci s fazolemi a čerstvým kozím sýrem vytváří výbornou náplň mexických tacos.

Suroviny na pečený čajot

• 1 čajot nakrájený na menší kostky
• 1 lžíce olivového oleje
• šťáva a kůra z jedné chemicky neošetřené limetky
• 1 chilli paprička nasekaná najemno
• sůl a pepř

Suroviny na tacos

• 1 cibule nakrájená najemno
• 1 červená paprika nakrájená na proužky
• 1 plechovka libovolných fazolí
• 1/2 lžíce srirachy nebo jiné ostré omáčky
• 150 g čerstvého kozího sýra nadrobeného na kousky
• 50 g listového salátu
• 10 taco tortill
• sůl
• rostlinný olej na smažení

Postup

Kostky čajotu na plechu vyloženém pečícím papírem promícháme s olivovým olejem, solí a pepřem.

• Čajot pečeme v troubě vyhřáté na 230 °C dvacet až pětadvacet minut. V průběhu pečení čajot několikrát promícháme. Upečený čajot by měl být měkký.
• Po upečení kostky čajotu promícháme s chilli a šťávou i kůrou z limetky.
• Na přípravu fazolí do tacos si rozehřejeme na pánvi olej a do měkka na něm osmažíme nakrájenou cibuli a papriku.
• K zelenině do pánve přidáme fazole a dochutíme je srirachou a špetkou soli. Fazole na mírném ohni necháme lehce zhoustnout.
• Taco tortilly plníme listovým salátem, fazolovou směsí, upečeným čajotem a kozím sýrem.

Kalabasa – nejenom na maté

Do čeledi tykvovitých také patří zelenina, která se v českém prostředí proslavila ani ne tak kvůli své chuti jako spíše díky populárnímu čaji maté. Tento nápoj se servíruje v nádobách vyrobených z plodů ve světě označovaných nejrůznějšími jmény, jako je například calabash, bottle gourd squash, dudhi, loki, cucuzza. V češtině je nejrozšířenější označení kalabasa, i když se této rostlině také někdy říká indická okurka nebo lagenárie. Když plody kalabasy plně dozrají, jejich oplodí zdřevnatí a nepropouští vodu, takže se ideálně hodí na výrobu zajímavě tvarovaných nádob. V Asii se z kalabasy také vyrábějí rezonanční části hudebních nástrojů.

Mladé plody této multifunkční rostliny se často využívají při přípravě arabských a asijských pokrmů. Chuť kalabasy je velmi jemná a může připomínat cuketu nebo okurku. I její kulinářské využití je velmi podobné cuketě. Kalabasa se hodí jak do různých omáček, tak je možné z ní připravit polévku nebo ji třeba zapéct s dalšími druhy zeleniny a sýrem.

Před konzumací je nutné kalabasu oškrábat a zbavit semínek, což lze snadno provést nožem nebo čajovou lžičkou. Kalabasu je možné skladovat v lednici tři až čtyři dny.

Tato zajímavá tykev je oblíbená výživovými poradci díky nízkému obsahu kalorií. Jedná se o jednu z nejméně kalorických zelenin, a proto je dobré ji zařadit do jídelníčku při redukční dietě. Kromě toho kalabasa také obsahuje vitamín C, vitamíny skupiny B, vápník, potasium, zinek, železo a magnesium.

Při konzumaci kalabasy je ovšem dobré myslet i na to, že tato rostlina stejně jako ostatní druhy zeleniny z čeledi tykvovitých v sobě obsahuje fytochemickou látku cucurbitacin, která způsobuje hořkost daného plodu a ve vysokých koncentracích může být smrtelně jedovatá. Několik takových případů bylo zaznamenáno v Indii, kde je zvykem pít šťávu připravenou z kalabasy. Za běžných podmínek se cucurbitacin v kalabase nevyskytuje v nebezpečných hodnotách. Problém může nastat u plodů, které jsou špatně skladovány, jsou vystaveny teplotním výkyvům nebo jsou uskladněny v prostorách s vysokou teplotou nebo u přezrálých plodů. Pokud si chcete být jistí, že kalabasa, kterou se chystáte jíst, není nebezpečná, je dobré z ní nejdříve ochutnat malý kousek. Pokud je chuť nepřirozeně hořká, potom rozhodně není dobré ji konzumovat.

Curry z kalabasy a rajčat

Zkuste rychlé curry, kde hlavní roli hraje kalabasa.

Suroviny

• 1 kalabasa (cca 400 g) oloupaná, odsemeněná a nakrájená na půl až centimetrové kostky
• 300 g cherry rajčat nakrájených na menší kousky
• 180 g bílého jogurtu
• 1 lžička mleté papriky
• 1 lžička kurkumy
• 1 lžička římského kmínu
• špetka kajenského pepře
• 1 lžíce hořčičného semínka
• 1 sušená chilli paprička
• špetka soli
• 1 lžíce rostlinného oleje na smažení

Postup

• Nakrájenou kalabasu dáme do hluboké pánve a zalijeme polovinou hrnku vody. Kostky kalabasy by neměly být úplně ponořené. Do pánve přidáme mletou papriku, kajenský pepř, kurkumu a sůl. Vše dobře promícháme.
• Pánev přikryjeme a kalabasu na středním ohni dusíme pět minut.
• Do pánve přidáme rajčata a dusíme ještě deset minut.
• Curry by v průběhu vaření nemělo přijít o všechnu vodu. Mělo by připomínat hustou polévku. Pokud se nám ze zeleniny vyvařilo příliš moc tekutiny, dolijeme do pánve potřebné množství vody.
• Do bílého jogurtu přidáme několik lžic curry a důkladně rozmícháme. Takto naředěný jogurt vmícháme do curry.
• Na menší pánvi si rozehřejeme rostlinný olej a přidáme do něj hořčičná semínka a sušenou chilli papričku. Koření smažíme, dokud hořčičná semínka nezačnou praskat. Po té je i s olejem vsypeme do hotového curry, promícháme a podáváme.
• Curry můžeme podávat jak s rýží, tak i třeba s uvařeným bulgurem nebo kuskusem.