Chodítka jsou dudlíky pro nohy. Zbavte se jich

„Studie ve skutečnosti ukázaly, že děti, které používají chodítko, mohou začít chodit o měsíc později než ty, které je nemají. Chodítka, která zaručují dětem pohyb ještě před tím, než jsou na to fyzicky připraveny, mohou zapříčinit nezdravé pohybové vzorce a opozdit svalovou kontrolu,“ říká americký pediatr David Geller, člen Americké akademie pediatrů. „Děti se učí chodit částečně i tím, že pozorují. Sledují svá chodidla a snaží se pochopit, jak se jejich nohy pohybují. A to jim chodítko právě znemožňuje, jelikož nejsou schopny vidět, co se s dolní částí jejich těla děje, a nedostanou tak potřebné informace o svém motorickém vývoji.“

Zásah proti přírodě

Dětská chodítka tedy nenaučí děti dříve chodit, protože svaly, které chodítko posouvají, jsou jiné, než svaly, které dítě používá, když se učí chodit samo. Děti v chodítku mají tendenci chodit po špičkách, což může oslabit paty a svaly na nohou, a dítě tak neposiluje ty skupiny svalů, které potřebuje k sezení, plazení se, anebo chůzi.

Americká akademie pediatrů chodítka nedoporučuje nejen proto, že mohou odradit děti od učení chůze, ale také proto, že mohou být nebezpečná. Tisíce dětí končí na pohotovosti a v ordinacích příčinou pádu ze schodů nebo nárazu do nábytku, kdy byly v chodítku. „Chodící děti mohou dát rodičům falešný dojem, že jsou již mobilní a mohou ovládat své jednání. Proto je někteří rodiče dokonce pouštějí samotné na průzkumné cesty kolem domu,“ říká David Geller.

Skákadla nebo různé cvičící pomůcky pro děti jsou mnohem bezpečnější alternativou, ale žádná z nich nepomůže dítěti naučit se chodit dříve než obvykle.

Podle norem

Obecně platí, že dětská chodítka se stala bezpečnější od počátku roku 2000, kdy se americká Consumer Product Safety Commission dohodla s výrobci na vypracování lepších bezpečnostních norem. Chodítka dostupná na trhu nejen v Americe, ale i u nás, by měla být před pádem ze schodů chráněna, a to buď díky uchopovacímu mechanismu, který udržuje dítě dále od okraje schodiště, nebo díky designu, který brání nabourat do dveřního rámu.

Nicméně někteří výrobci stále tyto normy ignorují.

Rodiče chtějí mít čas pro sebe

Rodiče milovali chodítka také proto, že jejich děti baví a stimulují je. Děti si ale mohou hrát i jinak, nebo mohou být umístěna do bezpečnějších zařízení. Stacionární pomůcky jsou ve skutečnosti mnohem bezpečnější, než chodítko, a navíc vypadají stejně, jen nemají kola. Umožňují dětem odrazit se, kolébat se, točit se a navíc hrát si se světly, zvuky a objekty umístěnými na liště před dítětem. Také ohrádky, dětské houpačky a vysoké židle se širokými základy jsou další způsoby, jak udržet dítě v bezpečí a šťastné.

S chodítkem jste opožděni

Deprivace, jíž může chodítko u dítěte vyvolat, byla dokázána pokusy amerických pediatrů A. C. Siegla a Rogera V. Burtona. Pokusy na dětech dokázaly zásadní roli vizuální zpětné vazby pro vývoj motorického systému. Studie analyzovala motorický a duševní vývoj 109 dětí ve věku od 6 do 15 měsíců, které měly i neměly zkušenosti s chodítkem. Děti, které chodítko znaly, seděly, lezly i chodily později než děti bez chodítka, a stejně tak dosahovaly horších výsledků na Bayleyho stupnici duševního a motorického vývoje. Chodítka přitom ovlivňují dítě i podle toho, jakým způsobem, jak často a v jakém věku dítěte byla používána. Spolu s těmito výsledky a četností nehod, jež byly zapříčiněny chodítky, dospěli autoři studie k závěru, že rizika používání chodítka převažují nad jeho výhodami.

„Dudlíky pro nohy“

Asi ve druhé polovině prvního roku mají zdravá miminka silné nutkání pohybovat se po podlaze. Na první pohled je to pro ně boj, jejich ruce a nohy pracují, válí sudy nebo se plazí. Zjistí, jaké je potěšení, když se dostanou ke své hračce. A později se úsilí jejich práce obrátí na chození ve vzpřímené poloze. „Děti, které používají chodítko, vynechávají některé body z této velkolepé vývojové cesty. S prsty v nepřirozené poloze jen lehce kloužou po podlaze, a navíc jsou vzpřímeni dříve, než nadejde jejich čas,“ objasňuje Alan Green, známý americký pediatr a autor knihy Od prvních kopnutí k prvním krůčkům (From First Kicks to First Steps).

Alan Green (www.drgreene.com) pro New York Times řekl: „Je to tak vzrušující vidět dítě učinit první krok! Když se objevila poprvé kolečková sedátka, která umožnila dětem pohybovat se s nohama na podlaze, rodiče i děti byli nadšeni. Někteří rodiče dosud používají tato chodítka, aby naučili své děti chodit a dopřáli jim cvičení nebo mobilitu. Chodítka začala být používána téměř jako dudlíky pro nohy: Mnohé děti se zdají šťastnější, když se mohou prohánět po podlaze. Ale přiznejme si otevřeně, že někdy se rodiče snaží věci uspěchat. Chodítko občas nahrazuje chůvu, baby-sittera, aby se dítě zabavilo a oni se mohli věnovat něčemu jinému. Rodiče by měli vědět, že chodítka naopak zdržují motorický vývoj, a vývoj duševní dokonce ještě více. A kromě toho jsou nebezpečná.“

Polovina „mladé“ Anglie v chodítku!

Ve Velké Británii se odhaduje, že asi 325 000 dětí, tedy asi 50 % všech malých Britů ve věku 6 až 18 měsíců, používá chodítka. Velice populární se tu stala v 90. letech. Chodítka mají většinou kola, a ta novější dokonce i větší zásobníky, kam je možné umístit více hraček a pro děti „nezbytných“ věcí.

Denise Kendricková z Nottingham University Medical School, která provedla výzkum dětských chodítek, se shoduje s názory svých amerických kolegů a tvrdí, že by měla být zakázána. „Neexistuje žádný důkaz, že pomáhají při výuce dítěte, na procházce nebo mají pozitivní vliv na vývoj dětí,“ řekla. „Dětská chodítka jsou navíc nebezpečná. Zdá se, že spíše vyhovují rodičům, protože drží dítě dál a zaujaté. Dětem ale nenabízejí žádné výhody.“

Hopsadla jsou lepší, ale…

Jak se ukázalo, chodítka nejsou pro děti ideální hned z mnoha důvodů. Pokud jde o hopsadla, zde jsou odborníci o něco málo optimističtější. Jde však o to, že i hopsadlo by mělo být používáno jen po určitou a omezenou dobu, kolem deseti minut denně. Dítě se v něm totiž dostane do takového gravitačního pole, které není přirozené a dítě na něj tudíž neumí reagovat. Neovládne tak bezpečně své těžiště a může si přetížit bederní a krční páteř. Ale v porovnání s chodítkem je hopsadlo bezpečné, a dítě se tak více blíží přirozenému vývoji. Miminko tak není brzděno umět se otočit na bříšku za hračkami na obě strany, hrát si na boku, zvládnout šikmý sed s oporou o loket, otočení z bříška na záda a symetrické lezení. Hopsadlo tedy nijak neomezuje přirozený vývoj šikmých svalových řetězců, které drží bederní páteř napřímenou. 

Použité zdroje: www.babycenter.com, www.independent.co.uk, New York Times