Tak přímočará teorie "placeba" není.
Placebo vlastně není vůbec podstatný pojem. Podstatný pojem je "placebo efekt", který může být vyvolán mnoha věcmi mezi kterými je také hmotné placebo.
Pokud se přesně zaměříme na to, co vyvolává placebo efekt, je odpovědí nikoliv víra subjektu, ale jeho očekávání. Je v tom rozdíl, protože je zde jiná hranice mezi vědomím a podvědomím. Je velmi obtížné si představit něco jako podvědomou víru, ale snadno se shodneme na existenci podvědomého (neuvědomovaného) očekávání.
Všechno, co v nás může vyvolat vědomé či podvědomé očekávání (v nejširším slova smyslu) může vyvolat také placebo efekt. Pokud z reakcí okolí očekáváme, že je vše v pořádku a budeme žít, poté se to pravděpodobněji také stane, respektive vznikne placebo efekt s určitou šancí to podpořit.
Takové studie byly opakovaně provedeny. Například ležícím pacientům v hospicech a LDN byla masírována chodidla jako kdyby chodili a na strop jim promítali mraky a koruny stromů. Organismus byl tímto oklamán a nabyl podvědomě dojmu že žije, koná a je užitečný ostatním, což vedlo k signifikantnímu zlepšení zdravotního stavu. Tělo je údajně "naprogramováno" k nemoci a "úhynu", pokud je na obtíž a nefunguje ve svých přirozených rolích (druhových, rodinných). Očekávání - a proto i placebo efekt - lze tedy opravdu evokovat mnohem širšími způsoby, než bychom rozumně uvažovali o víře a v intencích tohoto užšího pojmu.
Proto si umím představit placebo efekt také u zvířat i u malých dětí. Je to efekt podvědomého očekávání saturace určité zdravotní potřeby od osoby, která saturuje jejich jiné potřeby (jídlo, doteky, péče, kontakt, komunikace, a nevím co ještě...). Výskyt a blízkost takové osoby může být příčinou vzniku léčebného placeboefektu. V poznatcích z psychologie a vývoje dítěte (velmi malých dětí) mi to jednoznačně dává smysl. A tyto principy jsou přenositelné i na zvířata, protože nezakládají na předchozí přítomnosti víry v nějaké účinky něčeho, odborných znalostí ani nutně na uvědomování si nemoci (na vědomé úrovni).