Tak moje základní pointa byla troch jiná: jak má zvíře poznat, že se mu člověk snaží pomoci - obzvláště pak pokud takovéto zvíře není na člověka zvyklé ? To plnění potřeb pak je právě o tom, že zvíře je na člověka zvyklé.
Ale máte pravdu s tím prvním - placebo efekt může být vyvolán jak vědomě, tak povědomě. Potom je zjevné, že jestliže zvíře potřebné kognitivní schopnosti prostě nemá, tak placebo efekt může být vyvolán pouze podvědomě.
A jak vyvolat placebo efekt (byť povědomě) u zvířat ? Základní předpoklad pro to je, aby zvíře bylo na člověka zvyklé - a jsme zase na začátku...
Jediné v čem jsem tedy udělal ve své úvaze chybu je, že zvíře bude "uvažovat" trochu jinak. Namísto důvěry v člověka bude očekávat, že ho člověk uzdraví stejně jako když ho dokáže nakrmit. Což samo o sobě nějak nemění podstatu mé úvahy: jak lze dokázat, že stádním, nezdomácnělým a/nebo prostě jenom na člověka nezvyklým zvířatům významě pomohl k uzdravení placebo efekt ? Já si totiž zkrátka takovýto placebo efekt (asi narozdíl od Vás a "Jirky") u zvířat představit nedokáži, protože jednoduše nevím, čím by mohl být vyvolán. Takováto zvířata jsou totiž z přítomnosti člověka obvykle stresována - což už samo o sobě jejich zdravotní stav bude spíše zhoršovat.
Spíš mě ale ve Vašem příspěvku zaujalo to, že tělo je "naprogramováno" na nemoc a úhyn, pokud nebude plnit nějaké své role. Nemáto o tomhle nějaké materiály nebo hlubší úvahu ? Podotýkám že mě to zajímá spíše z hlediska společenského než medicínského - tohle by totiž mohl být jeden ze zásadních limitů pro všechny ty nejrůznější kolektivistické plánovače, kteří vědí co je pro ostatní nejlepší, protože oni samotní jsou přece o tolik lepší a chytřejší...