Vlákno názorů k článku Besnard-Charvet: Homeopatie je ve Francii součástí každodenní medicíny od Mary - Jak jste to tu hezky rozebrali a roztřídili....

Tak přímočará teorie "placeba" není.

Placebo vlastně není vůbec podstatný pojem. Podstatný pojem je "placebo efekt", který může být vyvolán mnoha věcmi mezi kterými je také hmotné placebo.

Pokud se přesně zaměříme na to, co vyvolává placebo efekt, je odpovědí nikoliv víra subjektu, ale jeho očekávání. Je v tom rozdíl, protože je zde jiná hranice mezi vědomím a podvědomím. Je velmi obtížné si představit něco jako podvědomou víru, ale snadno se shodneme na existenci podvědomého (neuvědomovaného) očekávání.

Všechno, co v nás může vyvolat vědomé či podvědomé očekávání (v nejširším slova smyslu) může vyvolat také placebo efekt. Pokud z reakcí okolí očekáváme, že je vše v pořádku a budeme žít, poté se to pravděpodobněji také stane, respektive vznikne placebo efekt s určitou šancí to podpořit.

Takové studie byly opakovaně provedeny. Například ležícím pacientům v hospicech a LDN byla masírována chodidla jako kdyby chodili a na strop jim promítali mraky a koruny stromů. Organismus byl tímto oklamán a nabyl podvědomě dojmu že žije, koná a je užitečný ostatním, což vedlo k signifikantnímu zlepšení zdravotního stavu. Tělo je údajně "naprogramováno" k nemoci a "úhynu", pokud je na obtíž a nefunguje ve svých přirozených rolích (druhových, rodinných). Očekávání - a proto i placebo efekt - lze tedy opravdu evokovat mnohem širšími způsoby, než bychom rozumně uvažovali o víře a v intencích tohoto užšího pojmu.

Proto si umím představit placebo efekt také u zvířat i u malých dětí. Je to efekt podvědomého očekávání saturace určité zdravotní potřeby od osoby, která saturuje jejich jiné potřeby (jídlo, doteky, péče, kontakt, komunikace, a nevím co ještě...). Výskyt a blízkost takové osoby může být příčinou vzniku léčebného placeboefektu. V poznatcích z psychologie a vývoje dítěte (velmi malých dětí) mi to jednoznačně dává smysl. A tyto principy jsou přenositelné i na zvířata, protože nezakládají na předchozí přítomnosti víry v nějaké účinky něčeho, odborných znalostí ani nutně na uvědomování si nemoci (na vědomé úrovni).

Tak moje základní pointa byla troch jiná: jak má zvíře poznat, že se mu člověk snaží pomoci - obzvláště pak pokud takovéto zvíře není na člověka zvyklé ? To plnění potřeb pak je právě o tom, že zvíře je na člověka zvyklé.

Ale máte pravdu s tím prvním - placebo efekt může být vyvolán jak vědomě, tak povědomě. Potom je zjevné, že jestliže zvíře potřebné kognitivní schopnosti prostě nemá, tak placebo efekt může být vyvolán pouze podvědomě.

A jak vyvolat placebo efekt (byť povědomě) u zvířat ? Základní předpoklad pro to je, aby zvíře bylo na člověka zvyklé - a jsme zase na začátku...
Jediné v čem jsem tedy udělal ve své úvaze chybu je, že zvíře bude "uvažovat" trochu jinak. Namísto důvěry v člověka bude očekávat, že ho člověk uzdraví stejně jako když ho dokáže nakrmit. Což samo o sobě nějak nemění podstatu mé úvahy: jak lze dokázat, že stádním, nezdomácnělým a/nebo prostě jenom na člověka nezvyklým zvířatům významě pomohl k uzdravení placebo efekt ? Já si totiž zkrátka takovýto placebo efekt (asi narozdíl od Vás a "Jirky") u zvířat představit nedokáži, protože jednoduše nevím, čím by mohl být vyvolán. Takováto zvířata jsou totiž z přítomnosti člověka obvykle stresována - což už samo o sobě jejich zdravotní stav bude spíše zhoršovat.

Spíš mě ale ve Vašem příspěvku zaujalo to, že tělo je "naprogramováno" na nemoc a úhyn, pokud nebude plnit nějaké své role. Nemáto o tomhle nějaké materiály nebo hlubší úvahu ? Podotýkám že mě to zajímá spíše z hlediska společenského než medicínského - tohle by totiž mohl být jeden ze zásadních limitů pro všechny ty nejrůznější kolektivistické plánovače, kteří vědí co je pro ostatní nejlepší, protože oni samotní jsou přece o tolik lepší a chytřejší...

Se obávám, že na svém HDD jsem nic nenašel. Tohle jde mimo mé obvyklé sféry zájmu, ale z rešerší Vám určitě něco vypadne. Tato teorie se dovozuje nepřímo ze studií, které zejména ve vyšším věku hodnotí vliv aktivit a činností na zdraví jedince a všímá si rozdílů mezi aktivitami, které tento účinek mají a které nikoliv nebo jen velmi malý. Jsou tam zřetelné souvislosti s aktivitami existencionálními a "druhovými" tedy užitečností jedince ostatním aktivitami v nichž beneficientem je jedinec sám. Je to ale vše potřeba hodnotit v principech těchto aktivit tedy nikoliv příliš formalisticky. Chůze pro cigarety není užitečná nikomu jinému. Avšak tělo jde a má tedy podvědomě pocit že funguje a vykonává existencionální a důležité aktivity (pro rodinu, tlupu, druh apod.).

Tak nějak jsem o tom na více místech četl a přišlo mi to logické v principu evoluční teorie.

Aha, no nic. Já jsem tohle vždycky připisoval stresu. Pokud totiž člověk je dekády zvyklý být součástí kolektivu a najednou se ocitne sám v důchodu, tak bude mít prostě pocit že mu něco schází - protože jeho mozek je orientován na práci v kolektivu (stejně jako třeba úmrtí partnera/patnerky). Tato situace pak vede k dlouhodobému, chronickému, (byť třeba podvědomému) stresu, což je velká zátěž pro organismus, protože stres působí kysele a organismus se bude mít tudíž tendenci zbavovat cenných minerálů jenom proto, aby si držel konstantní pH (plus je tam vždy určitá prodleva, než se pH vyrovná). A takové nižší pH je potom důležitým faktorem při větší aktivitě virů, rakovinotvorných buněk atd. O tom, že by šlo o nějakou vrozenou záležitost na úrovni instinktů jsem ale ještě nikde neslyšel.