Jsme zahlceni návody, jak jíst super zdravě. Nepřiměřený důraz na štíhlou postavu, dokonalý vzhled a „zdravou stravu“ může přitom vést k fobiím a nárokům, které nejsou tak úplně normální.
O problematice debatovali odborníci v souvislosti s konferencí o poruchách příjmu potravy a obezitě, která se konala o víkendu v Praze. Přijíždějí na ni přednášet lékaři z domova i ze zahraničí. Všeobecná fakultní nemocnice ji pořádá pravidelně každé dva roky, letos již po desáté. Součástí setkání bylo také představení projektu Na druhý pohled (www.nadruhypohled.cz).
Poruchy příjmu potravy
- Patří k závažným psychiatrickým onemocněním, která se vyskytují od útlého dětství.
- Jen mentální anorexie a atypické mentální anorexie bylo v České republice v roce 2013 diagnostikováno 13 nových případů na 100 tisíc obyvatel.
- Přibližně 4 lidé na 100 tisíc obyvatel pak byli v témže roce kvůli těmto nemocem hospitalizováni.
- Výskyt poruchy v populaci se ale předpokládá daleko vyšší. Kvůli dlouhému utajování nemoci však odborníci nemají příležitost ji dlouho rozpoznat.
Lži a pravdy o poruchách příjmu potravy
„Nemyslím si, že čím víc o jídle, o zdravé výživě mluvíme, tím lépe,“ říká profesorka Hana Papežová, vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Všeobecné fakultní nemocnice (www.vfn.cz) v Praze a 1. LF UK. Podle lékařky jde o kvalitu informací a ty jsou bohužel plné mýtů, polopravd i vyložených nesmyslů. „Lži o poruchách příjmu potravy často souvisí s komerčními zájmy, které velice zjednodušují. Média prezentují černobíle, buď člověka na okraji společnosti, nebo hvězdu, nic jiného je nezajímá.“
Lékařka tento přístup ilustruje na příkladu mladé dívky, která se objevila v jediný den v médiích hned třikrát. Pokaždé zcela jinak. Jednou jako veselá slečna na reklamní fotce. Podruhé jako reálná modelka. Potřetí jako troska na léčení – bohužel i to byla realita. „Ve Francii již nesmí na mola modelky, které mají BMI pod 18,5 (tedy spodní hranici „normální váhy“), usilovalo se o to na mezinárodní úrovni mnoho a mnoho let, do legislativy to dokázali dostat pouze ve Francii a Izraeli na základě statistik a znalostí odborníků,“ komentuje prof. Papežová.
Virtuální realita, reálná fobie
Vzory jsou (nejen) pro mládež důležité. V médiích a na sociálních sítích jsou populární „Barbie“ a „Ken“, lidé, kteří se pomocí mnoha zákroků nechají upravit, změnit tak, aby se co nejvíce podobali těmto hračkám. „Je to zjednodušeně glorifikováno, že se člověk podobá nějakému ideálu krásy po mnoha kosmetických úpravách,“ říká lékařka. „Co vidíme my, je zcela odlišné,“ naráží na důsledky nekritického vzhlížení se v superštíhlých a superdokonalých ikonách.
S narůstající obezitou v populaci narůstá fobie z obezity, fobie z některých potravin a nespokojenost s vlastním zevnějškem, a to již i u malých dětí.
Všudypřítomný tlak na dosažení virtuální realitou dokonalé a příliš štíhlé ideální krásy a na tzv. zdravou výživu vede k pocitům selhání a méněcennosti. V diktátu dokonale zdravého životního stylu bohužel často řada lidí končí na nevhodných dietách nebo u chaotického jídelního chování. To vše vede ke zvýšenému riziku vzniku závažné poruchy příjmu potravy.
„Děti vědí lépe, co je dieta, než jak normálně jíst,“ říká profesorka Papežová. Největší mýty jsou podle ní představy, že nejzdravější je ta nejštíhlejší postava. „Tlak na štíhlost, to je náš velký problém,“ říká.
Dále jsou to zkreslené představy o zdravé výživě: „Je mnohdy propagovaná a pojímaná tak, že může vzniknout až fobie z obezity a fobie z jakéhokoliv jídla. To vede k okleštění rejstříku potravy – a toho se hodně bojíme.“
Restrikce jídla je podle odborníků na poruchy příjmu potravy často představována jako morální imperativ, nové náboženství, měřítko úspěchu v práci, ve vztazích a úspěšné sebekontroly. Normálně jíst a stárnout se zvláště pro ženy a celebrity stává společenskou ostudou. Ideál krásy a věčného mládí je v médiích všudypřítomný, kosmetický a dietní průmysl narůstá. Stigmatizace postihuje ty, kteří se tomuto trendu vymykají. „Naše preventivní programy se snaží odvrátit hodnotový svět mladých lidí od výhradní pozornosti věnované talíři a postavě,“ říká prof. Papežová.
ČLÁNKY DO MAILU