Když se někde přiznám, že jsem zubař, reagují lidé různě. Někdo spráskne ruce a dá se na útěk, jiný začne ukazovat svoje hniláky, další se chlubí nablýskanými (protože nepoužitými) mezizubními kartáčky. Nejčastěji lidi ale vykřiknou: „Fuj, to bych nemohl dělat – celej den lidem koukat do držky!“ (Dámy i nedámy prominou.)
Jako profesionálové jsme zvyklí na leccos. Koneckonců všechny lékařské obory s sebou přinášejí občas takové lahůdky, že laická veřejnost nemá ani ponětí. Dobře pro ni. Co třeba porod, gynekologická vyšetření, kolonoskopie či venerologie? To jsou teprve hitparády estetiky!
Tak jako jazyk stále naráží na vylomenej zub…
Zlidovělý Wabi Daněk s liščím ohonem na klobouku zpívá: „Tak jako jazyk stále naráží na vylomenej zub“ a tak dále v C dur… Představte si, že ten jazyk, který na vylomený zub narazí, je někoho jiného než majitele onoho vykotlaného zubu. Zkažený zub nejenže je na férovku shnilý, ale v jeho díře ukrývají se zbytky potravy z několika posledních snídaní, obědů a večeří, které se ve vlhkém teplém prostředí dutiny ústní mimo dosah kartáčku taky nerušeně rozkládají. Zlato, dej mi pusu!
Kdysi velmi dávno jsem v televizním zpravodajství viděl prostitutku, která měla méně zubů než klientů za odpoledne. Blízký záběr kamery v hnusném detailu (dnes známým pod zkratkou HD) nebyl příliš lichotivý. V tomto případě sice o ústa tolik nešlo, ale přesto to v mé dětské duši zanechalo hluboký dojem. Co horšího, podobný stav chrupu vídám v televizi i dnes a vždycky si při tom vzpomenu na nebohou bezzubou erosenku, jak uvádí slova Wabiho Daňka do praxe.
Diagnóza Rudolfinum
Zatímco zkažené zuby samotné obvykle nezapáchají, parodontitida bývá provázena někdy skutečně záhrobním odérem. Už jen na základě typického závanu z úst můžete podezření na parodontitidu s obrovskou mírou jistoty vyslovit.
Chronická parodontitida nabývá na intenzitě a závažnosti postižení zubů obvykle s vyšším věkem. Nejhorší pacienti jsou z tohoto pohledu obézní kouřící diabetici po padesátce nebo senioři, kteří i elementární péči o zuby považují za činnost, do níž se s domněle zkracující se dobou přežití nevyplatí investovat energii a úsilí. Mistři svého umění si pak k parodontitidě zakousnou ještě česnekový chlebíček a vyrazí do společnosti. To je panečku chuťovka. Takové lidi ve vyšší koncentraci potkáte třeba na koncertech klasické hudby, kam si po řadě omamných zážitků doprovázených netušenými pachy již rutinně beru vizitky a rozdávám žvýkačky. Lékař má povinnost diagnostikovat i v Rudolfinu, ať už „pacient“ chce, nebo ne.
Když se na věc podíváte pohledem primadony, jsou ústa moc pěknou vlhkou infikovanou bažinkou. Jakýkoliv kontakt dvou sliznic je vlastně značně nehygienická záležitost. Jakmile tak ale začnete uvažovat, budete se do konce života líbat pouze na tvář a žít v celibátu. Občas, uvidíte-li v tramvaji (Brňáci v šalině) nějaký vášnivý pár, neodvracejte od něj zrak a zkuste mezi proplétajícími se jazyky zkouknout zuby kolem nich. Nedívejte se ale zase jako šmíráci, jinak vám vaše vlastní zuby někdo vymlátí. Buďte však připraveni, že uvidíte strašné věci.
Dobrou chuť, pokud právě obědváte!
Psáno pro blog Dentální kliniky Jan Stuchlík, kde autor působí.
ČLÁNKY DO MAILU