Důkladný pohovor s pacientem a zájem o jeho duševní rozpoložení (osobní/rodinnou/pracovní situaci) by měl být prvořadý. Mnohé problémy se totiž odkopou právě tady. Jenže pacienta pochopitelně ani nenapadne začít mluvit o svých trápeních, protože to doktora v první linii nikdy nezajímalo (nebo na to neměl čas), na to se vždycky ptal až ten psycholog, ten poslední v řadě, který jediný kolikrát umí s tím člověkem lidsky pohovořit...