otázkou sexu, konkrétně masturbace, se zabývají mnohé autority, a vždy dojdou k názoru, že je to "patrně" hřích, a proto je lepší se tomu vyhnout. Přímé odsouzení v Bibli nenajdeme, a tak jako důkaz slouží přenesené teze, jako např. zda bychom se mohli tímto činem pochlubit před Bohem či lidmi anebo zda tím plníme Boží záměr. No, pokud se jdeme vyprázdnit či jen "vyprdět", také s tím bez uzardění na veřejnost málokdo poleze, přesto je to lidská potřeba. Ostatně, s tím, že jsem se milovali s partnerem také na veřejnost asi každý nemusí.... Pokud jde o Boží záměr: OK, pohlavní orgány jsou určeny k plození, ale kdo říká, že jenom? Do úst také dáváme potravu jak z hladu, tak pro potěšení - a věřte, nevěřte, své vlastní! To potom by byl hřích žvýkat žvýkačku, kouřit cigaretu, popíjet víno atd. To vše nemá přímou souvislost a vliv na přísun energie pro život, nehledě na to, že samotný život ne každý bezebytku naplní bohulibou prací. Z tohoto pohledu lze masturbaci hodnotit jen v souvislosti s následnými činy. Jestliže jde o vylhaní se ze zodpovědnosti mít rodinu, pak to bohulibé není. Jestliže jde o závislost, která ničí partnerské vztahy, opět zapadá do soukolí negativního života. Pokud však masturbace přináší úlevu napětí, není svévolnou náhražkou rodinného života, nečiní pohoršení okolí, pak nejde o nic Bohu se protivícího. Sama o sobě je "bez náboje".