Názor k článku Církev a sex – bez obalu od Richard (autor) - „Je zřejmé, že autor článku pouze citoval určité...

„Je zřejmé, že autor článku pouze citoval určité pasáže a účelově je vyložil.“

Nemám jinou tendenci ani záměr, než psát maximálně objektivně, což vychází z mého přesvědčení o obecné prospěšnosti nezaujatého vyjevení pravdivých informací. Právě k docílení této objektivity v článku (s výjimkou odstavce o středověku) omezuji jakékoliv komentáře, abych nechal hovořit oficiální církevní předpisy „bez obalu“.
Článek je také reakcí na dřívější diskuzi na stránkách LN (viz prolinky), zvláště na odpověď Tomáše Jajtnera autorce p. Hamplové, který ji vytýká nedostatek objektivity ohledně církevního učení.
„Církev podle paní Hamplové vymezuje v životě člověka absolutně vše, včetně sexuálních praktik. Je to tak? „Proti… hrám lásky, které jsou ve službách osobního darování se a které neurážejí druhého a neznemožňují přirozené spojení, není třeba nic namítat,“ dočteme se v učebnici katolické morálky (Jiří Skoblík, 1997).

Minimálně v tomto bodě není pan Jajtner sám dostatečně objektivní, podobně jako mnozí jiní katoličtí apologeti, kteří se snaží prezentovat církevní učení pouze z té příjemnější stránky a často zamlčují nebo obcházejí to, co dnes působí nemoderně. Zmíněný čtenář např. uvádí ze Skoblíkovy učebnice, že manželská milostná předehra je povolena, ale neuvádí nic o tom, co vše je v manželství a mimo něj zakázáno (což mnohem podrobněji vysvětluje kniha P. Beneše).
Člověk, který se např. rozhoduje stát se katolíkem, by měl znát celé učení církve, nejen z té sympatičtější stránky.
Svou nezaujatost ohledně tématu katolické církve mohu dosvědčit např. svým článkem „Církev prospívá zdraví“ (odkaz na něj najdete pod tímto článkem), který uvádí fakta z oblasti duševního zdraví, která naopak významně svědčí o smysluplnosti instituce zvané církev a její prospěšnosti i v moderní době.