Citace, které uvádím, nejsou vytržené z kontextu, naopak doslova vyjadřují oficiální církevní učení. Pocházejí z učebnic, z nichž se připravují budoucí kněží. Právě proto, abych se vyhnul jakémukoliv překrucování faktů a přidávání vlastních názorů, potlačují v oddílech věnovaných církevní morálce jakékoliv vlastní komentáře, úvahy atd., aby si každý zájemce mohl poslechnout to, co církev doopravdy učí bez veškeré přidané omáčky.
Katolické učení znám dobře, studoval jsem je. Znám i církevní prostředí a mentalitu katolíků.
Netvrdím,že je úkolem katolíka pouze dodržovat předpisy, aby se nesmažil v pekle, ovšem kdyby katolík učení své církve bral doslova, řadu katolíků by představy, že skončí v pekle, dost potrápily. V životě jsem potkal pár katolíků, které podobný strach z pekla trápil, a nebyli to žádní zločinci. K tomu si připočtěte všechny ty pocity viny masturbantů a jiných „hříšníků“, které nejvíce zakoušejí právě ti citlivější věřící, kteří chtějí žít opravdověji a berou křesťanský život vážně.
Chápu, že většina katolíků účení své církve nebere doslova, ale to neznámená, že takové učení neexistuje a neovlivňuje životy řady poctivých lidí, ale jenom to povrzuje, že se toto učení o sexuální morálce doslova brát nedá. Když se tímto vcelku přirozeným rozporem mezi životem a vírou netrápíte vy, neznamená to, že se jím netrápí a netrpí pro něj řada jiných.
Kdyby církev opravdu učila jenom to, co říkáte, tedy např. že člověk nemá hledat smysl života v sexu, má dávat přednost partnerskému vyjadřování lásky před posedlostí sebeukájením atd., nikdo by církev nekritizoval, naopak každý by se obdivoval její moudrosti…
Církev je také tím, čím se prezentuje ve svém učení a veřejnost má právo to vědět…