Pánové, něco mi říká, že další pokračování této diskuse bude ztrátou času na obou stranách.
Důkazy jsou nesdělitelné tomu, kdo je neumí přijmout. Je to něco jako vykládat o komplexních číslech děcku, které zatím rozumí pouze přirozeným a celým. Neboli každý se k tomu časem propracuje, chce to vyzrát, někdo k tomu může potřebovat více vtělení, ale to není na závadu. Je to věc vývoje a nikomu nic neuteče. Pak to najednou přijde samo a člověku najednou připadá, že to, čemu říkal víra, se stává poznáním. Poznáním něčeho, co tu bylo odjakživa, poznáním smyslu života, pochopením všeho… To fakt neumím ani popsat. Buď se to nedá nebo na to nemám.
Napadá mě teď verš od Matouše 7:6 o perlách a prasatech, který znamená neplýtvat něčím vzácným pro lidi, kteří nevědí, o co jde a pohrdají tím, nebudou z toho mít žádný užitek. Venku je krásně, pojďmě dělat raději něco užitečného:)
Pohoda, hezký den