„The fact that a believer is happier than a skeptic is no more to the point than the fact that a drunken man is happier than a sober one“
volny preklad:
Fakt, ze jsou verici stastnejsi, nez neverici je stejne smysluplny argument, jako ze opilec je stastnejsi, nez strizlivy.
Kdo chce byt v zivote nestastny? Cinime snad vedome v kazdodenim zivote rozhodnuti od kterych ocekavame nestesti?
Nikoliv. Chceme stesti, ale v temnote neznalosti jak tento svet funguje neustale klopytame a misto stesti ziskavame jen nestesti. Jak se pise v Jan 11 v pribehu o vzkriseni Lazara: Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.
Moji rodice nikdy krestansky zpusob zivota neprijali. Povazovali to za oporu pro slabochy a pro narusene jedince, kterou silni jedinci nepotrebuji. Pokud podle nich krestani zazivaji nejake stesti, je to stesti iluzorni.
Oni ale nemeli v zivote zadne stesti, zpocatku se dost hadali – nemohli se na nicem shodnout – a pak uz na to rezignovali a uplne se navzajem ignorovali. Tedy temer uplne – otce zajimal sex a kdyz ho nedostal tak delal hrozne sceny jak je mu ublizovano. Nikdy jsem je nevidel ze by si spolu treba povidali nebo neco delali spolecne a otec nikdy nevzal matku treba tancovat nebo na veceri, coz ji dost mrzelo.
Biblicke hodnoty ale povazovali za to nejvetsi zlo ktere by je mohlo kdy potkat. Matka kupodivu kupovala obcas bible a davala je lidem jako dar s vedomim ze kdyz to budou dodrzovat tak je bude moci lepe vykoristovat.