Vánoční kapr z obory Hukvaldy na Ostravsku, který může letos obohatit štědrovečerní večeři místních obyvatel, je do značné míry symbolem. Symbolem opětovného pozvolného návratu potravinářských výrobků vyprodukovaných farnostmi katolické církve k českému spotřebiteli. Koncem letošního října totiž proběhl v nejstarší oboře v ČR, která je od října roku 2014 ve vlastnictví ostravsko-opavského biskupství, historicky první diecézní výlov hektarového rybníka, který je součástí rozsáhlého lesoparku pod hradní zříceninou Hukvald. Oboru spravuje společnost Biskupské lesy, která v ní chová daňčí, mufloní a černou zvěř a také včely a produkuje med. Kromě toho je obora za podmínek stanovených návštěvním řádem přístupná veřejnosti.
Církevní potraviny s přidanou hodnotou
Na podobné aktivity by se přitom časem mohlo postupně zaměřit více farností na více lokalitách plošně po území naší země. Žádoucím způsobem by tak rozšířily nabídku ryze tuzemských potravin o specifické klášterní produkty, spojené i s nabídkou doprovodných rekreačních nebo gastronomických služeb, tedy s pověstnou „přidanou hodnotou“. Ta činí podnikání v zemědělství a lesnictví alespoň částečně lukrativní. Svým způsobem tak mohou být církve inspirací i pro „klasické zemědělce“ či výrobce potravin, kteří řeší svou ekonomickou prosperitu.
Tu totiž musí řešit i církev, která potřebuje prostřednictvím vlastního podnikání do roku 2030 vytvořit každoročně zisk ve výši zhruba devíti set milionů korun. Tak by nahradila stávající příspěvek od státu na svou činnost, který se od letoška bude každoročně snižovat o pět procent a v uvedeném roce 2030 zcela skončí. Jednou z logických možností je přitom podnikání v zemědělství a lesnictví, jehož byla církev v minulosti v řadě oblastí v zemích koruny české průkopníkem. Má tedy na co navazovat, byť po hodně dlouhé době.
Pivovary, víno, hořčice i klášterní restaurace
A postupně se tak děje. Loni například církev investovala do koupě Biskupského pivovaru v Litoměřicích, a nabídka zemědělských produktů, nápojů i kulinářských výrobků roste i na řadě dalších lokalit.
Pomineme-li v zásadě již známé pivo z klášterního pivovaru na Strahově nebo z Želivského klášterního pivovaru, lze již dnes zakoupit například v síti obchodů Karmelitánského nakladatelství po celé ČR celou řadu dalších klášterních potravin nebo zemědělských surovin. Mezi časté klášterní produkty patří kromě piva především víno (karmelitáni v Kostelním Vydří, Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž, Františkánské víno v obchůdku kláštera Milevsko) nebo bylinné sirupy (prodávají je sestry premonstrátky v Doksanech, klášterní officína benediktského opatství Rajhrad u Brna či již zmiňovaný klášter Milevsko), hořčice (trapisté v Novém Dvoře), sušenky (sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie v Olomouci) nebo med (Biskupské lesy, komunita sester trapistek v Poličanech u Neveklova).
Zemědělské podnikání a výroba potravin se navíc na řadě míst propojuje s dalšími aktivitami, jako například restaurační činností v kavárně Õde v Hrnčířské ulici v historické části Olomouce, kde dostanete i klášterní pivo a do čaje klášterní sirup, nebo v klášteru premonstátů v Želivě s turistikou. Tento klášter je národní kulturní památkou i vyhledávaným poutním místem a v turistické sezóně jsou zde pravidelné a tradiční prohlídky. Bonusem navíc je pak prohlídka pivovaru, při které lze ochutnat tradiční nepasterizovaná a nefiltrovaná piva, pivovar kromě toho testuje pro rozšíření nabídky různá další netradiční piva – letos v létě například uvařil klášterní pivo typu Abbey Ale s názvem Godšalk – svrchně kvašené pivo s nádechem ovocné příchuti vhodné právě do horkých slunných dní. Na řadě míst se lze i ubytovat – kromě klášteru v Želivě například i v Praze – v klášteru kapucínů na Loretánském náměstí na Hradčanech.
Originální, bio a české
Je možná škoda, že se toho o církevních službách a hlavně „církevních potravinách“ moc neví, i když zatím tvoří méně než minoritu ve spektru desítek tisíc druhů zboží, které si dnes může spotřebitel v tradičních obchodech i nadnárodních sítích koupit.
Faktem totiž je, že jde většinou o produkty vyráběné k přírodě šetrným způsobem, v praxi obdobné bioproduktům, po nichž v ČR také velmi mírně roste poptávka.
Především ale představují kamínek do mozaiky potravin, které jsou skutečně českými, ne Českými potravinami, což lze považovat za drobný příspěvek církve k odbytu tuzemské zemědělské a potravinářské produkce. Ten jistě postupně poproste a není tak úplně na škodu si také ke klášterním produktům vytvářet nějaký pozitivní vztah, neboť i v tom je podpora národní hrdosti, která nám, jak se z událostí posledních týdnů zdá, chybí stále víc a víc.
ČLÁNKY DO MAILU