Názor k článku Císařské řezy na přání od Honza S. - Lenko, my měli opačnou zkušenost. Na Bulovce nás...

Lenko, my měli opačnou zkušenost. Na Bulovce nás trápili strašně dlouho (32 hodin), do císaře se jim nechtělo (nám původně samozřejmě taky ne), ačkoliv bylo dost brzy jasné, že to čekání nikam nevede. Doktoři sami připouštěli, že to tak nejspíš skončí a nakonec to císař taky byl. Takže jenom dlouhé trápení a dost zbytečné.


Co se týče zotavení – překvapivě rychlé. Ne že by to byla procházka růžovou zahradou, ale matka byla druhý den z JIPky a odpoledne byla schopna sama chodit atd. Třetí den už bylo dítě natrvalo u ní. Kojení šlo pomaleji, ale spíš kvůli neschopnosti sestřiček poradit s technikou kojení. Laktační specialistka po několika minutách zafungovala tak, že od té doby není žádný problém, bez její pomoci si nedovedeme představit, že bychom to zvládli. Nošení dítěte v náruči není žádný problém, dovolenou už jsme v Čechách absolvovali bez omezení na konci šestinedělí.


Nevím, jestli máme jen štěstí, ale navzdory císaři to zatím jde moc dobře. Já rozumím, že „císař na přání“ je zcestná záležitost, ale strašit takto silně před riziky císaře se mi zdá zase zbytečně silné na opačnou stranu – a to vyznění je stresující pro všechny, kdo císaře podstoupit musí, ačkoliv nechtějí. Ono důsledky přirozeného porodu často dokážou být nepříjemné a rizikové, že se císaři vyrovnají. A to nejen pro matku, ale spíš pro dítě – přidušení dítěte, tím ohrožení mozku, jiné komplikace – což není obhajoba císaře, jen konstatování, že si člověk moc nevybere. Porod sám je prostě riziko, naštěstí většinou dopadá tak, jak má :)