Názor k článku Císařské řezy na přání od linda - Od začátku těhotenství jsem si přála , abych...

Od začátku těhotenství jsem si přála , abych mého chlapečka porodila, co nejpřirozeněji a nejsponntáněji, co to jen jde. Bohužel to nevyšlo a po tom, co jsem přenášela 10dnů a odhad porodní hmotnosti dítěte byl 3800g, jsem se nechala přesvědčit , že porod vyvoláme pouhou půlkou tablety prostaglandinu. Byla jsem pěkně otevřená a nic nenaznačovalo, že by mohly vzniknout komplikace. Sama mi praskla voda a po asi 5 hodinách bezproblémového porodu na konci 1. doby porodní se bohužel kontrakce zeslabily a musel mi být podáván oxytocin pro zesílení kontrakcí, aby šlo miminko vytlačit. Oxytocinový kontrakce sou pěknej hnus a bolí strašně. I přes ně však miminko ven nešlo a začalo se mu nedostávat kyslíku. Najednou byl můj pokoj plný doktorů a totálně zdeptanou neschopností vytlačit dítě a napíchanou všemi těmi hormony mě vezli na sál na sekci. Moje reakce na operační prostředí byla téměř hysterická a měla jsem takovou klepavku, že jsem poskakovala na lůžku, jak při epyleptickym záchvatu a to , co se odehrávalo v mé hlavě už sem radši zapomněla. Narodil se mi kluk jako buk s 3860g a nemohl ven kvůli vzpřímené hlavičce a omotané pupeční šňůře kolem krku. Viděla sem ho až 5 hodin po porodu a do tý doby sem prožívala peklo. Ale jakmile sem toho svýho červíka uviděla a přiložila všechny deprese a pochybnosti zmizely a já sem měla velkou motivaci, abych byla co nedřív schopná se o něj postarat. Dítě jsem si vzala k sobě ani ne za 24 hodin po porodu, mlíko se mi spustilo asi za 72 hodin a plně kojím i teď po šestinedělí a doufám, že eště dlouho budu. Jizvu mám pěknou a svoje již 5kilové dítě nosím neustále často i v šátku. Uvedla sem tu svůj příběh jenom, abych taky trošku obhájila naše doktory, protože nebýt jejich výborně odvedené práce bych o svého miláčka přišla. Ano asi by to bylo přirozenější, ale už nejsme ve středověku. I když mě částečně mrzí, že jsem broučka nemohla vytlačit jsem nesmírně šťastná, že mám krásné a zdravé dítě a že tu ten císař je! Ohledně rekonvaklescence po porodu si myslím, že záleží na každé ženě, ale s v velkou dávkou vůle a sebezapření se dá zmáknout všchno, stačí, když žena hodně chce. Mě hodně pomohlo, že jsem si zažila ty oxytocinový kontrakce, protože po operaci už mě v porovnání s nimi prostě nebolelo nic :)