Co je špatného na tom, že porodnicím záleží na statistice živých narozených dětí. To co autorka textu poněkud pomíjí je skutečnost, že české porodnictví je jedno z nejlepších na světě a NIKDE není o mnoho lepší – alespoň měřeno kojeneckou úmrtností. To souvisí i s tím, že se stále příliš nerodí doma.
To co uvádí autorka jako hřích – honba za statistikou; je přece jen přirozená práce lékařů, kteří chtějí, aby maximální počet dětí přežil. Tím nevylučuji občasné nadužívání, ale kladu si otázku, zda matka, která upřednostní vlastní komfort před velkým (nikdo neumí odhadnout jak moc) rizikem smrti dítěte může být (alespoň teoreticky) dobrou matkou. Osobně si nejsem vůbec jist.
Dobrý den!
Děkuju za reakci, nicméně: neopomíjím skvělé kojenecké statistiky, to není hřích, nic takového jsem nenapsala.
Jen mi nepřijde úplně normální, že těch skvělých statistik dosahujeme i díky tak vážnému zásahu do těla žena, jakým sekce je. A je rozhodně zvláštní, že co do počtu císařských řezů také vedeme ve statistikách, ač naše ženy rodí stejně staré, a stejně zdravé či nemocné jako v ostatních státech.
Z lékařského hlediska není jediný důvod, proč by třeba čtyřicetiletá zdravá žena s normálním průběhem těhotenství nemohla rodit normálně. Jenže u nás končí na císaři, protože pro lékaře je rizikovým faktorem věk – bojí se třeba i toho, že ta žena nebude v dostatečné kondici, aby tlačila, Ale proboha: to přece ona ví sama líp, v jaké je kondici, věk nesmí být rizikový faktor!
Chtěla jsem zrátka jen upozornit na to, že u nás jsou ženy do porodů císařem dost tlačeny, ač k tomu není medicínský důvod, a také na to, že i tento zdánlivě jednodušší porod, má svá významná rizika. Takže by si jej ženy rozhodně neměly vybírat na vlastní přání, jak se tomu často děje. je třeba vědět, že jde o vážnou operaci a například riziko sepse je tu desetkrát vyšší. Toť vše.
ČLÁNKY DO MAILU