Názory k článku Císařský řez – manuál pro spokojené uživatelky

to teda nevím to se ani nedívim že stoho mate trauma ja sem byla dvakrat teš sem asi těhotna a nevím co mam dělat co na to říka doktor

ahoj,
mám teprv jeden císař, ale jestli jsi zvládla 3 zvládneš i 4. údajně je to po každém trochu méně bolestivější, jelikož se tkán ve srůstu je již jen vazivo.
každopádně nepodceňuj truma a máš li potřebu plakat nebo křičet nebo cokoliv, udělej to. Mě se hodně ulevilo po šílených skřecích ráno v koupelně připomínající řev rodící ženy , chudáci sousedi :)

císařské řezy mám dva. první pro polohu koncem pánevním, druhý více méně kvůli tomu prvnímu – porod se nerozbíhal ani dlouho po termínu a do vyvolávačky vzhledem k nálezu nechtěli jít.
Samotný zákrok není žádná tragédie – normální porod je, myslím, horší. Ale psychicky je to hnus. Cítím se méněcenná, že jsem nedokázala porodit dítě, a když čtu o dětech porozených doma a odložených, odhozených či zabitých, říkám si, proč jiné ženy, které děti ani porodit nechtěly,to dokázaly bez jakékoliv pomoci kdesi v koutě, a já dvakrát ne? Nikomu nedoporučuju.

také nedoporučuju, já odobně jsem to od začátku nechtěla, bohužel vyšší moci rozhodly jinak. Jsem však vděčná za své zdravé díte! Ránu na duši mám sice také, a to možná i větší než tu na těle, ale musíme se s tím prostě poprat. Jako se jiné ženy musely poprat s porodem, musíme i my po operaci snášet dlouhodobé bolesti hraničící s únosností. Rozhodně se necítím, že bych si porod nějak odflákla..spíš tvrdě oddřela, akorát že až poté. ( i když jsem začala normálnímy hodně silnýmy stahy. to nejhorší bylo po operaci. Nicméně všechno se zahojí, jen si musíme uvědomit, kde máme svá zranění. Ty na duši nepodceńovat a dokázat je také uvolnit, nebojte se dát své city najevo, neduste to, řekněte partnerovi, že potřebujete ne logické argumenty proč je dobře, že se tak nakonec stalo, ale že potřebujete jeho objetí a utišení.

Na hojení jizev je dobrý i curenzym. Kamarádka má s hojenímm a celkovou imunitou problémy odjakživa. Zkusila krom všeho možného i enzymoterapii s curenzymem. Bezpochyby jí to pomohlo.

hm, s enzymy dneska straší kdekdo, jak s wobenzymem, curenzymem tak nevím čím ještě … Ale doktorka mi taky na hojení blahodárné doporučila ten curenzym. Myslím, že je dobrý, teda, zafungoval …

Já na curenzym nedám dopustit, mě otravovali doktoři několik let s různými drijáky chemického průmyslu, tohle mi sedí a nebudu měnit. Měla jsem bohužel dva císaře a po druhém jsem trpěla opakovaným krvácením… Taky si už žádného dalšího císaře díky tomu nemůžu dovolit …

Ten curenzym znam, maminka ho po operacich musela brat. Takze jizvy pomaha hojit, Tipuju ze i ty po cisari :-)

Po operacích ho brala? Co vím tak je tenhle potravinový doplněk na trhu teprve ani né rok, tak by mě zajímalo kolik operací mamka za tu dobu stihla. Vím že jediný lék, který zastupuje enzymoterapii je Wobenzym a ten funguje.

Hele ženský, já jsem teda chlap, ale...

Zkuste se podívat do tohoto dokumentu http://rizikaockovania.sk/dok/Vitamin_C-liecba.pdf

V knize jsou popisovány účinky vitamínu C na lidi. Je zde uvedeno i to jak některé matky, dlouhodobě užívající vitamín C, měly rychlý a bezproblémový porod s minimem bolestí.

Ze své vlastní zkušenosti vím, že od doby co vitamín C ve "větších dávkách" užívám (15 a více gramů denně) se mi až neuvěřitelně rychle hojí všechna zranění a prakticky bez jizev. Některé staré jizvy se mi také přehojily a ztratily.
Bohužel vám nedokáži říct zda a jak to bude fungovat u vás, či jak při pouhém nárazovém užívání.

V knize jsou dále popisovány velmi zajímavé věci (v neposlední řadě s ohledem na roční období těhotenství a porodu) ohledně vitamínu C, D, jódu pro matku i dítě.

Jódu se netřeba bát, ale pozor na extrémy (doplnění jódu v těle na maximum). Mohlo by dojít k rozkolísání produkce hormonů štítné žlázy (u mne se to dočasně povedlo). Podobné experimenty si nechte na netěhotenské období. Všechny doporučované dávky pro těhotné jsou však řádově nižší dávky, které by podle mne neměly vyvolat problémy ani při dlouhodobém užívání (nedojde k saturaci a nerozběhne se snížená/zvýšená produkce hormonů).

Tuto informaci uvádím jen pro úplnost.

Nezastírám fakt, že půjde z vaší strany o určitý experiment se sebou samými i s vašimy nastávajícími potomky. Přesto věřím že případné získané informace, bez studia a přípravy to opravdu nepůjde, vám mohou pomoci se současným problémem, nebo být alespoň užitečné později v jiných situacích (zmiňován je v knize například i syndrom náhlého úmrtí novorozence, problémy po očkování).

Dlouho jsem se rozmýšlel zda mám napsat. Nerad bych někoho navedl špatným směrem. Jenže jak se máte rozhodnout když o něčem vůbec nevíte...

P.S.
Známá říkala, že když rodila druhé dítě tak jí daly před porodem klystýr. Měla prý mnohem lepší kontrolu nad stahy i celkovou pohodu než když rodila poprvé (bez klystýru). V porodnici jí řekli že to byla chyba a špatný odhad předchozí porodnice, že klistýr nedostala. Prý kdyby ještě někdy rodila, má si o něj určitě říci.

P.P.S.
Sportovkyně. Ženy s pevným břichem a pánví, které navíc lépe ovládají stahy svalstva, mají také zcela prokazatelně lehčí porody. Umírněně posilovat břicho prý mohou i v těhotenství podobně jako před ním (s vlastní vahou, žádné dřepy), nesmí ale cvičit nové cviky nebo přidávat na obtížnosti.

Dobry den,
ja jsem se narodila take cisarskym rezem a rozhodne jsem vdecna Bohu, ze nam dovolil naucit se takove operace…rozhodne nemam dozivotni trauma, ani jakekoli problemy se vztahy..moje maminka me mela rada od prvniho okamziku a ja jsem ji vdecna, ze kvuli me podstoupila takovy zakrok..v zivote me nenapadlo, ze je menecenna, protoze me neporodila normalne. Podstatne je, ze je to skvela matka a to je ukazatel „cennosti“.
Preji vsem stastny porod a uzasne deti:)

Jste skvělá, gratuluji Vám!

Pekny clanek, velice se mi libi nezaujatost pisatele proti cisarskym rezem, vice takovych !!!!

Rodila jsem císařským řezem a nikdy mě nenapadl ani náznak pocitu méněcennosti z toho, že jsem nerodila "normálně". Malou jsem kojila úplně v pohodě, miluju jí od chvíle, kdy byla ještě v bříšku a máme spolu moc hezký vztah maminka-dcera. Důležité přeci je, jak se maminka ke svému dítěti chová, jestli ho miluje a stará se o něj s láskou - a ne to, jestli rodila klasicky nebo císařem. Upřímně, podobná traumata vážně nechápu. Zbytečně si tím maminy komplikují život.

Rodila jsem císařským řezem a budu rodit zase...absolutně se necítím méněcenná...Jsem taková jaká jsem a dám život dvěma dětem, to je přece dost na celý život! Neřeším ani, zda maminka může dítě kojit či ne...podle mě je to naprosto nepodstatné. Důležité je dítě milovat, být s ním až poroste, učit ho novým věcem, učit ho žít a stát za ním, až vás bude potřebovat. To jsou hodnoty!!!

Jsem rád, že lékařství je tak daleko, že dnes není problém provézt císařský řez s velmi nízkou mírou ohrožení matky i dítěte.
Kdyby tu ta možnost nebyla, možná bych dnes neměl ženu nebo dceru, nebo dokonce obě. Jsem lékařům vděčný, že ho provedly.

Samozřejmě jsme oba doufali v normální průběh přirozeného porodu, ale ukázalo se že miminko je velké a nakonec jiná možnost nebyla. Proto se divíme, že některé ženy chtějí rodit doma, když můžou mít "po ruce" tým expertů v porodnici.

prvni dva syny jsem porodila normalně, dvojčata pak cisařem a taky nechala jsem si umrtvit pol, tela , ale udelala jsem nevětši blbost na svete a detičky si jen matne pamatuji mezi tim me trocha vic přispali,ale potom to bylo hrozne od patku jak jsem porodila do nedele to bylo hrozne bolesti všude , a na pateři hadička kde me dalvali leky na bolest , ty zada boleli. no po roce pul se me narodila dcera opet normalne spontalne ale at jsem ji přenašela, byl to pekny pocit znova prožit to jak dřiv .nikdy bych už cisaře nechtela hruza des? ale na každeho to pusobi jinak , hold ja nebyla spokojena.

Vůbec se nemusíte cítit nijak neschopně, že jiné zvládnou a Vy ne. prostě to nešlo, tak to nešlo, a buďte ráda, že to šlo jinak, co by za to mnohé ženy daly, mít dítě jakoukoliv cestou. Já například rodila dceru normálně, a už nikdy víc, mám z toho dodnes (po 4. letech) takové trauma, že jsem šťastná jak blecha, když mi včera doktor oznámil, že půjdu na císaře. Mám úzké porodní cesty, vůbec jsem se neotevírala, oxitocin byl katastrofa, a když jsem pak měla tlačit, tak malá prostě nešla ven, hrozil už porod kleštěma. Takže to ve mě zanechalo tak hluboký strach o to maličké, že to zase nepůjde, že dítě bude mít namále atd... A vůbec se necítím nijak horší matkou než jsou ty, které to prostě zvládly. Kamarádka rodila taky první normálně a druhé císařem, a řekla, že jít znova rodit, tak jedině císařem. A také se necítí méněcenná za to, že je druhé císařem, obě holky miluje, a dokonce bych řekla, že větším miláčkem je právě ta, která je rozená císařem. :) Ono u toho přirozeného porodu opravdu není o co stát, a já jsem pak hlavně rok nemohla mít pohl. styk, špatně mě zašili vevnitř, a já se pomalu půl roku nemohla ani posadit, a chodila jsem jak kachna.

Rodila jsem plánovaným císařem s epidurálem U Apolináře své třetí dítě, první 2 byly normálně. Císař je naprosto bezbolestná záležitost, s partnerem jsme si povídali a smáli se na sále, pak vyndali miminko, to s partnerem umyli, vyfotili se, přinesli mi ho ukázat, než mě došili, pak jsme se rozloučili. Den jsem byla na JIP, kam mi malého každé 2 hodiny nosili na kojení, vůbec nic mě nebolelo, perfektně jsem si v posteli odpočinula. Všichni byli neuvěřitelně milí, druhý den jsme vstali z postele - to byl jediný pakec - ale zvládnutelný, šly jsme se s asistentkou osprchovat a pak nás přeložili na normální pokoj s mimčem, na noc jsme ho ještě mohli nechat u sestřiček - kdo se chtěl vyspat. Druhý den jsem čekala, že mě bude bolet jizva při vstávání z postele a nic - pátý den nás pustili s miminkem domů,celou dobu jsem neměla žádné bolesti, mimčo je v pořádku, lepší způsob narození potomka jsem si ani ve snu nepředstavovala. Při normálních porodech bylo vždy těhotenství v pohodě, ale problém u porodu - omotaná pupeční šňůra, dítě nechtělo ven, báli jsme se o jejich život, hrozně to bolelo, nástřih bolel taky pořádně a docela dlouho. Teď jsem naprosto v pohodě - samozřejmě odpočívám, aby se břicho dobře hojilo a cvičím cviky, které mi dali v porodnici - ale BEZ BOLESTI. V těhotenství jsem byla v klidu, protože jsem se nemusela stresovat, jak bude probíhat porod a zda miminko bude v pořádku. Osobně jen doporučuji, nevím jak jinde, ale U Apolináře fakt super péče, všichni úžasní, se vším poradili a hlavní je výsledek - zdravá maminka bez komplikací a bolestí a zdravé krásné miminko.

Syn vážil 5380g a měřil 56 cm. Porodem po operaci jsem byla o 12 kg lehčí - 7 kg placenta. Plodovou vodu jsem neměla skoro žádnou, nebylo ve mně na ni už místo. Že bude velký jsem věděla. Už v těhotenství jsem mu škrábala záda a přesně jsem věděla, kde je má. Porodní váhu prvorozeného dítěte překonal už na začátku 7. měsíce těhotenství (3200g). Celou dobu jsem o císaři nechtěla ani slyšet. První dítě jsem porodila normálně. Nevěděla jsem jaký Saigon je to po operaci, jen tušila a hlavně to nechtěla zkoušet. Zkoušeli mi porod vyvolat a nešlo to. I Hebamme mi v půl druhé v noci naznačovala, že příroda ví, proč to někdy nechce pustit spodem. A věděla. Měla jsem spinální anestezii, takže jsem slyšela i hovor doktorů - tý jo, ten má min. 4kg, ...to ne, to víc, a ty ramena.... V porodnici mu nepadl jediný kus oblečení a i plínky mu museli nosit větší. Ty speciální vykrojené u pupíku jsem darovala sousedce, byly do 5 kg. V porovnání s ostatními miminky byl fakt obr.Takže zaplať Pán Bůh za císaře. V těch posledních měsících těhotenství jsem myslela, že je po mně. Žádné trauma z toho nemám, naopak, jsem neskutečně ráda, že jsem syna nerodila normálně. Mohla jsem ublížit nám oběma. Každá co zažila pooperační stav po císaři, ví jaký je to Saigon, když mi třeba u snídaně zaskočil menší kousek rohlíku, protože jsem jedla v polosedě a bolestí se nemohla posadit.... Doslova jsem se musela naučit i chodit. Když mě po více než týdnu propouštěli, chtěl mi ještě doktor říci, že nemám tahat nic těžšího než 5 kg. Jen jsem se na něj tázavě podívala. Potom se při pohledu do počítače zarazil a nastaly nekonečně dlouhé vteřiny přemýšlení. Nakonec říká OK, tak nic těžšího než je to dítě :-D V 14 dnech měl 6 kg a od začátku pil 3x tolik než by měl. Polovinu výbavičky jsem jen odložila na stranu. Ani do peřinky se mi nevešel, čouhaly mu z ní nohy. V akutních případech je jasné, že je císařský řez jediným řešením jak zachránit život. Dodnes mi, co se "rozcházení" císaře týká není do smíchu. Ale jinak se bavili všichni :-) Jsem za operaci strašně ráda a necítím se být kvůli tomu méněcenná. Bylo to takové rychlejší, jednodušší - ale do operace. U prvorozené dcery jsem byla bez bolestí hned jakmile byla venku. A do 1 dne běhala jak srnka, teda až na ty kila, co mi zbyly. Co se rekonvalescence po operaci týká, tak je to běh na dlouhou trať. Netrapte se tím, když to nešlo normálně. Že se Vám to přihodilo v dnešní době, je neskutečné štěstí. Co by bylo, kdyby se císařský řez neprováděl nechci ani domyslet.