Vůbec se nemusíte cítit nijak neschopně, že jiné zvládnou a Vy ne. prostě to nešlo, tak to nešlo, a buďte ráda, že to šlo jinak, co by za to mnohé ženy daly, mít dítě jakoukoliv cestou. Já například rodila dceru normálně, a už nikdy víc, mám z toho dodnes (po 4. letech) takové trauma, že jsem šťastná jak blecha, když mi včera doktor oznámil, že půjdu na císaře. Mám úzké porodní cesty, vůbec jsem se neotevírala, oxitocin byl katastrofa, a když jsem pak měla tlačit, tak malá prostě nešla ven, hrozil už porod kleštěma. Takže to ve mě zanechalo tak hluboký strach o to maličké, že to zase nepůjde, že dítě bude mít namále atd... A vůbec se necítím nijak horší matkou než jsou ty, které to prostě zvládly. Kamarádka rodila taky první normálně a druhé císařem, a řekla, že jít znova rodit, tak jedině císařem. A také se necítí méněcenná za to, že je druhé císařem, obě holky miluje, a dokonce bych řekla, že větším miláčkem je právě ta, která je rozená císařem. :) Ono u toho přirozeného porodu opravdu není o co stát, a já jsem pak hlavně rok nemohla mít pohl. styk, špatně mě zašili vevnitř, a já se pomalu půl roku nemohla ani posadit, a chodila jsem jak kachna.