Názor k článku Císařský řez – manuál pro spokojené uživatelky od Darina - Syn vážil 5380g a měřil 56 cm. Porodem...

Syn vážil 5380g a měřil 56 cm. Porodem po operaci jsem byla o 12 kg lehčí - 7 kg placenta. Plodovou vodu jsem neměla skoro žádnou, nebylo ve mně na ni už místo. Že bude velký jsem věděla. Už v těhotenství jsem mu škrábala záda a přesně jsem věděla, kde je má. Porodní váhu prvorozeného dítěte překonal už na začátku 7. měsíce těhotenství (3200g). Celou dobu jsem o císaři nechtěla ani slyšet. První dítě jsem porodila normálně. Nevěděla jsem jaký Saigon je to po operaci, jen tušila a hlavně to nechtěla zkoušet. Zkoušeli mi porod vyvolat a nešlo to. I Hebamme mi v půl druhé v noci naznačovala, že příroda ví, proč to někdy nechce pustit spodem. A věděla. Měla jsem spinální anestezii, takže jsem slyšela i hovor doktorů - tý jo, ten má min. 4kg, ...to ne, to víc, a ty ramena.... V porodnici mu nepadl jediný kus oblečení a i plínky mu museli nosit větší. Ty speciální vykrojené u pupíku jsem darovala sousedce, byly do 5 kg. V porovnání s ostatními miminky byl fakt obr.Takže zaplať Pán Bůh za císaře. V těch posledních měsících těhotenství jsem myslela, že je po mně. Žádné trauma z toho nemám, naopak, jsem neskutečně ráda, že jsem syna nerodila normálně. Mohla jsem ublížit nám oběma. Každá co zažila pooperační stav po císaři, ví jaký je to Saigon, když mi třeba u snídaně zaskočil menší kousek rohlíku, protože jsem jedla v polosedě a bolestí se nemohla posadit.... Doslova jsem se musela naučit i chodit. Když mě po více než týdnu propouštěli, chtěl mi ještě doktor říci, že nemám tahat nic těžšího než 5 kg. Jen jsem se na něj tázavě podívala. Potom se při pohledu do počítače zarazil a nastaly nekonečně dlouhé vteřiny přemýšlení. Nakonec říká OK, tak nic těžšího než je to dítě :-D V 14 dnech měl 6 kg a od začátku pil 3x tolik než by měl. Polovinu výbavičky jsem jen odložila na stranu. Ani do peřinky se mi nevešel, čouhaly mu z ní nohy. V akutních případech je jasné, že je císařský řez jediným řešením jak zachránit život. Dodnes mi, co se "rozcházení" císaře týká není do smíchu. Ale jinak se bavili všichni :-) Jsem za operaci strašně ráda a necítím se být kvůli tomu méněcenná. Bylo to takové rychlejší, jednodušší - ale do operace. U prvorozené dcery jsem byla bez bolestí hned jakmile byla venku. A do 1 dne běhala jak srnka, teda až na ty kila, co mi zbyly. Co se rekonvalescence po operaci týká, tak je to běh na dlouhou trať. Netrapte se tím, když to nešlo normálně. Že se Vám to přihodilo v dnešní době, je neskutečné štěstí. Co by bylo, kdyby se císařský řez neprováděl nechci ani domyslet.