Co bylo pod sněhem?

Češi jsou národem pejskařů, to je známá věc. Nikde jinde v Evropě jsem neviděl na ulici tolik psů jako v Praze. Na začátek bych měl asi uvést, že já osobně pejskař nejsem, ostatně bydlím v bytě a tam by se psovi moc dobře nedařilo. Psy beru totiž jako zvířata, co mají hlídat dům, a ne jako členy rodiny. Proti psům ale nic nemám, tedy pokud si mě nevšímají a zrovna mi neroztrhají nohavici u nových kalhot…

Psi jsou zvířata a nemají rozum, nelze jim tedy nic vyčítat. Horší je to s jejich majiteli, ti by rozum a soudnost mít měli. Narážím na ty pejskaře, kteří nechávají své miláčky vykonávat potřebu na chodnících, dětských hřištích nebo soukromých pozemcích. Když už se to stane, tak by se podle mého měli postarat o to, aby na veřejném prostranství po jejich psovi nic nezbylo. Někde je dokonce neuklizení psích výkalů trestáno pokutou, ale to stejně nikdo nehlídá. Před několika lety se mi začalo zdát, že se pejskaři umoudřili a začali sebou na vycházky nosit pytlíky. Často jsem zahlédl majitele či majitelku psa, jak hromádku sbírá a vyhazuje do koše nebo speciální nádoby k tomu účelu v parku připravené. Když jsem natrefil na někoho, kdo si hromádky po svém psovi ani nevšiml, podle nálady a situace jsem tento fakt okomentoval. Že je onen majitel psa prase, nebo zda bych si nemohl jít odskočit k němu do obýváku. Pokud byl majitel psa kulturista, nebo když se jednalo o psa bojového, jenom jsem pohoršeně nadzdvihl obočí. Přece se nebudu prát kvůli psímu víte čemu…

V plné „kráse“

Prostě jsem si myslel, že se dost lidí o hromádky po svých psech dokáže postarat. Skutečnost je ovšem úplně jiná, což potvrdila nedávná obleva. Sněžilo několikrát a tudíž bylo i několik vrstev sněhu. Pokud jste se v uplynulých dnech procházeli po ulicích, jistě jste si všimli, že čvachtáte minimálně po kotníky v bahně.

Pokud někoho napadlo sklopit zrak k zemi, mohl zjistit, že docela velkou část onoho bahna tvoří – psí exkrementy.

Doposud ukryté v několika vrstvách sněhu a zahrnuté v haldách unikaly naší pozornosti. Teploty nad nulou udělaly své, takže teď vidíme několikatýdenní práci pejskařů v plné kráse. A nejenom vidíme, ale i cítíme a šlapeme do ní.

Pokud pejskaři odůvodňují svůj laxní přístup k úklidu tím, že platí za psa poplatky a tím pádem není to, co po nich zbude, jejich starost, odpovím stručně. Místní poplatek za psa je vlastně daň, kterou má vlastník psa povinnost platit za samotné „držení“. Placení poplatku ovšem nesouvisí s úklidem exkrementů a takto získané peníze nejdou na úklid. A pokud ano, tak ne na úklid jako takový, ale na pořízení speciálních košů s papírovými pytlíky. Takže pejskař připlácí na pytlíky, které mu pomohou technicky vyřešit problém, když už náhodou přijde.

Nebuďte čuňata!

Například Praha 4 bere problém psích exkrementů vážně a na úklidu se prý budou podílet i vězni. Obyvatelé pankrácké věznice se na nějaký čas přesunou do ulic a pod dohledem budou pracovat na zkrášlení okolí. Nedávno odklízeli sníh, nyní se budou zabývat i tím, co pod sněhem zbylo. Krásné „využití“ vězňů, ovšem lepší by bylo, kdybychom po sobě uklízeli sami.

Ano, je to hloupost a banalita, kdybychom tak měli jenom takovéhle starosti. To si samozřejmě můžete myslet, ovšem do té doby, než si budete muset čistit zasviněné boty. Často se totiž stane, že exkrementů je na ulicích tolik, že je slalom mezi nimi nesplnitelnou výzvou. Žádám pejskaře, kterým je jedno, že si jejich pes uleví uprostřed chodníku, aby mysleli na ostatní! A těm majitelům psů, kteří nad mým apelem jenom mávnou rukou, přeju, aby se každá jejich cesta změnila na slalom mezi exkrementy s jediným koncem: v poloze ležmo s nosem pěkně zabořeným do produktu jejich čtyřnohého kamaráda…

Ilustrační foto: Internet Info