Příběh je asi smyšlený, ale to nevadí.
Vzhledem k tomu, že se pohybuji mezi tělesně postiženými, tak vám s radostí mohu oznámit, že být postižený na těle je skutečně lepší než na duši.
Oni ti postižení na duší si neužijí vlastní dětí, ani moc přátel a jestliže se stýkají s lidmi vašeho kalibru, tak většinou končí jako Džambulka.
Srovnejte si kvalitu života s kdysi krásnou Džambulku a "zdeformovaného" pana Cikrta.