Vlákno názorů k článku Co čumíš, kam nemáš? od Jiří - paní by si měla říci, že zatímco ona...

paní by si měla říci, že zatímco ona má syna postiženého na těle, ta dáma s těmi řečmi je postižená na duši – a to je mnohem horší. Bohužel lidí postižených na duši je u nás víc než dost.

Moje odpověď by byla. Vidíš, ona je hezká, ale zase hloupá, svět je v rovnováze. :-)

Jo, jenže ta hloupá holčina bude mít za pár let chlapa, pak i děti... Ten postižený klučina se bude muset snažit 100x více než ostatní a i tak nejspíše zůstane sám. Pro mě by bylo horší být postižený na těle než na duši (ve smyslu, jakém jste to myslel vy).

U dětí je velký kontrast mezi normálností a nějakou vadou. Za 10 let bude vypadat úplně jinak, jeho postižení vůbec nemusí být tak patrné a nakonec najde ženu, které to nebude vadit. Už jsem viděl v páru ledaskoho, i lidi, u kterých jsem si myslel, že je nikdy nikdo nebude chtít. Byla to chyba, dneska mají po svém boku milující partnerky. Je to jen o tom, jak se k tomu člověk postaví.

Na druhou stranu, takové postižení na duši možná není patrné na první pohled, ale po pár týdnech s takovým člověkem nikdo normální nevydrží. Stačí mrknout na Výměnu manželek :-)

Lepe bych to nerekl. Nicmene pro kluka by bylo asi nejlepsi vyskytovat se v jine spolecnosti lidi kteri ho prijmou. Kluka pak nejaka pipka nerozhodi. Takovych je. A vime vsichni dobre kam to s nimi dojde.
Lide kteri ho prijmou ho velmi posili. Mama s psychologem jen lata zaplatu jinou zaplatou. At se zameri na socialni kontakt s termi spravnymi lidmi. Spolecne konicky, akce a tak dal.

Příběh je asi smyšlený, ale to nevadí.

Vzhledem k tomu, že se pohybuji mezi tělesně postiženými, tak vám s radostí mohu oznámit, že být postižený na těle je skutečně lepší než na duši.

Oni ti postižení na duší si neužijí vlastní dětí, ani moc přátel a jestliže se stýkají s lidmi vašeho kalibru, tak většinou končí jako Džambulka.

Srovnejte si kvalitu života s kdysi krásnou Džambulku a "zdeformovaného" pana Cikrta.