Už jste četli tenhle vtípek, typický pro aktuální dobu omezení volného pohybu? Panda v přírodě jí dvanáct hodin denně. Člověk v karanténě jí jako panda. Proto je to pandemie… S nadsázkou je to tak. Jídlo uspokojuje nejen hlad, pomáhá i s emocemi. Jídlo je tmelící prvek, řešení krize. Asi proto teď spousta z nás jí víc než jindy. Přestože v mimořádné situaci není nejlepší čas na diety, „hlídat se“ a najít mechanismy, které naši ruku odvedou od dalšího zbytečného otevření dveří ledničky, můžeme. A také si položit základní otázky, co si tím věčným „zobáním“ zrovna řešíme.
Co se dozvíte v článku
Jídlo jako předmět zájmu, radost a útěcha
„Jídlo nás provází od nepaměti. A určité mechanismy v nás fungují úplně stejně jako před tisíci lety,“ říká psycholožka Marta Boučková. „Jídlo vytváří míru pohody, utěšujeme se jím.“
Ostatně jaká je první typická otázka, kterou slýchají rodiče miminek od svého okolí? „Kolik už váží a jakpak vám papá?“ Už to je důkaz, jak moc je v nás jídlo zakořeněné. V tomhle světle jsou pak logické některé naše postupy v době pandemie a s ní souvisejících opatření:
„Od počátku opatření bereme supermarkety útokem,“ podotýká Marta Boučková. Regály mnohde zely prázdnotou a online rozvozy potravin mají také na týdny dopředu plno.
„Archetypálně znamená jídlo myšlenku bezpečí a hezký pocit,“ dodává psycholožka, proč je pro nás jídlo momentálně v centru zájmu.
„Často máme díky návykům vytvořeným v dětství jídlo spojené s příjemným zážitkem. Proto i v dospělosti právě ve stresových situacích podvědomě sáhneme po jídle a nepříjemný pocit jídlem zkrátka ‚přebijeme‘,“ doplňuje Martina Dvořáková, hlavní výživová poradkyně KetoDiet.
Zajídání stresu
„Situace je pro řadu lidí nyní opravdu velmi těžká, proto radit, aby se pokud možno vyhnuli stresu, je nesmysl. Někteří z nás ve stresu nemohou jíst vůbec, ale mnoho lidí naopak stres zajídá,“ říká dále Martina Dvořáková.
Zakladatelka společnosti STOB (Stop Obezitě) a psycholožka Iva Málková upozorňuje také na to, že strach si třeba ani nemusíme vědomě připouštět. Ale už fakt, že musíme nosit roušky a raději si s nikým nepodáváme ruku, může pro někoho znamenat stres.
„A to může být vnitřní spouštěč k tomu, že více jíme,“ říká Iva Málková. „Ani si nemusíme uvědomovat, že jde o strach. Ale zamyslet se nad tím důvodem je důležité.“
Myšlenky jsou totiž spouštěčem emocí, spojených s jídlem. „Můžeme tu myšlenku zkusit i napsat: Mám strach, že onemocním? Bojím se o své blízké? Že nebudu mít peníze? Nebo co se zase dozvím za katastrofy ve zprávách?“ – to všechno nás podle Ivy Málkové může trápit a v důsledku dohnat ke zbytečnému jídlu navíc. S obavami se má pracovat a třeba je jen snižovat:
„Například si naordinovat digitální dietu a pustit si zprávy v televizi jen jednou denně,“ radí Iva Málková, jak se zorientovat v nelehké situaci stresu.
Jak se v karanténě ubránit jídlu navíc
- Nenakupujte žádné potraviny ve velké míře, vyhněte se oddělením se sladkostmi a nezdravými jídly (i v případě online nákupů).
- Pokud bezdůvodně a bezmyšlenkovitě saháte po dveřích ledničky, zkuste chvíli počkat, až rozum převládne nad momentální emocí touhy po jídle. Pokud si i pak chcete jídlo dopřát, nebude to v důsledku stresu, ale s rozmyslem.
- Vyzkoušejte techniku břišního dýchání – pokud vás „honí mlsná“, důkladně se několikrát nadechněte do břicha, soustřeďte se na nádech i výdech.
- V touze po něčem dobrém se zastavte a soustřeďte se na přítomný okamžik – třeba se půl minuty jen dívejte z okna, uvědomte si, co kolem slyšíte nebo vidíte. Odpoutáte se tak od momentálního okamžiku.
- Vyzkoušejte techniku „kotvení“ – ta vyžaduje trochu tréninku předem. Ve chvíli „krize po jídle“ si vzpomeňte na okamžiky spojené s libými pocity – procházku v přírodě, výlet na kole atd.
- Nahraďte prožitek z jídla něčím jiným příjemným – zachumlat se do deky, pomazlit se s domácím mazlíčkem. Od chuti na jídlo nás ale neodvedou povinnosti, jako je třeba mytí nádobí.
Není doba na revoluci v životním stylu
Možná leckoho napadne, že by se současné nedobrovolné „domácí vězení“ mělo efektivně využít třeba pro nastartování změn: zhubnu, budu více cvičit, protože mám více času. To je ale se změnami, které mnoho z nás prožívá třeba kvůli úplně jinému stylu práce na home office nebo všudypřítomným dětem, příliš velký cíl.
„Fakt, že má leckdo více času, ještě sám o sobě neznamená, že může a má dělat velké změny,“ je Iva Málková spíše obezřetná. „Pokud totiž není motivace, tak více času nehraje až takovou roli. V téhle době bych se určitě soustředila spíš na pomalé a postupné změny. Je to vhodnější než se dostávat do stále většího stresu, že neplním své cíle.“
Jde o pocit úspěchu, že se nám něco povedlo – i kdyby to mělo být „jen“ to, že si k večerním zprávám nedáme půl tabulky čokolády.
Galerie: 15 nejhorších „pamlsků“ na hubnutí: Co čím nahradit?
„Neúspěch v téhle chvíli totiž znamená vrátit se do tzv. naučené bezmocnosti a všechno vzdát,“ podotýká odbornice. „Ze všeho, co chceme změnit, tak stačí vybrat malé věci: přidat porci zeleniny denně, obejít dům dvakrát namísto jednou. A věřit si, že malé změny v životním stylu zvládnu.“
Vraťme jídlu režim
Cesta k lednici a do spíže je otevřenější než jindy. V kanceláři ani na jiném pracovišti určitě nemáme tolik příležitostí jíst nadmíru jako doma, taky jsme tam za obvyklých okolností více „pod dohledem“ kolegů.
„Teď máme určitě k jídlu blíž než jindy,“ potvrzuje Iva Málková a přirovnává to třeba k situaci žen na mateřské dovolené. „Jídlo máme pořád na očích, touha po něm může být mocná.“
Základem pro to, udržet si rozumné stravovací návyky (a taky aspoň částečnou míru pohody), by měla být pravidelnost, jakkoliv jí domácí režim třeba moc nenahrává. Podle Marty Boučkové navíc stereotypy – třeba jídlo v pravidelnou dobu – zklidňují.
Výživová poradkyně Martina Dvořáková její slova potvrzuje: „Když jíme pravidelně, vyžaduje to vždy přípravu předem. Nemusíme potom narychlo přemýšlet o tom, co a kdy jíst. Vytvoříme si návyky a ty dodržujeme. Na tomhle principu dobře fungují i diety, které umí přenastavit fungování metabolismu, a když vidíme výsledky, jsme ochotni v nějakém režimu setrvat.“
Pravidelnost je základ, který nás udrží „na uzdě“, a rozumný stravovací režim se dá zachovat i v nelehkém období. Tělo za něj poděkuje dlouhodobě a psychika bude ve větší pohodě. Momentální slabé chvilky se pak podle Ivy Málkové dají řešit několika technikami (viz box). Bez znalosti souvislostí a porozumění tomu, proč a co děláme, je to ale vždy těžší.
„Pomoci nám v nelehké době může vytvořit si na každý den přesný plán, kterého se budeme držet. Ať už jde o jídlo, tak i jiné aktivity. Velmi dobře může zafungovat nahradit jídlo jiným příjemným zážitkem – procházka s pejskem, cvičení nebo příjemná koupel. Na rozdíl od jídla mají tyto činnosti dlouhodobější efekt a následně se nedostaví výčitky,“ uzavírá Martina Dvořáková.
Odborná spolupráce:
PhDr. Marta Boučková
Psycholožka, autorka knihy Když se hubnout nedaří aneb 12 příběhů těch, kterým pomohla rada psychologa.
Martina Dvořáková
Výživová specialistka a dietní koučka, hlavní výživová poradkyně KetoDiet.
PhDr. Iva Málková
Psycholožka, zakladatelka STOB – společnosti, zaměřující se na pomoc při hubnutí, cestou bez diet a striktních omezení, trvalou změnou životních návyků.
ČLÁNKY DO MAILU