Podle sdružení evropských výrobců krmiv FEDIAF Češi v roce 2020 chovali 2,2 milionu psů. Alespoň jednoho psa mělo 41 procent domácností u nás. V absolutních číslech počtu chovaných psů podle statistik FEDIAF patří ČR 9. místo mezi evropskými zeměmi. Statistiky přepočítané na obyvatele sdružení neuvádí. Co se týká procenta domácností, v nichž se pes chová, FEDIAF řadí ČR na druhou příčku hned za Polsko a Rumunsko, ve kterých chová psy shodně 42 procent domácností.
Co se dozvíte v článku
- Nejohroženější skupinou jsou malé děti
- Psí kousnutí je nebezpečné kvůli bakteriím
- Pokousání psem jde téměř vždy předejít
- Rizikové situace, kdy pes může kousnout
- Základy bezpečného chování
- Jak odvrátit útok psa
- Jak se chovat, když pes už zaútočil
- Jak poskytnout první pomoc
- Povinnosti majitele psa, který pokousal
Nejohroženější skupinou jsou malé děti
Čísla od výrobců krmiv potvrzují, že Češi stále patří mezi početné chovatele psů. Jenže to kromě radosti s sebou přináší také starosti. Podle statistik Státního zdravotního ústavu (SZÚ) psi v posledních 10 letech zranili člověka v 8503 případech. „V posledních letech jde o cca 600 až 900 případů ročně, poslední dva roky mají nižší počty zřejmě i v souvislosti s omezeními kvůli covidu-19,“ uvádí mluvčí SZÚ Štěpánka Čechová.
Pes v ČR způsobuje člověku zranění ze zvířat vůbec nejčastěji. Ve studii, kterou SZÚ před lety provedl na vybraných pražských školách, uvedlo téměř 40 % žáků, že do 12 let svého věku bylo pokousáno psem, přičemž čtvrtina těchto zranění vyžadovala lékařské ošetření. Často se jednalo o vlastního nebo známého psa.
Právě děti jsou v případě zranění psem zvlášť ohroženou skupinou – kvůli jejich výšce je u nich častější pokousání nejcitlivějších částí těla. „Až dvě třetiny všech úrazů vzniklých pokousáním psem u dětí do 4 let představují poranění hlavy a krku. U starších dětí bývají nejčastěji postiženy končetiny, a to především ruce. Druhé místo zaujímají poranění hlavy a krku a za nimi následují úrazy trupu,“ popisuje Anna Niklová z Centra podpory veřejného zdraví SZÚ.
Pokud psí kousnutí končí smrtí, je to nejčastěji u malých dětí, kterým pes poranil hlavu nebo krk. Příčinou je totiž vykrvácení z hlavních tepen, které se v těchto oblastech nacházejí.
Psí kousnutí je nebezpečné kvůli bakteriím
Jak SZÚ upozorňuje v příručce s názvem Aby pes nekousl, poranění psem může vést také k vážným infekčním nemocem. Například v jedné z pražských nemocnic nedávno ošetřovali 28letého muže, který přišel pod kolenem o nohu. Došlo u něj k infekci, kterou se lékařům nepodařilo zastavit. Aby se nerozšířila do celého organismu, amputovali mu část končetiny.
„U psího kousnutí jde vždy o mechanické poranění kůže, podkoží i hlubších tkání – svalů, kloubů, vazů, cév, kostí. Poranění se může infikovat různými bakteriemi, které jsou přítomny v ústní dutině zvířete, a může dojít k zánětlivé komplikaci,“ uvádí lékařka Věra Štruncová z Neuroinfekční a antirabické poradny Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN a LF UK Plzeň.
Každé, i minimální škrábnutí zuby psa je proto podle SZÚ nutné považovat za velmi nebezpečné.
Hlavním patogenem, který způsobuje následnou infekci, je podle SZÚ Pastereulla multocida. U infekcí způsobených psím kousnutím jde ale také o stafylokoky, streptokoky nebo korynebakterie. Infekce se projevuje otokem, bolestí a může vést k abscesům, meningitidě, pneumonii nebo sepsi.
Kromě vykrvácení a infekce může psí kousnutí způsobit poškození vnitřních orgánů, deformace pohybového aparátu nebo závažné kosmetické následky. A i v případech, kdy zuby nezanechají viditelné stopy, není vyhráno. Útok psa totiž může spustit posttraumatickou stresovou poruchu.
Naopak riziko vztekliny je v ČR mizivé, byť trvá povinnost majitelů psů nechat zvířata pravidelně očkovat proti této nemoci. „Od roku 2004 není třeba profylaxe vztekliny, protože se v ČR díky očkování lišek vzteklina u zvířat nevyskytuje,“ upozorňuje lékařka Věra Štruncová.
Pokousání psem jde téměř vždy předejít
Nepříjemnosti spojené s napadení psem jsou přitom často zcela zbytečné. Věra Štruncová poukazuje na to, že každý může svým chováním a jednáním předejít pokousání psem i dalším možným komplikacím. Stejně hovoří také odborníci ze SZÚ. V příručce Aby pes nekousl lze proto najít i řadu praktických rad.
Dodržet teoretické rady ve chvíli, kdy bezprostředně útok psa hrozí nebo nastal, ale může být obtížné. Je proto vždy lepší se podobným situacím vyhnout. V případě majitelů psů tím, že pes ovládá základní povely a jeho chování majitel kontroluje a zvládá. Třeba tím, že zvíře je na vodítku odpovídající délky a má náhubek.
V případě lidí v okolí psa by pak mělo platit, že pes by neměl být provokovaný nebo by se na něj nemělo sahat bez svolení majitele. Dobré není ani před cizím psem utíkat. Pozorní by pak měli být zejména rodiče malých dětí. Dítě by se psem nikdy nemělo zůstat samo, a to ani když zvíře zná. Odborníci SZÚ pak upozorňují, že v žádném případě neplatí rčení, že pes, který štěká, nekouše.
Rizikové situace, kdy pes může kousnout
- Při narušení prostoru, který považuje za své teritorium,
- při útěku narušitele,
- při obraně potravy nebo nějakého svého předmětu, např. hračky,
- při ochraně štěňat,
- když se lekne, tedy např. při náhlém vyrušení ze spánku,
- pokud je bit nebo drážděn,
- pokud se cítí nejistý, ohrožený, bezradný, bezmocný,
- pokud nemá kam utéct,
- pokud je nemocný, poraněný, nebo jej něco bolí,
- je starý, hluchý, slepý a kvůli tomu může mít netypické reakce,
- pokud vrčením a štěkáním signalizuje hrozbu.
Základy bezpečného chování
- Důsledně naučit psa základním povelům: ke mně, sedni, lehni, fuj.
- Chování psa kontrolovat a zvládat. V opačném případě vyhledat odbornou pomoc profesionálních cvičitelů.
- Nepořizovat do rodiny s dětmi psa, který se v minulosti choval k lidem agresivně.
- Nepořizovat psa do rodiny, kde se děti psů bojí.
- Nenechávat děti se psem o samotě, nedovolovat hry a takové chování dětí, které stimuluje psa k agresivitě.
- Při jakémkoliv psím náznaku nelibosti kontakt dítěte se zvířetem ihned přerušte.
Jak odvrátit útok psa
- Pokud se k vám přiblíží pes, ze kterého máte strach, i když nevypadá, že zaútočí, pokuste se ho od sebe vykázat rozhodným, pevným hlasem. Když to nezabírá, zkuste na hlasitosti přidávat.
- Podívejte se mu přímo do očí a vykročte k němu.
- Pokud vás začne obíhat, točte se, abyste k němu byli čelem.
- Pomalu se od psa pozpátku vzdalujte.
- Pokud je ve vaší blízkosti pes, od kterého útok hrozí, postupujte jinak. Mluvte na něj naopak klidným hlasem. Důležitá je intonace, nikoliv obsah slov.
- Nedívejte se psovi upřeně, strnule do očí, ale dívejte se jakoby mimoděk, bočným nefixovaným pohledem a sledujte jeho reakce.
- Snažte se zachovat klid, nedělat prudké pohyby (například paží nebo rukou), neutíkat.
Jak se chovat, když pes už zaútočil
- Pokud situace dovoluje aktivní obranu, je možné zkusit kopnout psa do čenichu, krku nebo zadní části hlavy a křičet o pomoc.
- Pokud aktivní obrana není možná, natočit se k psovi bokem nebo zády, přikrčit se, ohnout záda, ruce přitisknout k tělu, schovat je do klína.
- Pokud pes člověka srazí na zem: stočit se do klubíčka, chránit si pažemi hlavu a krk (lokty směřují ke kolenům, sepnutými dlaněmi si chránit temeno, zápěstími uši),
- nehýbat se,
- pokud možno vyčkat, až pes odejde.
Jak poskytnout první pomoc
- Pokud dojde k masivnímu zranění, je třeba zavolat záchrannou službu a zajistit základní životní funkce.
- Postiženého posaďte nebo položte a pokuste se zastavit krvácení – pevně stlačte krvácející cévu přímo v ráně (ruka by měla být chráněna rukavicí, je-li to možné).
- Pokud máte po ruce lékárničku, vytvořte tlakový obvaz. Ten se skládá z několika částí: přímo na ránu dáte sterilní čtverec (krycí vrstva), na něj přiložíte jeden smotaný obvaz (jako tlakovou vrstvu) ve směru vedení tepen či žil, dalším obvazem (nejlépe pružným obinadlem) začněte vytvářet tlak, který zesílíte jeho překřížením v místě prvního obvazu. Utahujete pořádně, dejte pozor, aby krev nikde neobtékala, a celý první obvaz zakryjte i ze stran, pokud krev prosakuje, přiložte další vrstvu stejným způsobem.
- Pokud je rána menší a masivně nekrvácí, omyjte ji čistou vodou, vydezinfikujte běžně dostupnými prostředky.
- Pokud není po ruce dezinfekce, vymyjte ji mýdlovou vodou.
- Ránu sterilně překryjte a neotálejte s návštěvou lékaře, i když je rána po kousnutí malá.
- Lékař zváží, zda je nutné chirurgické ošetření, a zváží podání antibiotik či přeočkování proti tetanu. Více také ve speciálu Zásady první pomoci – pokousání psem.
Povinnosti majitele psa, který pokousal
- Pokud pes kousl, podle SZÚ je vždy nutné pátrat po majiteli psa. Tj. zjistit jeho jméno, zapsat si adresu, kde bydlí, vzít si na něj telefon.
- „Nechce-li vám majitel psa svoji totožnost sdělit, okamžitě přivolejte hlídku Policie ČR nebo městské policie, ti totožnost osoby zjistí a sdělí vám ji, jelikož na její zjištění máte právní nárok,“ radí Městská policie, jak postupovat v případě pokousání psem.
- Chovatel (majitel) psa je povinen, aby byl pes neprodleně vyšetřen veterinářem, a to i když je očkovaný proti vzteklině. Další vyšetření psa je podle SZÚ nutné po 5 dnech.
- Pokud víte, že majitel psa k veterináři nešel, je nutné o tom informovat policii nebo veterinární správu.
- Pokud na místě útoku majitel psa není nebo utekl, psa je nutné odchytit. Kvůli tomu by svědci či zraněný, pokud jeho stav nevyžaduje okamžitý převoz do nemocnice, měli zavolat městskou policii a vyčkat jejího příjezdu.
- Pokud je riziko, že pes před příjezdem hlídky uteče, pomůže, když si jej nafotíte, natočíte nebo si co nejlépe zapamatujete jeho podobu, abyste jej později mohli policistům či strážníkům popsat.
- Dobré je zjistit si rovnou na místě pokousání, zda je pes očkovaný proti vzteklině (pravidelná vakcinace je u psů povinná), a zajistit si svědky události. „Požádejte proto možné svědky, aby rovněž vyčkali do příjezdu hlídky,“ uvádí Městská policie.
Zdroj: SZÚ – Aby pes nekousl, Městská policie Náchod
ČLÁNKY DO MAILU