Co dělat s jedinou jistotou dneška – nejistotou

Co máme jisté…

Aperitivem úvah na dané téma mohou být následující bonmoty:

„Chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna.“

„V životě není možné dosáhnout jistoty, jež by byla srovnatelná s jistotou stavebního spoření.“

Nejistota představuje souhrn pocitů vnitřního neklidu, nervozity, nízkého sebevědomí a podceňování schopností jak svých, tak i u ostatních.

Jejím typickým projevem je neschopnost rozhodnout o tom, co je správné. Strach, zda učiníme dobré rozhodnutí. Inu, i nabízené neomezené možnosti mohou přinést neomezená zklamání.

Kdy je nejistota ještě snesitelná

S určitou mírou nejistoty lze vcelku spokojeně žít. Míra toho, co je ještě snesitelné, se velmi liší případ od případu. Důležitou roli zde hraje i míra pravděpodobnosti.

Matematickým vyjádřením pravděpodobnosti se zabývali dávní matematici Pierre de Fermat a Blaise Pascal již roku 1654 v souvislosti s možným problémem úspěšnosti v hazardních hrách.

Současný matematik vám potvrdí, že pravděpodobnost pěti procent odpovídá míře pravděpodobnosti toho, že nastane zcela nepravděpodobná hypotéza. Nasadíme-li si černé brýle, pak pět procent jistoty naprosté – byť i hypoteticky nepravděpodobné – katastrofy je dost. Hazard je pak všechno.

Podstatný je dopad následků na nás samotné či na osoby nám blízké. I tzv. tvrďák se může hroutit z nejistoty, zda se jeho oblíbený klub zachrání v lize v pozemním hokeji. Snadno pochopíme zdrcující míru nejistoty spojenou s výsledkem těžké operace dítěte. Znám ovšem i konkrétní příklad traumatizujícího vlivu nejistoty pramenící ze sporu o psa. Přesněji o svěření do péče jednoho z manželů na dobu po rozvodu. Nejisté – a pro každého z majitelů mučivé – bylo i to, jak se pes vyrovná se ztrátou jednoho z nich.

I drobné nejistoty vás dohromady zničí

I pro míru negativního prožitku nejistoty platí: Celek je víc než součet částí.

Její dopad má souvislost namátkou s naším zdravotním stavem, věkem, sociální situací. Drtivý vliv zde mají události, jež nelze předem předvídat a na něž se i proto nelze připravit. Zejména jde o nečekaný teroristický útok, ekologické havárie a pandemie neznámých nemocí. Koronavirus zvyšuje tuto míru nebetyčně.

V nezvládnuté podobě se zbytnělý pocit úzkosti projevuje namátkou v úzkostných poruchách, v panické poruše a zejména v poruše obsedantně-kompulzivní. Nejistota zvyšuje míru subjektivního stresu. Ten pak má souvislost prakticky se všemi psychosomatickými poruchami.

Pozor: všechno zlé může být i k něčemu dobré.

Některé výzkumy tvrdí, že pocit nejistoty podporuje proces učení, bystrost postřehu, rozvoj osobnosti, její aktivitu i zájem o to, co se vlastně kolem nás děje.

Obrana proti nejistotě

Především je dobře nezapomínat na rčení: „Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří,“ a „Ráno moudřejší večera.“

Řečeno moderním, vědeckým jazykem: „Aktuální, subjektivní představy o míře možných budoucích negativních emocí jsou obvykle značně nadsazené.“ Jinými slovy: Věci nedopadají obvykle nejhůř, jak by dopadnout mohly.

Ke zklidnění může výrazně přispět ve světě nejrozšířenější metoda psychoterapie zdravých, tj. autogenní trénink. Využitím jednoduchých formulek – sugescí – zklidní organismus i mysl. Kromě relaxace pomáhá ke zvládnutí psychických či psychosomatických potíží.

Možnosti dobře nacvičeného autogenního tréninku lze rozvinout i formou lehké autohypnózy.

Autohypnóza: představujte si barvy duhy…

Zklidníme se, pohodlně ulehneme, necháme myšlenky volně plynout – jak přišly, tak i odejdou…

Představujeme si barvy. Dýcháme přitom klidně, „dýchá nám to“.

Při nádechu si představíme vždy jednu z níže uvedených barev. Nejsou voleny náhodně. Jde o barvy duhy v přesném pořadí. Jde také o barvy provázející lom světla ve vodních kapkách.

Zachovat výše uvedené pořadí je nutné, leč snadné. Autor této metody Simon Loyd – přesněji český překladatel jeho knihy Indigový svět – nabízí mnemotechnickou pomůcku větou:

Červená Opice Žrala Zelený Meloun Indickému Fakírovi.

Po představě pohroužení do barev lze vychutnat celkové zklidnění, můžeme si i v duchu opakovat obdobné formulky, jako používáme u autogenního tréninku. Dokonce si lze představit červenou opici, jež žere zelený meloun plný našich starostí indickému fakírovi. Právě jemu jsme své stresy v tuhle chvíli předali.

Pobyt v přírodě pomáhá

Pokud to jen trochu jde, jděte do přírody. Nejde to? Požádejte někoho blízkého, ať vás tam odveze.

Již staří Řekové věděli, že pobyt v přírodě podporuje zdraví. Neříkejte předem: „Nemám na to čas,“ ani: „Já se tam prostě nemohu dostat, nedojdu tam ap.“ Pokud opravdu chceme, ledacos se dá zařídit, zajistit, zkusit. Nemusíte hned vyrazit na náročnou túru.

Před lety publikovali v Japonsku postup zvaný „lesní koupání“. Doporučuje v klidu usednout a v duchu se ponořit do lesního prostředí plného zeleně, přírodních vůní a ticha. Půlhodina takového cíleného odpočinku dokáže zázraky.

Síla dechu

Dokud (dobře) dýcháme, je všechno OK aneb čím lépe dýcháme, tím lépe žijeme.

Vnímání dechu odvede pozornost od nepříjemných pocitů a vnucujících se chmurných úvah.

Zavřeme oči, soustředíme se na svůj dech. Když ucítíme mírné pozvednutí v oblasti břicha nebo dotyk vzduchu v nose, řekneme slovo „nádech“. Při klesání břišní stěny nebo pocitu vypuštění vzduchu nosem řekneme „výdech“. Dýcháme, klidně – „dýchá nám to“… Řádově v minutách dojde obvykle ke zklidnění. Pozornost je odvedena jinam než k původnímu trápení.

Tzv. vydýchání kladně ovlivní náladu. Dech aktivuje k vyššímu výkonu část mozku zodpovědnou za zpracování emocí. Soustředění na dech zklidní a potlačí katastrofické myšlenky.

Výdech uklidňuje, uvolňuje napětí, odvádí škodlivé zplodiny.

Nádech aktivuje, podporuje činorodost.

Zkuste to. Bude líp!

Dobré rady?

Jak známo, na trhu s radami nabídka převažuje poptávku. Nechceme onen převis podporovat. Leč přece jen občas se rada nabízí sama, třeba vzpomínkou na citát známé, ba dokonce slavné osobnosti. Jindy třeba verbalizací osobní zkušenosti.

Nad následujícími nápady se lze zamyslet, a hlavně je využít k inspiraci: