Názory k článku Ty malej hajzle! Máme se vměšovat, když rodiče křičí na dítě?

no mazec, aby nekdo napsal z novinaru..

Koho byli, sam bije?
chvili jsem premyslela jako ze kdo kde byl a co bije..

Proč by se měl někdo vměšovat do interních záležitostí cizí rodiny? Jiná situace je, když se děti chovají bezuzdně, obtěžují svým křikem okolí a sami jejich rodiče nezasahují... pak je oprávněné zakročit... verbálně, pokud možno. Na fackování vlastních dětí cizím člověkem jsou rodiče, nevím proč, v našich končinách přeci jen alergičtí.

Vy asi nebudete rodic,potazmo prarodic,ze? Uprimne,kdyby kdokoliv vztahnul ruku na moje dite,vztahnu ruku ja na nej. Me konkretne se to stalo. Moje tehdy dobra kamaradka placla dceru pres zadek. Bez jakehokoliv posouzeni,proc dcera udelala to,za co ji placla. Je to uz 26 let. Dodnes s ni nemluvim. Nikdo nema pravo bit deti. Tim mene cizi clovek. Proc? Ano,jsme alergicti na agresivni vychovu nasich deti. A je to dobre. Opakuji,nikdo nema pravo bit deti.

Nemluvit s někým 26 let chce asi hodně nenávisti, že?

Nikoliv nenavist. Pouze prevence proti dalsim " vychovnym metodam" one zeny. Necitim nenavist. Lhostejnost ano. Ta mala slecna,kterou ona tenkrat neopravnene uhodila ma dnes tri deti a ja nebudu a nechci riskovat dalsi incident. V.

No tak to ty děti musejí mít chování... Já jsem od mala pokud jsem zlobil dostal na zadek a ne třeba zrovna rukou ale tím co bylo po ruce. Dnes vím,že to nebylo na škodu. Mám uctu k lidem a nevyrostl ze mě feťák,zloděj či povaleč. Dnešní děti jsou strašné,neuctivé a drzé.... možná proto,že nikdy nedostaly na zadek.

Máte pravdu, bohužel jablko nepadá daleko od stromu. Stačí se podívat, jak "demokraticky" se chovají rodiče takového hajzlíka a je jasné, kdo by měl dostat facku jako první.
tsd

Vite,nerada bych se uchylovala k vulgarismum. Nesudte,kdyz neznate. Inteligentni matka umi sve deti zvladnout domluvou,nikoli bitim tim,co je po ruce. Svoje dve deti jsem vychovala v ucte k cloveku,v ucte ke vzdelani a slusnosti. A timtez zpusobem vychovava dcera svoje deti,ty,o nichz soudite,ze jsou nevychovane. No,kdyz tak nad tim premyslim,asi jsem detem nemela vstepovat uctu ke vsem lidem..... Nekteri za to nestoji,kdyz odsuzuji bez soudu,ze?

To jistě i můžete mít pravdu. Jen si ujasněte kolik inteligentních matek připadá na sto "demokratických, sluníčkových, bio blondýn". Můj tip je tak 100 : 5. (a to jsem optimista)
tsd

V jedné větě napíšete "nesuďte, když neznáte" a ve druhé si dovolujete generalizovat, jak mají ostatní vychovávat své děti. Drsné!

No a vidíte. Já byl u toho, kdy nevychovanej spratek, co směl všechno dostal od mojí kamarádky (ve věku tak 50 let) přes zadek. Věřte nebo ne, rodič sice koukal dost vytřeštěně, ale ona tím zabránila minimálně jedné vraždě, ke které se schyloval zbytek kupé!

Nesmíte být tak histerická. Evidentně to žádná vaše kamarádka nebyla, protožě jinak byste si to vyřikali.

Ono někdy jedno plácnutí přes zadek (neříkám seřezání do modřin) vyřeší víc. Záleží tedy na situaci a kontextu. Ale jestli Vaše dítě smí vše, tak potěž pánbůh...

Rodiče co bijí svoje děti jsou sami hodni politivání, tím spis, když si pak svou chybu neumí uvědomit a zacyklí se ve vlastní "neomylnosti".
Taky se podívejte kam republiku ta vaše "bitá ale vychovaná generace" přivedla.

Celkem by mne zajímalo, kam posune republiku generace vychovaná ve vašem stylu. Naštěstí už mi to bude jedno.
tsd

Dobrý článek, děkuji

Pro lidi, kteri maji svych starosti malo a nutne potrebuji resit problemy cizich, je takovy hezky cesky novotvar ... dobroser.
Obecne, jakekoliv problemy jakehokoliv druhu by lide meli resit zasadne s co nejvetsim mnozstvim znalosti a informaci. Pokud o konkretni situaci clovek nic nevi, mel by postupovat velice uvazlive a pokud to neni nezbytne nutne, tak nezasahovat, ale nejprve nasbirat informace, pokud to lze.

Lze s Vami souhlasit. Jenze. V clanku se polemizuje o tom,jestli zasahnout ,kdyz rodic podle nas tyra dite. Je tu rozebiran nazor,jestli ano ci ne a jak posoudit miru tyrani a zdali je dite tyrano vubec. Cili jestli se zaradit do fronty Dobroseru,nebo skutecne ucinit dobro pro dite. Clanek je hezky,ale bohuzel,odpoved nedal. Takze-Dobroserum zmar,Dobrodejum zdar !!! Kam se zaradit,musi kazdy urcit sam....

Jeste bych do kategorii syndromu CAN jednu pridala - a to kdyz je dite nuceno prihlizet nasili - nejcasteji v rodine. Sama jsem byla svedkem kdy jeden znamy zmlatil psa, az o nej zlomil nasadu od kostete (pes nastesti nebyl zadne krehke plemeno a nasledky si neodnesl, i tak ale knucel zalostne..). Deti, ktere to videly (ten clovek o nich vedel) kricely zdesenim, ac se jim samotnym samozrejme nic neprihodilo. O co horsi musi byt prihlizet fyzickemu nasili na bezbrannem cloveku..?

Mozna se jedna o psychicke tyrani, ale je to tyrani "neprime", presto bolestive a nepochybne s nasledky na psychice ditete, proto bych zvlastni kategorii upozornila i na nej.

Jinak clanek je dobry. Autora bych "dobroserem" rozhodne nenazvala. A jednoznacnou odpoved na otazku v titulku clanku jsem ani neocekavala, neb neexistuje, coz autor clanku ochotne naznacuje.

bezvadný článek.Rozhodovat se musí každý sám.

Rodiče křičící na dítě ještě někdy dovedu pochopit. Ale nepochopím, když vidím (bohužel docela často) maminy, které bezohledně kouří a kouř jde na jejich malé dítě, nebo dokonce přímo do kočárku. To se opravdu musím držet, abych něco jedovatého neutrousil.

Otec mi 8 let nadával. Pak rok nadával matce, až se s ním matka chtěla rozvést. Pak se otec a matka usmířili, a na to se do mě matka pustila a začala mně rozkazovat, že si s otcem musím vytvořit vztahy. Otec se od té doby ke mně začal chovat přehnaně hezky, jako patolízal.

Snášet ty rozkazy a patolízalství bylo pro mě horší než snášet ty nadávky.

Je to hrůza, když mě otec dlouhodobě ponižoval, a podle názoru matky (a i mnohých jiných lidí) je to vlastně moje vina, protože otec se začal chovat hezky a já to neopětuji. Ti lidé velice dobře vědí, že je pro mně nepříjemné projevovat lásku k otci a schválně si přejí, abych tu lásku projevoval. Proč mě takhle trápí?

Lidé často hodnotí situaci zjednodušeně a dosti povrchně.Inspiroval jste mne k napsání článku o Forerově a Dunning-Krugerově efektu.Jen to ještě chvíli potrvá.Problém o němž se zmiňujete by stál za rozhovor s psychologem. TN

Chodil jsem za psychologem, ale nepomohlo mi to. Podle psychologa otce nemusím mít rád, ale mám se chovat, jako bych ho rád měl. Třeba jsem mu řekl, že je mi nepříjemné, když mi otec dává pusinku a psycholog odpověděl, že si s otcem pusinky mám dávat.

Taky mě ten psycholog nutil balit ženy a říkal, že té ženě nesmím říct, že se cítím špatně.

Bohužel, psychologové nejsou nijak víc empatičtí než běžní lidé. Běžní lidé budou člověka nutit dělat něco, co je mu nepříjemné, s oddůvodněním, že pak mu to přestane být nepříjemné a začne se mu to líbit. Psycholog dělá přesně to samé, jen to navzývá vědeckým názvem "behaviorální terapie".

"Psychologii studují lidé, kteří se v sobě nevyznají a snaží se sami sebe pochopit." To prohlásila docentka přednášející psychologii na vš a zpětně s ní musím souhlasit. Chápu, že neexistují univerzálně platné rady, ale oni se je přesto snaží aplikovat při práci v poradnách.