Co mají dělat rodiče, aby už malé děti nesledovaly porno? Mluvit s nimi o sexu, říkají odbornice

31. 5. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
ROZHOVOR – Rodiče s potomky o sexu příliš nemluví. Děti se pak často obracejí k internetu a kamarádům a končí sledováním porna. Tak se dají stručně shrnout výsledky nedávného průzkumu. Jak má vypadat rodičovská sexuální výchova, radí sexuoložka Petra Sejbalová a Jana Martincová, lékařka a propagátorka rodinné sexuální výchovy.

Podzimní průzkum mezi žáky a studenty, který zveřejnil portál Babyonline.cz, přinesl znepokojivá fakta. Nejen, že děti sledují pornografii už v útlém věku, ale dostanou se i k patologickým praktikám, jako jsou sadisticko-masochistické, zoofilní, urofilní či koprofilní. Jak v průzkumu potvrdila jedna osmnáctiletá dívka:

„Nejednalo se o nic, na co bych se dívat chtěla, na porno se totiž nedívám vůbec. Ale je pravda, že jsem se jako ‚malá‘ dostala i k věcem jako je BDSM, zvířecí pornografie apod. Děti jsou holt zvědavé, když už se stane, že na podobné stránky narazí. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak lehké to je se k tomu dostat. A to je moc špatně.

Autorky průzkumu, primářka Sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová a lékařka a propagátorka rodinné sexuální výchovy Jana Martincová,zdůrazňují význam vhodných rozhovorů o sexu v rodině, a to již od útlého věku. „Už malé děti sledují porno. Nejčastěji ty, kterým chybí rodičovská sexuální výchova,“ říkají.

Kdy má vlastně doma začít sexuální výchova dětí? A proč je role rodiče tak důležitá?

Jana Martincová: Sexuální výchova má začít od nejútlejšího věku, tedy v předškolním období. Rodič má mít vždy hlavní roli. Když jsem si dala dohromady výsledky našeho průzkumu ještě s dalšími informacemi od studentů, troufla bych si udělat závěr, že děti na pornu od šesti let jsou právě ty, které neobdržely odpovědi na své otázky. Nikdo jim například neřekl, jak se ocitly na tomto světě, právě v předškolním období. 

Malé děti se na to často ptají. A rodiče bývají v rozpacích a mluví o čápech nebo vránách, popřípadě použijí formulku „tomu bys ještě nerozuměl“.

Jana Martincová: Pro děti je ale tohle téma důležité stran budování vlastní identity, vytváří to také velmi důvěrný vztah mezi dítětem a rodičem. Pokud rodič téma netabuizuje, dítě jej přijme jako naprosto přirozené. Když se dítě nedozví odpovědi doma, hledá je pak jinde. Pokud na internetu, velmi snadno se ocitne třeba právě na pornostránkách.

Výsledkem jsou i data z vašeho průzkumu, pro mě alarmující. Opravdu je běžné, že osmileté děti sledují porno?

Petra Sejbalová: To mě nepřekvapilo, s tím se setkávám ve své ordinaci. Tam právě řeším problémy u dětí, kdy následně odhalíme jejich příčinu ve sledování porna od osmi let. Takže to jsme s kolegyní očekávaly. Co nás ale překvapilo, tak odpovědi pod osmým rokem, kdy šest let bylo dolní hranici, kterou jsme ve výzkumu stanovily.

Jaké problémy mohou pak děti mít? Co se řeší v ordinacích sexuologů?

Jana Martincová: Například si třetina dospívajících myslí, že v pornu vidí tak napůl normální sexuální chování, šest procent dokonce považuje sexuální praktiky na internetu za zcela normální.

Petra Sejbalová: Výsledkem sledování porna jsou pak návštěvy náctiletých u sexuologů s obavami, zda je u nich v oblasti sexuality vše v pořádku. Například sedmnáctiletý chlapec, který si našel dívku a chtěl zahájit sexuální život, se bál, že nemá výdrž jako ti pornoherci na internetu. Ti „vydrží“ například hodinu, on sám „pouze“ patnáct minut. Měl představu, že sexualita bude probíhat tak, jak vídá právě na internetu. Na sexuologii s ním následně bylo probráno, jak je to ve skutečnosti.

Jaký vliv sledování porna od dětství na dospívající má?

Petra Sejbalová: Nejčastěji dětem hrozí vztahové problémy. Například chlapci dlouhodobě a od raného věku sledující porno, u něj masturbující, potřebují ke vzrušení, aby se partnerka chovala jako pornoherečka. Což samozřejmě většina dívek odmítá.

Zabránit tomu podle vás může kvalitní předání informací a důvěra doma. Proč je rodič ten nejvhodnější, který má informace o intimitě předávat?

Jana Martincová: Z průzkumu vyplynulo, že rodič má opravdu velmi zásadní a důležitou roli. Z celkových výsledků jsme se pokusily získat informaci, zda to, že se dítě či dospívající ocitne na pornu, nějak souvisí s kvalitou sexuální výchovy, tedy jejím zdrojem. Výsledek, hlavně ten procentuální rozdíl, nás hodně překvapil: z výzkumu totiž vyplynulo, že dospívající s nedostatečně kvalitní sexuální výchovou (získanou od vrstevníků nebo z internetu) se o pornografii zajímají v mnohem větším počtu případů, a to v 64 %. Přitom ve skupině dospívajících, kteří měli kvalitní sexuální výchovu (získanou z domova a ze školy), navštívila porno jen necelá třetina. Sexuální výchova tedy významně snižuje zájem dětí o pornografii.

Předškolní období a sexuální výchova: Odpovídejte na otázky dětí

  • V předškolním období dítě vnímá lidskou sexualitu zcela bez tabuizace. Stejně bezprostředně jako o srdci nebo oku se baví třeba o spermiích. 
  • Dítě potřebuje vědět, jak se ocitlo v naší rodině, buduje se tím jeho vlastní identita. Kvalitní, pravdivé a pro jeho věk srozumitelné informace přímo od rodiče umožní vybudovat si velmi silný vzájemný intimní vztah. 
  • Pro dítě je důležité vše podstatné vědět před nástupem do kolektivu, aby v něm nebylo při případné konfrontaci s vrstevníky v tomto tématu terčem posměchu.

Kolik dětí vlastně získá informační výbavu doma?

Petra Sejbalová: Působí to až smutně v tomto kontextu, ale pouze u 15 % dětí a dospívajících byla zdrojem sexuální výchovy rodina, v 9 % škola. V plných 70 % jsou to nepříliš kvalitní zdroje, jako jsou vrstevníci, internet, nebo dokonce samotné porno, které bez korekce rodičem mohou mít na další vývoj a vztahy dítěte neblahé účinky.

Poraďte, prosím, rodičům, „jak na to“. Začínat hovor o sexu sami? Nebo počkat na příležitost a otázky dítěte?

Jana Martincová: K tématu rodiče dovede naprosto přirozená komunikace s dítětem, kdy na téma stoprocentně v předškolním období dojde. Mnozí rodiče tvrdí, že se na to děti nikdy nezeptaly. Ale je otázka, zda si například uvědomují, že v nevhodnou dobu odpověď na položenou otázku odložili na později a podobně. Dětem stačí přirozeně odpovídat na jejich zvídavé dotazy.

To si třeba dovedu představit u malých dětí. Ale co později, v pubertě?

Jana Martincová: V období dospívání je to již jiné. Tam je obrovským pomocníkem kvalitně a poutavě napsaná knížka.

Puberta a sexuální výchova: Předběhněte internet

  • Jde druhé období vhodné pro sexuální výchovu. Sexuální výchova by měla probíhat v kruhu rodinném, toto intimní téma patří do intimní rodinné atmosféry. 
  • V období dospívání spočívá významná úloha přímo na rodiči – aby rozpoznal ten správný čas, předběhl internet a dítěti věnoval potřebnou literaturu. 
  • Vývoj dětí v dospívání je individuální záležitostí, kdy každé z nich zraje jinak fyzicky i duševně. 
  • Dítěti v pubertě může již bránit ostych přijít se rodiče aktivně zeptat na to, co jej zajímá. Informace však potřebuje, proto je tady iniciativa právě na rodičích.
  • Většina rodičů, kteří jsou ochotni se sexuální výchovou v pubertě zabývat, věnuje synům třeba knihu v 11 nebo 12 letech, dcerám v 11 letech, nebo dokonce o rok až dva dříve.

Petra Sejbalová: Ať si rodiče zkusí jako první zakoupenou knihu přečíst, a tím získají potřebné sebevědomí, inspiraci a nápady. Také slovník, protože spousta rodičů neví, jak jednotlivé orgány nebo činnosti správně pojmenovat. V ordinaci jsem se dokonce setkala s tím, že pojem vagina pokládal dospělý pacient za vulgární výraz.

Jak vybrat tu správnou literaturu? Jak se zorientovat?

Petra Sejbalová: Nemá smysl doporučovat dítěti něco, co mě samotného nebude bavit nebo kde mám sám jako rodič pochybnosti o kvalitě informací. Nejlepší je se řídit vlastní zkušeností a intuicí.

MUDr. Jana Martincová

Autorka knih a projektů zdravotnického vzdělávání veřejnosti, propagátorka rodinné sexuální výchovy.


MUDr. Petra Sejbalová

Sexuoložka, primářka Sexuologického oddělení FN Brno.

Autor článku

Zaměřuje se především na problematiku zdravého životního stylu, sportu, nemocí a jejich řešení.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).