Musíme se odpíchnout od úvahy, zda chceme potlačit bolest jako průvodní jev problému, nebo problém samotný. Pokud něco bolí, musí to mít důvod.
Kdokoliv si v zubu půl roku hýčká lochnu velikosti Macochy, patří kromě zubního ještě na psychiatrii, protože tak prostě nikdo normální nemůže fungovat. Je to jako mít rozpadající se nohu a nejít s ní do špitálu. Bez příkras řečeno, rozpadávající se zub není ničím jiným než odhnívající částí těla. (Víte, jak moc souvisí špatné zuby, mrtvice a infarkt?)
Galerie: Fůůůj! To jsou moje zuby?
Není se pak čemu divit, že takový vykotlaný zub bolí. Prášek sice bolest potlačí, ale díru nezalepí a příčinu bolesti neodstraní. Této logické úvahy je schopný každý příslušník lidského druhu a otázka, o niž tak ve skutečnosti běží, by tak spíše měla znít „jaký účinný prášek na bolest zubu“?
Prášek – a další den k zubaři
Kdo navzdory šilhání bolestí dočetl až sem, dočká se odpovědi. Ještě ne. Nebo už ano. Nebo ne. Jo, jsem mrcha. Užijte si svůj zanedbaný zub. Tak co. Připraveni? Oukej.
Nebudu dělat Zagorku. Když vás bolí zub, vezmete si dohromady jeden paralen a jeden ibalgin. A další den k zubaři. (Akutní bolesti jsou denním chlebem zubních lékařů, přestože málokterá bolest přijde jen tak z čistého nebe.)
Účinnější volně prodejnou analgetickou kombinaci většina lidí po domácích lékárničkách neschovává. Široce rozšířená léčiva na předpis, která občas někomu doma zbývají, jsou pak Aulin, Tramal nebo Nimesil.
Pečlivě čtěte příbalový leták!
Psáno pro blog Dentální kliniky Jan Stuchlík, kde autor působí.