Je mně třiašedesát, s manželkou jsem 42 let, tři dospělý potomky a pohoda. Jediný, co "opadlo", je četnost styků. Ale jednou v týdnu si radost uděláme. Chce to jen nepropadnout stereotypu a tupý "samozřejmosti".
Představa, že na procházce v poli, v krásným letním dnu, by mi "to nešlo", je totálně mimo mísu. To napětí z prozrazení nebo utajenýho dalekohledu.... to nemá chybu :) Jenomže to musí paní protestovat jentak na oko. A to - ty blázne - musí říct až na zemi :)
I když proběhly mým životem nějaký ty "bokovky", ta moje ženská mi nikdy nezevšedněla. Chce to jen maličkost. Mít jí rád.