Co o nás prozradí DNA

Představte si, že ve vaší ulici se stane vražda. Na dveře zaklepou policisté: „Dejte nám vzorek tkáně, ať vás díky DNA analýze můžeme vyloučit jako pachatele…“ Dáte? A máte možnost nedat? Ale co když váš vzorek někdo zneužije? Jde to?

Autor: Isifa.cz

DNA lze použít pro diagnostiku, testy otcovství i vyšetřování trestných činů. Separace se provádí pod UV světlem.

Případů, kdy vám policisté mohou zazvonit na dveře a chtít po vás vzorek čehokoliv, co obsahuje vaši genetickou informaci, přibývá. Je to snadné: na místě činu se obvykle najdou nějaké biologické stopy a tak pak stačí z okruhu podezřelých analýzou DNA vyloučit možné pachatele. A pak už jít s klepety najisto.

Takto třeba policisté našli před pěti lety vraha mladé znásilněné dívky nebo usvědčili z vraždy desetileté Aničky z pražské Troji recidivistu, který se pak oběsil v cele věznice. DNA na místě činu se bere zkrátka stejně jako kdysi otisk palce na vypáčené pokladně. A to je problém.

Mocná nemocná zbraň

Jan Šafránek žil devatenáct let s nálepkou na čele: znásilňovač. Odseděl si totiž v devatenácti letech rok ve vězení, protože mu policisté pomocí analýzy DNA dokázali, že znásilnil mladou ženu. Jeho genetická informace se zkrátka našla na místě činu. Nebýt toho, že jeho sestra se spojila po letech s kriminalistou, jehož případ zajímal, a ten zjistil, že právě expertizy DNA Jana Šafránka coby pachatele vylučují (například sperma z místa činu nebylo jeho), tak by dnes bezmála čtyřicetiletý muž s cejchem zločince i dožil. Takto byl soudem očištěn a dostal odškodné přes tři sta tisíc korun.

Ostatně: v Americe to zjistili už dávno. Tam museli propustit už několik desítek na doživotí odsouzených vězňů, kteří za mřížemi strávili i léta, protože se ukázalo, že tehdejší nezvratné důkazy měly trhliny.

Jak napsal genetik Daniel Vaněk, někdejší pracovník kriminalistického ústavu a dnes ředitel forenzní laboratoře, která právě porovnává vzorky tkání, do časopisu Vesmír: „Výsledky analýzy DNA jsou přeceňovány a znalecký posudek je nezřídka brán jako nezvratný důkaz.“ Přitom víra v jeho správnost je podle něj postavena často na vachrlatých základech. Vzorky se totiž zpracovávají často i s odstupem měsíců a hlavně: ne vše, co se na místě činu najde, je vrahovo.

Takto si podle Daniela Vaňka uřízli ostudu němečtí policisté, když se léta honili za osobou, která záhadně nechávala na místě činu svou DNA, aby pak zjistili, že tkáň pochází od pracovnice z výrobny lékařských tamponů. Potíž je, že pokud policistům jejich slovníkem řečeno „neposkytnete součinnost“, tedy nedáte svůj vzorek DNA, začnou se na vás dívat jako na podezřelého. Je tedy třeba se bát odevzdání svého vzorku?

Přečtěte si: Odhalení tajemství DNA jednou zpomalí stárnutí

Jak zneužít DNA

Pro toho, kdo umí se vzorky tkání pracovat, řeknou hodně. Prozradí třeba talent, nemoci, ke kterým máte vrozené sklony, jak odbouráváte léky, ale i kávu, zda máte sklon k závislostem, ale i to, jak vypadáte… Dost na to, aby se s vámi například zaměstnavatel rozloučil, pokud zjistí, že máte vrozenou vadu, díky které budete v práci často chybět. Nemluvě o tom, že můžete přijít o rodinu a vztahy, protože pro toho, kdo má i druhý vzorek tkáně vašich potomků, je snadné určit otcovství.

Je to ale tak snadné, zneužít vaši DNA? Zvlášť v republice, kde se nic neutají? Žádný takový případ v Česku není znám – že by například zaměstnavatel selektoval pracovníky a diskriminoval třeba toho, kdo má sklony k cukrovce. Marek Minárik z laboratoře Genomac tvrdí, že bát se zneužití nebo toho, že vaše vzorky DNA policie někde uchovává, je přehnané. „Víc bych se bál toho, že mi někdo zneužije kradenou občanku nebo rodné číslo, než vzorky z policejní databáze,“ říká.

Policisté vzorky totiž pouze porovnávají s těmi na místě činu. Ale testy, které chtějí zjistit ze vzorku DNA vše, co je možné, to je už úplně jiný druh práce, a jde o poměrně nákladnou věc. A tak je prý stále snazší zaplatit si detektivní agenturu, aby se kolem dotyčného chvíli motala a sehnala si tak o člověku mnohem víc informací.

Co však je potíž, že v Česku může nabízet prozkoumání vzorků DNA prakticky každý, kdo si vyřídí živnostenský list. Genetici se proto snaží o vytvoření zákona, který by řekl, kdo a za jakých podmínek smí tuto činnost dělat. A kontrola? Neexistuje. Stejně jako to, jak laboratoře zacházejí se vzorky, jak dlouho je vlastně smí uchovávat… Jasná pravidla tedy zatím neexistují, ale už se na nich pracuje.

Čtěte dále: Dá se barva očí použít jako primitivní test otcovství?