Stále častěji se mluví o potřebě zvýšit soběstačnost naší země hlavně v produkci zeleniny. Je to především kvůli letošnímu nárůstu cen zeleniny a ovoce v ČR a riziku omezení dodávek tohoto typu zboží kvůli koronaviru.
Co se dozvíte v článku
Co můžeme udělat pro vyšší soběstačnost?
Obvykle se (správně) zmiňuje nutnost vybudovat sklady s řízenou atmosférou, prodloužení vegetační doby v ČR pěstovaných odrůd zeleniny a ovoce nebo potřeba zlepšení propagace domácí produkce. To všechno je potřebné, alfou a omegou je však především zajistit porostům zeleniny a ovoce v naší zemi dostatek vláhy.
Spoléhat na přízeň počasí přitom v zásadě nelze, a proto je nutné zajistit potřebnou stabilní vláhu prostřednictvím závlah. Zavlažování zeleniny, ovoce nebo třeba chmelnic se sice již na řadě míst v naší zemi používá, ne ale všude a ne vždy jde o ty správné závlahy. A ne všechny stávající závlahy jsou plně funkční, nehledě na často složité majetkové vztahy.
Projekt jižní Morava
Investice do vybudování závlah navíc nejsou malé, a také proto již před časem vytvořilo ministerstvo zemědělství dotační titul, který má zemědělcům ve vybudování závlah finančně pomoci.
Nyní navíc ministerstvo představilo ambiciózní projekt na zavlažování až 10 000 hektarů zemědělské půdy na jižní Moravě, s využitím vody z Novomlýnských nádrží při zvýšení hladiny o 35 centimetrů oproti současnému stavu. Projekt ale kritizují organizace ochránců přírody, podle nichž by tím mimo jiné přišli o svá hnízdiště vodní ptáci v uvedené lokalitě.
Skutečností je, že právě jižní Morava má pro pěstování zeleniny a ovoce teoreticky velmi dobré podmínky, především teplotní. Také proto se tam již nyní pěstují například vodní melouny a další produkty, kterým teplo vyhovuje, ale které samozřejmě potřebují pro svůj vývoj dostatek vody. Právě zvýšení hladiny Novomlýnských nádrží by přitom do půdy a pro závlahy mělo dodat devět milionů kubíků vody, což by jistě možnosti pěstovat zeleninu v regionu podpořilo, ale zároveň by se tím zlepšil stav krajiny v nasycenosti vodou. „Kauza“ je tak jedním z modelových příkladů, zdali si společnost vybere spíše ochranu hnízdišť ptáků, nebo podporu vyšší soběstačnosti ČR v produkci tuzemské zeleniny.
Galerie: Popraskané plody nesmí do obchodů
Zemědělství příliš vody nespotřebuje
Naše zemědělství přitom v současné době využívá jen velmi málo zdrojů vody, každoročně jde řádově o jednotky procent. V našich podmínkách tak ani náhodou neplatí, že je zemědělství významným spotřebitelem zdrojů vody, neboť to se týká především rozvojových zemí a obecně lokalit s ještě vyššími teplotami, než panují u nás.
Pokud se tak prostřednictvím zavlažovacích systémů podíl našeho zemědělství na spotřebě vody i třeba na dvojnásobek zvýší, pořád to bude marginální podíl. Pro společnost a spotřebitele se tím ale vytvoří potenciál pro vyšší podíl (nejen) zeleniny a ovoce z tuzemských zdrojů na tuzemském trhu.
Mimochodem – pokud by se například dodávala veškerá voda potřebná pro chmel v podobě závlah na naše chmelnice, činil by podle pěstitelů chmele takový objem zhruba 10 milionů kubíků ročně (kdyby tedy vůbec nepršelo). To je proti celkové roční spotřebě vody člověkem v ČR (na pitné účely a v průmyslu) skutečně nic, neboť ta činí zhruba 1,3 miliardy kubíků vody.
Voda využívaná k pěstování se z přírody neztrácí
Využití závlah ale představuje náklady jak na jejich údržbu, tak v podobě plateb za odebíranou vodu, což se musí nějakým způsobem promítat i do výsledných cen zeleniny a ovoce. Pro pěstitele by přitom bylo ideální, kdyby měli k dispozici „svou vodu“, například z různých akumulačních nádrží na svých pozemcích.
Při současném tlaku na šetření s vodou na všech možných úrovních je pak také velkou výzvou budování kapkových závlah, které sice také v již v naší zemi fungují, nejsou ale příliš rozšířené. Kapková závlaha přitom dokáže ušetřit oproti klasickému zalévání v podobě hydrantů a hadic až dvě třetiny spotřeby vody, a navíc lze prostřednictvím rozvodů vody přímo ke kořínkům jednotlivých rostlin obohatit tekutinu o látky potřebné k výživě rostlin.
Voda využívaná v zemědělství (ani jiným způsobem) se navíc z přírody neztrácí. Informace, podle nichž je třeba například k produkci jednoho kilogramu jablek 822 litrů vody, jsou tak poněkud zavádějící, protože voda potřebná například na závlahy ovocných sadů, která není využitá stromy, se odpařuje v podobě vodní páry do ovzduší a následně se v podobě dešťů vrací zpět na zem. Což je vhodné uvědomit si právě v souvislosti s budováním závlah, které krajinu nevysušují, jak by mohl někdo namítat. Pouze prostě vodu přesunují na místa, kde je – například pro pěstování zeleniny nebo ovoce – potřebnější.
Investice jsou nutné
Tak či tak ale platí a stále více platit bude: chceme-li více naší zeleniny a ovoce, je nutné více investovat do závlah.
Bez dostatku vody, hlavně v době, kdy ji příslušné rostliny potřebují, nám nebudou moderní sklady, ba dokonce ani vyšší zájem spotřebitelů o nákup tuzemské produkce nic platné.
ČLÁNKY DO MAILU