Jedním z cílů novely zákona 110/1997 Sb., o potravinách, kterou koncem minulého roku schválila Rusnokova vláda, je povinnost prodejců označovat u nebalených potravin „hlavní složku“ těchto výrobků. Tato ambice, která má přinést zákazníkům lepší orientaci v případě nebaleného zboží, ale může naopak způsobit zmatek.
Záleží totiž na výkladu pojmu „hlavní složka“ a schopnosti spotřebitelů promítnout příslušný výklad do správné interpretace kvality nakupovaných potravin. K tomu, aby se tak stalo, bude proto velmi důležitá srozumitelná osvěta spotřebitele.
Na vysvětlení pojmu „hlavní složka“ si ještě počkáme
Na tu je, zdá se, přece jen nějaký ten čas. Samotná novela zákona o potravinách musí totiž ještě projít schvalovacím procesem v parlamentu a senátu, což je otázka nejméně několika měsíců. Teprve podle konečného znění rámcového zákona a navazujících prováděcích předpisů se výrobci, obchodníci a především spotřebitelé dozví, jakou informaci jim vlastně pojem „hlavní složka“ přináší.
Podle údajů ministerstva zemědělství půjde o komoditně příslušné prováděcí vyhlášky, které by měly spatřit světlo spotřebitelského světa do termínu 1. 7. 2014. Údaj o deklarování množství „hlavní složky" v hmotnostních procentech se bude týkat podle ministerstva těch potravin, pro které bude „hlavní složka" v praxi takovou surovinou, které bylo při výrobě potraviny použito nejvíce, nebo je nejvýznamnější pro charakter potraviny. Jak přitom potvrzuje i ministr zemědělství v demisi Miroslav Toman, půjde především o masné, pekárenské a mlékárenské výrobky.
Značení sýrů je celkem jasné. Až na „taveňáky“
První „testovací“ vyhláška by se měla týkat zdánlivě nejjednodušší kategorie mlékárenských produktů. Nebalené výrobky v této kategorii jsou přitom především sýry.
U nich je logicky „hlavní složkou“ mléko, přičemž definice mléka je z legislativního pohledu jednoduchá a pro spotřebitele srozumitelná (jde o „produkt mléčné žlázy přežvýkavců, do kterého nejsou přidávány další přísady“).
To ale neplatí u tavených sýrů, kde je hlavní složkou sýr, neboť je výchozí složkou pro jejich výrobu. Sýr – polotovar pro výrobu tavených sýrů, se přitom může vyrábět v různých mlékárnách v různých zemích, přičemž výrobce (tedy třeba země původu), se může měnit, i když konečný výrobce „taveňáků“ zůstává. Označený podíl „hlavní složky“ by měl sice zůstávat stejný, stejný výrobek ale může mít měnící se „zemi původu“, což může spotřebitel považovat za signál, že jde vlastně o „jiný“ výrobek.
Čtěte dále: Tavený sýr není směs rozpuštěných starých sýrů aneb mýty o taveňácích
Co přesně je maso
Zdaleka nejméně přehledná situace ale nastane u masných výrobků, konkrétně u uzenin. Ke znění novely zákona proto vydal oficiální stanovisko Český svaz zpracovatelů masa. Obává se, že pokud by byl jako „hlavní složka“ uváděn na nebalených uzenářských výrobcích obsah masa v souladu s legislativní terminologií, mohl by spotřebitel takový údaj nesprávně interpretovat a domnívat se, že jde o nekvalitní výrobky. Vyznat se ve stávající legislativě je přitom nepřehledné již nyní.
Pojem „maso“ definuje totiž příloha 2. k vyhlášce 113/2005 Sb., o označování potravin, přičemž tato příloha uvádí „názvy složek, které lze nahradit společnými názvy“. Pojmem „maso“ lze podle této přílohy označovat společný název složek, pokud je doplněný o označení jeho živočišného druhu. Ve hře je ale také tzv. špekáčková vyhláška 326/2001Sb., která uvádí pro vybraný okruh tuzemských uzenářských výrobků konkrétní obsah jednotlivých masných složek, aniž by ale pracovala s definicí masa podle předpisů EU (viz Špekáčková vyhláška garantuje podíl masa. Ale jen v českých uzeninách). Ty považují za maso „kosterní svalovinu savců a ptáků vhodnou k lidské spotřebě s přirozeně obsaženou nebo přilehlou tkání, u které celkový obsah tuku a pojivové tkáně nepřekračuje hodnoty stanovené vyhláškou o mase a masných výrobcích“. Pod tuto složku nelze zařadit výrobky, na něž se vztahuje definice EU pro mechanicky separované maso. V podstatě tak jde o to, že maso je podle EU vše kromě separátu.
Přečtěte si: Neříkejte separátu separát, přejí si výrobci uzenin
Je tedy zřejmé, a počítá s tím i ministerstvo zemědělství, že v souvislosti s označováním „hlavní složky“ u uzenin bude nutné novelizovat stávající špekáčkovou vyhlášku. Ta přitom platí už více než 12 let a její novelizace tak může zákazníky zmást. Na pojmy v ní obsažené, které spolu s názvy masných produktů stanovují parametry vnímané obecně jako parametry kvality, si již zvykli. Problém je i v tom, že evropská legislativa pojem „hlavní složka“ nezná. V Evropě se ovšem používá jiný pojem, a to takzvaná „primární složka“, který ovšem znamená něco úplně jiného – je totiž vymezen pouze pro účely deklarování země původu potravinářských produktů.
Malí výrobci mají velký problém
Komplikace budou patrně i s tím, aby se obchodníci, kteří budou mít povinnost hlavní složku u nebalených výrobků uvádět, vůbec tento údaj dozvěděli. To zřejmě nebude problém u průmyslových, velkých výrobců potravin. Ti produkují své výrobky podle daných a neměnných receptur a mají technologické vybavení k tomu, aby složení těchto výrobků sami kontrolovali – a prodejcům to sdělili. Což je možné již teď.
Malí výrobci ale potřebné přístrojové vybavení nemají – a i když mají také své receptury, nemohou v praxi složení finálního výrobku přesně zkontrolovat. Pokud jsou navíc i prodejci (a to řada malých výrobců je), riskovali by za takové situace pokuty od dozorových orgánů v případě, že by laboratorní přístroje zjistily rozpor mezi údajem o „hlavní složce“ a realitou. Možnou obranou je tak pro jistotu veřejně podhodnotit obsah „hlavní složky“ (která by ale měla být signálem kvality a původu produktu), což by ovšem pro malé výrobce znamenalo dobrovolně deklarovat kvalitu nižší, než jakou by ve skutečnosti výrobek měl.
Logické by tak bylo, aby byli povinnosti označovat nebalené výrobky údajem o „hlavní složce“ zproštěni malí prodejci, například na farmářských trzích. Což je další námět na novelizaci příslušných komoditních vyhlášek. Malí výrobci v zahraničí, ani jako marketingový nadstandard, své produkty hlavní složkou neoznačují – v případě sýrů se tak neděje ani u takové sýrařské velmoci, jako je Francie. Stanovit, kdo je ještě malý a kdo už velký v podmínkách ČR, ale bude možné docela tvrdý oříšek…
ČLÁNKY DO MAILU