Někdo v půli srpna čeká, až mu na zahradě dozrají švestky, další plní košíky plody slivoně špendlíku, ale kytkožrout nečeká na nic, zaklekne k porostu ve své bujně rostoucí zahradě a sezobne, na co přijde. A že toho v tento čas můžete v zahrádce ochutnat a do košíku nasbírat opravdu hodně.
Přesvědčili jsme se o tom na terénním semináři s květožroutkou Janou Vlkovou, která nás vzala do svého Výukového centra jedlých květů a servírovala nám listy, květy, ale i semínka, a to přímo ze záhonu. A upřímně řečeno, pošmákli jsme si, hlavně na rostlinkách, od kterých bychom žádné zázraky nečekali.
Do vázy, nebo do pusy?
U rodičů se každoročně podivuji nad záplavou květů, kterými překypuje jejich zahrada, ale vlastně mě nikdy nepadlo je jíst. Třeba takový flox, otužilá, nenáročná, ale velmi vděčná květina, kterou si ráda dám do vázy, ale že bych zobala její květy? To až na kurzu Jany Vlkové jsem se do jejích květů pustila, a rozhodně ne naposledy, jsou totiž příjemně nasládlé. Na zdobení parádní. A když nemáte floxy, tak si utrhněte květy další, spíše okrasné rostliny aksamitníku („afrikány“). Mdlému jídlu dodají pestrost a pikantnost.
Naprosto nás ohromily fuchsie. Z některých kultivarů můžeme jíst barevné květy i listy, a když si počkáte, až květy odkvetou, dočkáte se i plodů. Některé mohou mít citronovou příchuť.
Naprosto fantasticky chutnají květy denivky plavé, jsou křehké, sladké, šťavnaté. A protože její květy vydrží jen jeden den, radím, dopoledne se na záhonku kochat jejich krásou a v poledne je natrhat do salátu, budete překvapeni, jak skvělé jsou. „Je to moje nejoblíbenější jedlá rostlina,“ říká Jana Vlková.
Slézy na parádu i k léčbě
Když se ale zahradou začneme projídat trochu systematicky, začneme květinami slézovitými, kterým dominuje sléz maurský. „Někdy se dává do jedné rodiny se slézem lesním, který má velmi podobný habitus, jen jeho květy jsou světle růžově zbarvené a není tak dobrý, je tužší. Sléz maurský je prostě jednička,“ netají se okouzlením Jana Vlková. Sléz maurský využijete v sušeném stavu na čaj, s právě utrhnutým nazdobíte sladké dezerty.
„Příbuzný proskurník lékařský se pěstuje většinou na kořen, ze kterého se dříve dělaly léky na kašel. Ale skvělý je i jeho květ, který před konzumací vysvlékněte z jeho chlupatého lůžka,“ radí Jana Vlková. Další ze slézovitých je topolovka růžová, která se také skvěle hodí na zdobení, neboť je velmi trvanlivá a dekorativní.
Na okrasu i do kuchyně. Známé i netradiční zázraky přírody
Mediteránní čili středomořské rostliny si poměrně rády hoví i v našem podnebí, ideálně na jižní straně. Ty nejúžasnější zastupuje všem dobře známá šalvěj, mateřídouška, yzop, levandule, tymián, máta, bazalka nebo třeba majoránka. Velmi zajímavá je šalvěj muškátová, my jsme ji zastihli jako při zemi se držící chlupatou rostlinku; šlo o semenáčky, ale když kvete, má dva metry. Svým aromatem hravě do kapsy strčí šalvěj lékařskou. Snižuje křeče, například při menstruaci.
Šalvěj muškátová, nenápadná, ale nesmírně aromatická
Zajímavou rostlinou z této teplomilné skupiny je saturejka horská. V kuchyni se využívá do balkánského koření čubrica, ale samostatně ji využijete do zapečených mas či na grilovanou zeleninu. Hodit se vám ale bude při nadýmání nebo průjmu. Stejně jako zavinutka podvojná neboli monarda. „Má několik barev, ale květy té červené jsou nejlepší. Obsahuje hodně silic, takže je voňavá a sladká,“ říká Jana Vlková s tím, že se ale špatně suší. Ideálně ji tedy využít na zdobení, na uvaření čaje proti nachlazení, nebo právě při průjmech. Některé druhy monardy mají tak chuťově zajímavé listy, že se využívají na ochucení olejů.
Jak sbírat
Při sběru bylinek je dobré dodržovat pár pravidel:
- Rostlinky sbíráme co nejdále od „civilizace“.
- Léčivky nikdy nesbíráme do igelitových tašek či mikrotenových sáčků, vhodný je proutěný košík.
- Bylinky trháme za suchého počasí.
- Nesbíráme bylinky ošetřené postřikem proti škůdcům.
Svatolínu, žlutě kvetoucí středomořskou rostlinku se stříbřitými listy, využijete hlavně sušenou v čajové směsi, ale nenabízejte ji těhotným. Nálev ze stříbřitých listů se dříve používal k masáži revmatických kloubů. To řebříček se báječně hodí na ozdobu dezertů i pokrmů, měl by tišit kašel a zlepšovat trávení. Smil italský známe všichni, jde o aromatickou bylinku, které se neřekne jinak než maggi (případně kari). Ochutíte jím polévku, rybu, maso a smilovým čajem posílíte i svou imunitu.
Sladkost nebo svěží vítr v ústech
Zlateň věncová čili kopretina věncová se do restaurací dostává pod marketingovým názvem kopretina maiko. Pěstuje se zejména na výhonky, kterými si můžete nazdobit jídlo a využít je do jarních salátů. Teď v létě můžete ochutnat jejich krásné květy, bývají prý sice hořké, ale my jsme měli štěstí a květy chutnaly skvěle, jemně sladce. Což může být dáno přistíněním a malé zálivce, kterou kopretině věncové Jana Vlková letos dopřála.
Vůbec nejsilnější zážitek má ústa zažila po konzumaci čerstvých nezralých semen fenyklu, stačí rozžvýkat pár semínek a svěží dech máte zaručen jako po žvýkačce. Pálí na jazyku, ale tak nějak dobře, že chcete po troškách zobat další a další semínka. „Květ je hodně sladký, kdybyste nechali semena dozrát, usušíte je a namelete v koření,“ radí Jana Vlková. V kuchyni takové koření využijete do rybí polévky nebo tvarohového pokrmu. „Kdo ale nemá rád pendrek, ať ho ale nejí, nezralá semena chutnají jako lékořice,“ upozorňuje Jana Vlková.
Co na maso a na chleba
Pod svatomartinskou husu si teď nasbírejte pelyněk černobýl, vytáhlou klackovitou rostlinku, která se hodí i k ostatním tučným masům, protože emulguje tuky a usnadňuje trávení. Podobně funguje fenykl, kmín a bedrník.
Koriandr obvykle známe jako listy, které používáme třeba do polévky. Když máte ale koriandr na záhoně a necháte to vykvést, budete mít plody. Nezralé chutnají báječně, nejsou tak silně aromatické jako listy. „Já je nakládám do soli a octa a používám je jako kapary,“ radí s využitím Jana Vlková (když je tedy nesníte rovnou na záhoně).
Malé nezralé plody koriandru chutnají báječně, nejsou tak silně aromatické jako listy
Svou sezónu mají některé česneky. „Česnek kýlnatý patří mezi mé miláčky,“ říká Jana Vlková. Chutná po pažitce, protože patří do stejného rodu. Zkuste ochutnat jeho květ a pažitku už si nikdy nevysadíte. Další zajímavou rostlinkou, kterou jsme na zahradě paní Vlkové našli, je česnek tuhý, vypadá jako pažitka, ale její stonek není dutý. Ochutnejte jeho květy, jsou jemně česnekové, skvěle se hodí do tvarohu nebo na chleba s máslem. „Květy jsou krátkodobý orgán a rostlina do nich tolik neinvestuje, proto mají nejjemnější chuť. Svou sílu si šetří do semen nebo listů,“ vysvětluje Jana Vlková.
Zahrady jsou plné jídla, tak ho nenechte jen tak odkvést, v galerii máme celou řadu dalších chutných a zajímavých rostlinek, které nás zaujaly a které stojí za ochutnání.
Jana Vlková
Studovala přírodní vědy, obor životní prostředí, následně žurnalistiku. Byla překladatelkou z francouzštiny, novinářkou píšící o cestování a jídle. Z této kombinace se zrodil zájem o jedlé kvítí a býlí. Dnes je první kulinární koučkou v Česku a autorkou úspěšných knih Květinová kuchařka a Kytky k jídlu a provozuje web Kytkykjidlu.cz. Pravidelně pořádá kurzy sběru a vaření jedlých květin.
ČLÁNKY DO MAILU