Obecně jsou norské daně stabilní. Nelze to však říci o daních „z cukru“. Počínaje prvním lednem letošního roku zvýšila norská vláda současnou daň ze sladkých potravin až o třiaosmdesát procent. Opatření se týká všech sladkostí, čokolády, žvýkaček, sušenek atd., ale i slazených limonád včetně těch s náhradními sladidly. K čemu to vedlo? Norové teď houfně cestují pro sladké a limonády do Švédska, píše BBC. A daň má ještě daleko širší dopady.
Pro cukrovinky do Švédska
Norská vláda rozhodla o zvýšení „sladké daně“ částečně se záměrem zlepšení zdravotních návyků obyvatelstva, ale také z důvodu snížení rozpočtového schodku. Vláda se nechala slyšet, že i díky tomuto kroku bude norská pokladna v letošním roce doplněna o dalších 250 milionů dolarů.
Kritici si stěžují, že zvýšení daně za sladké v Norsku ještě více zvedne počet norských zákazníků, kteří nakupují za hranicemi. Podle statistik utratí Norové ročně především v sousedním Švédsku kolem 1,87 miliardy dolarů, čímž ztrácí norská ekonomika.
Švédské supermarkety, zejména ty blízké hranicím, se ze zvýšení sazby z cukru v sousedním Norsku radují, jelikož jejich tržby za levné cukroví a limonády několikanásobně vzrostly.
Začínají se dokonce objevovat organizované zahraniční zájezdy za nákupem levných cukrovinek a jejich boom se má podle Washington Times ještě zvýšit.
Důvod? Stop cukrovce a obezitě
Norská vláda na obranu svého rozhodnutí opakuje, že zvýšením daně z cukru se snaží o zlepšení výživy v Norsku. Situace je považována za klasický střet sociálního inženýrství a kapitalismu volného trhu. Dokonce i skandinávští sociální demokraté se domnívají, že politika volného trhu nakonec převládne.
„Spotřeba cukru je v Norsku stále příliš vysoká, což přispívá k závažným problémům spojeným s cukrovkou a obezitou,“ tvrdí Olaug Bollestad, který vede zdravotní výbor norského parlamentu. „Světová zdravotnická organizace uvedla, že zvýšení sazeb cukru je jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti cukrovce a obezitě,“ obhajuje sladkou daň s tím, že tento krok podporuje i Norská zdravotnická asociace a Norská asociace zubních lékařů.
Do roku 2021 mají norští úředníci v úmyslu snížit příjem cukru na osobu o 12,5 procenta.
Přehled: Kolik toho sní jeden člověk za rok
„Sladké“ demonstrace a nákupy za hranicemi
Na protest proti nárůstu daně bylo uspořádáno již několik demonstrací a protestů. Jedna z největších akcí, demonstrace norských spotřebitelů, se uskutečnila kousek od švédského megastoru Supergott v Tocksfors, jež je – vzhledem k blízkosti hranic s Norskem – oblíbenou nákupní destinací Norů.
V sousedním Švédsku žádná daň z cukru neexistuje, proto jej nyní činí velmi žádanou destinací pro mlsné Nory. Ti navíc mohou na zhruba osmdesáti místech přejít společnou hranici volnou nohou.
Kritici z řad výrobců potravin tvrdí, že vyšší ceny cukru budou ohrožovat norskou konkurenceschopnost. Podle nedávné analýzy společnosti Menon Economics země ztratila v důsledku přechodu hranic již zhruba 12 000 přímých a nepřímých pracovních míst.
„Situace je velice vážná,“ uvedl Gro Krigsvoll, generální ředitel stovky let staré továrny na výrobu čokolády Freia v Oslo. „Třiaosmdesátiprocentní zvýšení daní samozřejmě výrazně ovlivní náš odbyt. Naši lidé nakupují více ve Švédsku nebo na internetu a snížení prodeje logicky ovlivní i počet zaměstnanců v naší společnosti.“
Zdravotní efekt? Nejistý
Norský potravinářský a nápojový průmysl si stěžuje, že daně z cukru ovlivňují významně i takové produkty, jako jsou dietní nealkoholické nápoje, jejichž prodej byl v Norsku i tak na ústupu. Náhlá změna přišla zároveň v okamžiku, kdy byla podepsána dohoda ministerstva průmyslu s vládou, jež stanovila snížení veřejné spotřeby cukrovarnických výrobků.
„Společnosti sdružené v The Brewery and Beverage Union uvedly, že by se jim do roku 2020 podařilo dosáhnout naplánovaného snížení cukru svou vlastní cestou,“ řekl ředitel unie Petter Nome. Klíčoví evropští a světoví výrobci slazených nápojů se totiž již před časem zavázali snížit obsah cukru ve svých produktech. Konkrétně v porovnání s rokem 2015 v průběhu pěti let, tedy do roku 2020, o deset procent, a to i v České republice. Složení mění i legendární Coca-Cola.
„Tento vládní návrh byl špatně naplánován i načasován. Ovlivňuje nejen norský pracovní trh, nezaměstnanost a konkurenceschopnost, ale s největší pravděpodobností bude mít i negativní zdravotní důsledky, neboť lze očekávat výrazný nárůst zahraničního obchodu a soukromý dovoz cukru ze Švédska,“ domnívá se Petter Nome.
Podle kritiků je možné, že zvýšení daně a všechna přijatá opatření nebudou mít očekávaný zdravotní dopad, protože lidé mohou velmi snadno přejít do Švédska, aby uspokojili své chutě. Potvrdil to i nedávný průzkum, kdy pětaosmdesát procent dotázaných uvedlo, že přesně to plánuje udělat.
Švédským obchodníkům navíc nahrává fakt, že norské obchody jsou v neděli zavřené, dostupné prodejny na švédské straně hranice jsou tak oblíbeným víkendovým cílem nakupujících Norů.
Anglie – daň z cukru od dubna
Problém s obezitou je celosvětový a Norsko není jedinou zemí, která se snaží podobnou formou omezit spotřebu cukru či nezdravých potravin. Také Mexiko, Francie nebo některé členské státy USA již mají určitou formu daně z cukru, a dokonce Británie ji plánuje poprvé zavést od dubna tohoto roku. Jednotlivé vlády se ohánějí právě zdravotními riziky spojenými se stále stoupající obezitou lidstva. Světová zdravotnická organizace podporuje zvýšení daně u sladkých nápojů a jejich celkové zdražení, s cílem snížit jejich spotřebu o nejméně dvacet procent.
Galerie: Jsou morbidně obézní. Jídlo je zabíjí
Na konci roku 2016 zveřejnila vláda Spojeného království návrh zákona o dani na cukr, který postihne rovněž slazené nápoje, s platností od dubna 2018. K dispozici budou dvě verze daně – jedna vztahující se na nealkoholické nápoje s více než 5 g cukru na 100 ml, druhá, vyšší daň pro nápoje s více než 8 g na 100 ml. Rovněž vláda Velké Británie se k tomuto kroku rozhodla proto, aby začala řešit problém s obezitou v zemi. Řada společností vzhledem k plánovanému opatření již začala množství cukru v nápojích snižovat.
Čisté ovocné šťávy jsou zatím od daně osvobozeny, ale zdravotníci informují, že i v jejich případě by lidé měli omezit jejich konzumaci na maximálně 150 ml denně. Stejně tak jsou z daně vyloučeny sladké mléčné a jogurtové nápoje. Ministři se obávají, že teenageři, zejména dívky, nedostávají dostatek vápníku a zdanění těchto potravin by mohlo být kontraproduktivní.
Britská vláda uvedla, že očekává v prvním roce zvýšení poplatků o 520 milionů liber. Podle odhadů daň může zvýšit cenu limonád o 18 až 24 procent na litr, uvádí BBC. Zdravotní aktivisté tuto iniciativu obecně uvítali, ale ne všichni jsou tak nadšení.
Na zavedení daně jsou kontroverzní názory
Dr. Max Davie z Royal College of Paediatrics and Child Health se raduje: „Jsme velmi potěšeni, že vláda pokročila s tímto návrhem legislativy. Sladké nápoje, na něž se bude daň vztahovat, nemají žádný nutriční přínos a často obsahují hladinu cukru, jež je nad denní doporučenou hranicí dítěte. Tyto nápoje jsou hlavním přispěvatelem k vysokému příjmu cukru u dětí, zejména dospívajících, a nepochybujeme, že zčásti přispívají ke krizi obezity této země,“ říká.
Společnost pro výzkum rakoviny Cancer Research UK odhaduje, že dvacetiprocentní daň ze slazených nápojů by mohla v příštím desetiletí předcházet 3,7 milionu případů obezity. To však Asociace nealkoholických nápojů odmítá. Gavin Partington z British Soft Drinks Association tvrdí: „Nikde ve světě neexistují důkazy o tom, že daně z cukru jakkoli snižují obezitu. A je ironické, že nealkoholické nápoje budou podrobeny dani. Již od roku 2012 jsme nastoupili cestu ke snižování příjmu cukru v našich nápojích a došlo k více než sedmnáctiprocentnímu poklesu. Jsme také jedinou produktovou kategorií, která pro rok 2020 stanovila cíl snížení kalorií o pětinu.“
Ani České republice se v minulosti nevyhnuly úvahy o zavedení určité varianty „sladké daně“ či zdanění nezdravých potravin, zatím bez efektu. „Zvýšení daně na sladkosti by u nás nefungovalo,“ domnívá se například dietolog Pavel Suchánek. Odborník vidí situaci podobně jako stav, který nyní nastal v Norsku: „Pokud by podobný systém byl zaveden v Česku, odjedeme do Polska a Slovenska, Německa, Rakouska a nakoupíme si sladkosti tam,“ říká. Opačné stanovisko objasňoval před časem v rozhovoru Ivan Mach, prezident Aliance výživových poradců ČR, který doporučoval nezdravé a nutričně nevyvážené potraviny s vysokým obsahem cukru a tuku zdanit vyšší sazbou podle obsahu těchto ingrediencí. Podle něj je právě jejich přehnaná konzumace jednou z hlavních příčin růstu civilizačních chorob v ČR: „Řetězce ovlivňují, co lidé jedí. Měl by to dělat i stát,“ myslí si tento odborník. České politické strany nicméně výživovou politiku dosud moc neřešily a názory na vhodný postup se neshodují. I proto pro nás mohou být uvedené zahraniční zkušenosti poučné.
ČLÁNKY DO MAILU