Test chlebů – už druhý den jsou některé na vyhození

Tak dlouho jsem kupovala chleba, a rozčilovala se, že druhý den buď zplesniví, rozdrolí se, nebo páchne, takže se nedá jíst, až jsem se rozhodla: chleba už dva roky kupuju zásadně na farmářských trzích, kváskový, byť je dražší, a dojde-li ve dnech, kdy trhy nejsou, mám problém, co jíst. Jenže on obvykle vydrží od soboty do soboty. A je dobrý a voní.

Autor: Kateřina Kolářová

Propadák testu, jeden ze dvou konzumních chlebů z Tesco, při otevření pytlíku. Původně byl jedlý, ale nevoněl, jak ukazuje popiska ze zahájení pokusu

Takže jsem s tímto testem dlouho otálela. Pokoušela jsem se totiž sehnat svůj oblíbený chleba z Držkovské řemeslné pekárny v době, kdy si farmářské trhy vybíraly zimní přestávku. Nakonec jsem ho náhodou ulovila: v supermarketu Tesco. Sice na první pohled nevypadal tak vábně jako na tržnici (kůrka se na jednom místě v tenké vrstvě sloupla, skoro jakoby chleba křičel z regálu: Nesedím tu rád, patřím jinam!), ale tento chléb je pro mě natolik zárukou kvality a toho, že alespoň něco zcela jistě v našem testu dopadne dobře, takže jsem ho s radostí popadla. Mýlila jsem se. Ale popořádku.

Jak test probíhal?

Ve dvou supermarketech jsem ve stejný den skoupila veškerou jejich nebalenou chlebovou produkci. Celkem dvanáct chlebů. Čtyři chleby z prodejny Tesco v Praze na Hájích a osm chlebů z Billy na Hájích. Doma jsem je rozdělila. Polovina z každého bochníku putovala do mikrotenového pytlíku, druhá zůstala ležet zabalená na stole po způsobu našich babiček – v bavlněné utěrce.

Zásoba utěrek taktak stačila, chleba nás taky na deset dní vytěsnil na okraj stolu, leč mé nadšení experimentátora bylo nakažlivé i pro zbytek rodiny, takže jsme se uskrovnili. A pak už jsem jen číhala a den za dnem sledovala životní cyklus svých chlebů. Doma, bez přesných laboratorních testů, prostě v běžných podmínkách, tak jak normálně člověk chleba skladuje. Pro puntičkáře: při konstantní teplotě 25 stupňů Celsia, méně bych doma nepřežila.

A všichni doma zároveň se mnou pozorovali den za dnem tu zahrádku plísní, které se nám podařilo rychle vypěstovat. Nikdy bych nevěřila, že existuje tolik roztodivných druhů plísní, od pistáciově zelené, přes bílou pavučinkovou až k černočernému FUJ.  

Každé ráno, jen co jsem se probudila, zamířila jsem za svými chleby. Všechny hezky rozbalila, očichala, zkontrolovala ze všech stran, zkusila zmáčknout i zakrojit. A výsledky byly tristní. Už druhý den se u jednoho z chlebů v mikrotenu objevila první plíseň. Pravda, byl to chléb z pytlíku a jeho nízká cena dávala tušit, že nebude patřit k favoritům. I tak mě rychlost blížícího se konce tohoto chleba překvapila.

Dva chleby se diskvalifikovaly hned po nákupu: byly syrové

Ostatně: chlebů, které se nedaly jíst druhý den, bylo víc. Paradoxní je, že k nim patřily nejen ty nejlevnější, ale i ty s cenou za kilogram přes sto korun, tedy nejdražší. A co byl ještě větší problém: dva z chlebů se prakticky diskvalifikovaly ihned. Sotva jsem je doma hned po přinesení rozpůlila, byly na reklamaci. Nedopečené, polosyrové těsto. Z testu jsem je sice nevyřadila a sledovala jejich umírání, ale nejedla bych je ani od první vteřiny jejich života.

Co se stane s chlebem za týden?

Jak test dopadl? Nejprve poražení: hned na začátku jsem měla chuť okamžitě vrátit dva chleby – shodou okolností oba z Billy. Kovářský chléb, kde byla po okrajích jasně vidět půlcentimetrová normálně propečená vrstva chleba a uvnitř bylo syrové těsto. Podobně vypadal i chleba nejdražší – Slovanský, s cenou přes sto korun za kilo. Ani jeden z obou chlebů nebyl poživatelný od samého začátku a na fotografiích je to vidět.

Jinak co se týče chlebů uchovávaných v pytlíku, neexistuje vítěz. Sedm dní v mikrotenovém sáčku nepřežil žádný. Tedy – vlastně ano. Jeden se zcela mumifikoval, zřejmě díky tlusté vrstvě mouky, kterou na sobě měl a přes niž nebylo poznat, zda plesniví či ne. Nebo se možná sama plíseň lekla, a řekla si, že tak tlustou vrstvou mouky ke chlebu ani nepronikne, takže se o to ani nepokusila.

Můj zápisek na kartičce k chlebu s datem závěru testu zní: „Zázrak! To musí být mumie. Nedokážu rozpoznat, jestli je to stále ještě mouka, nebo už plíseň. Vzhledem k odpornému hnilobnému pachu bych se ale do chleba netroufla pustit, takže hádám, taky na medaili nedosáhne.“

• 
• 
• 

Dalších 13 fotografií

Chleba uchovávaný v sáčku: vyhodnocení

2. den – dva nepoživatelné (ty co se diskvalifikovaly samy hned po nákupu), a přidal se k nim další: Chléb pšenično žitný s dýní z Billy za 41,90, scvrkl se a rozmokl tak, že ani na pohled ani vůní neláká k jídlu. Plus první dva plesnivci: klasická zelená tečka se objevila na Chlebu konzumním s kmínem původem z Billy za akční cenu 14,90 korun a na Chlebu konzumním půleném z Tesco za 13,80. Jeho větší nepůlený bratříček ze stejným názvem a ze stejné prodejny se zatím drží.

Pozitiva: jedlý a voňavý je jen Multicereální pšenično žitný z Billy za 24,90 a Chalupářský ze stejné prodejny za 32,90. Z Tesco chlebů krásně voní a láká k jídlu Chléb Hostivařský pecen za 41,90. Tyto chleby bych se mimochodem nebála jíst ani následující den. 

3. den – ke třem nepoživatelným a dvěma plesnivým chlebům se přidali další dva plesnivci: Z Tesco chléb konzumní za 27,50. Z Billy pak: Šumavský bochník za 13,90.

4. den – většina chlebů nevydržela a vesele plesniví. Přežívá pouze „moučná mumie“ Tmavý kulatý z Billy, Hostivařský pecen z Tesco, Multicereální pšenično žitný z Billy a můj favorit Držkovský řemeslný z Tesco za 27 korun.

5. den – plesnivé jsou všechny chleby (ano, až na mumii). Největší zklamání: nepřežil ani můj Držkovský… Ovšem asi aby mi udělal radost k Valentýnu, jeho plíseň je elegantní a rozrostla se do bílých hebkých srdíček na kůrce. Díky!

6. a 7. den testu – většina chlebů je plesnivá tak, že nemám odvahu otevřít pytlík. Jen některé jsou plesnivé jen tak „normálně“.

Chléb uchovávaný v utěrce: výsledky

Jednoznačný závěr pokusu: chléb v utěrce vydrží v lepší kondici opravdu déle. To potvrzuje i Jan Mervart ze známého Mervartova pekařství. Rozhovor s pekařem o chlebu, o tom, proč se v supermarketu nutně musí šidit a co všechno se u nás do chleba přidává, si přečtěte zde:

2. den – ke třem výše zmíněným čestným výjimkám, které byly nepoživatelné jak z pytlíku, tak z utěrky (Slovanský, Dýňový a Kovářský) se přidal první plesnivec: bílou krupičku po obvodu střídky vytvořil Chléb konzumní z Billy za 14,90, jinak také propadák testu u chlebů z pytlíku. Je vidět, že když je chleba nekvalitní, nepomůže mu ani utěrka a správné skladování.

Jinak se daly konzumovat prakticky všechny chleby, otázka je, nakolik to jídlo bylo lákavé. Některé se totiž už druhý den drolily natolik, že nemělo cenu zkoušet je ukrojit – Tmavý kulatý z Billy například. A pak: vůně… Některé chleby, byť byly jedlé, byly pro mě nepoživatelné svou vůní – například oba konzumní chleby z Tesco. Krásnou chlebovou vůní od počátku lákaly jen tři chleby (a dlužno říct, že vůně jim vydržela až do konce): Hostivařský pecen z Tesco, Multicereální pšenično žitný chleba z Billy a Chalupářský z Billy.

3. den – bod zlomu. Většina chlebů vyschla natolik, že byly nepoživatelné. Mnohé se uvnitř potrhaly (Držkovský), další se naprosto rozdrolily, což je prý znakem příliš vysokého procenta přimletých starých chlebů v těstě (viz zmíněný rozhovor s pekařem). Drží se stále jen trojice nejvoňavějších chlebů plus můj favorit Držkovský, byť potrhaný.

4. den - chleby jsou nepoživatelné, drží se trojice voňavých. K nepoživatelným se přidal Držkovský, protože na jeho ukrojení bych potřebovala ruční pilku.

5. a 6. den – totéž. Ale u Hostivařského pecnu se objevila podél střídky bílá jakoby krupička, jasná předzvěst plísně. Ale, překvapení: vůni má pořád krásnou.

7. den – a konec testu: vítězná dvojice chlebů (Multicereální a Chalupářský z Billy) vydržela, stále voní a kdyby bylo nejhůř a měla bych motorovou pilu, neváhala bych si zakrojit. Každopádně bych je mohla použít alespoň na strouhanku – nikde se neobjevila plíseň.

Pro srovnání: poznámky u jejich sourozenců uložených v pytlíku v den sedmý. Multicereální pšenično-žitný: „Vespod chleba mapy plísně, černé i bílé, pavučinově propletené do sebe, a to přestože na první pohled vypadá stále ještě jedle a jinde se plíseň neobjevila.“ Chalupářský: „Nemám odvahu otevřít pytlík, plíseň je všude, černočerný hnus!“

Nad výběrem chleba je nutné přemýšlet

Závěrem: test chlebů uzavřených do mikrotenového sáčku nemá vítěze, jen mnoho propadáků. Ukázalo se, že kvalitní chleba v utěrce opravdu vydrží déle a v lepší kondici. I tak je ale výsledek – po sedmi dnech pouze 2 z 12 testovaných chlebů, které se ještě dají jíst, a to pouze když je upilujete, nikoliv ukrojíte – dost smutný.

A ještě něco: rozhodně neplatí, že by se vyšší cena nutně rovnala vyšší kvalitě. To dokazuje smutný příběh v testu suverénně nejdražšího chleba s cenou 104 korun za kilogram – Slovanského z Billy. A mezi vítěznými skončil i chleba s cenou 60 korun za kilogram, tedy za normální stejně velký bochník, jako je ten Slovanský, člověk dá u Multicereálního pouhých 24,90.

Takže osobně to s chlebem přehodnocuji, a zřejmě přejdu na Hostivařský pecen. Když totiž k testu přibalím i subjektivní chuťové vlastnosti, tak je pro mě vítězem právě on.

Jaký je váš oblíbený chleba a zkušenosti s bochníky a jejich skladováním?