Názor k článku Co se tvrdí o kažení potravin a není to pravda od Miloslav Ponkrác - Co bych dal za kvalitu potravin za mého...

Co bych dal za kvalitu potravin za mého mládí!

Tento týden jsem schválně cíleně prošel všechny obchody v krajském městě. Chtěl jsem ověřit svou teorii, že kvalitu nedostanete v kamenných obchodech ani za luxusní ceny.

Vybral jsem si čokolády a cukrovinky. Ve všech byl palmový a/nebo řepkový olej, většinou oba, a to jsem se dostal k cenovce a luxusu i kolem 800 Kč/kg. Tedy ve všech byly náhražky, plnidla, exkrementy. Bez ohledu na cenu. Přečetl jsem mnoho etiket.

Výjimkou bylo několik biovýrobků, které nebyly žádným odpadním tukem ála palmový či řepkový nastaveny, ale ceny byly spíše nižší.

A bude ještě hůře. Mléko dnes není mléko, ovoce v supermarketech není ovoce. Stejně jako jogurty až na velmi malé výjimky nejsou jogurty, ale jako jogurty uplácané ze sušeného mléka, škrobu, cukru a malého množství skutečného jogurtu pro vzpomínku.

Jídlo je čím dál stejnější, je uplácáno fakticky z několika stejných odpadových komponent. Z odpadního tuku dnes potravinářský průmysl udělá skoro všechno: čokoládu, cukrovinky, vyrobí z nich sýr, nastaví jím smetanu aby měla větší tučnost, přidají se odpadní tuky do masných výrobků, mléčných výrobků, majonézy, salátů, prostě všeho. A se škrobem už zvládnou skoro vše.

Opravud se mi stýská po zlatých komunistických potravinách. Po komunismu ne.