Ono je toho víc, kdy lenost zhoršuje kvalitu života. Vyzkoušeli jsme si, že i v dnešní době to jde s látkovými plenami bez problémů, ale většina rodičů z pohodlnosti trápí své dítě neprodyšným papíro-igelitovým fujtajblem. A když politici mluví o plenách a myslí tím automaticky ty papírové, je mi z toho smutno.
Článek OK, jen mě vadí to klišé, babičky vařily tak a tak...
Podle fotky Vám není tolik, Vaše babička nejspíš vesele využívala polotovary jako většina hospodyněk v 60. a 70. letech.
Moje babička (ročník 1907) vesele vařila z Vitany, až se z ní kouřilo.
A ledničku měli všichni.
Zase bych si tu dobu tak neidealizovala....
A pokud bych o někom mluvila, tak dnes spíš o praprababičkách.
Moje babička byla ročník 1915, dožila se i roku 2000 a mohu vám zaručit, že i z "Vitany" vařila také. Mimochodem různé průmyslové polotovary (třeba bujóny) existovaly už za první republiky a kupovaly se běžně, zmíněné ledničky pak taky nejsou zdaleka tak nové a lze pokračovat.
Ono se to proměňuje plynule, mluvit primárně o nějaké lenosti dnešní doby je zavádějící. Já třeba ještě pamatuji časy, kdy neexistovalo trvanlivé mléko a běžně se svařovalo a řešilo se využití kyselého, na druhé straně ale po pečení chleba už v mém dětství nikdo ani nevzdechl a dovolím si říct, že to vlastně nikoho nenapadlo, to dnes najdete lidí, kteří si aspoň občas pečou chléb doma, daleko více. A mimochodem - dovolím si tvrdit, že i za první republiky se chléb doma pekl spíš jen na vesnicích, ve městech se prostě šlo k pekaři...
Život klade jen takové nároky, jaké mu dovolíte. Je to jako s lidmi: každý si k vám dovoli jen tolik, co si od něj necháte líbit. A když taková průměrná babča zvládla makat na poli, starat se o zvířectvo, vychovávat děti a ještě u toho zavařovat zásoby na zimu, není jediný důvod, abychom to nezvládli i my.
Jasne, takze lide, co pozabijel Pol Pot v Tuol Slengu, si za svoji smrt mohou sami, protoze zivotu dovolili, aby na ne kladl takove (nesplnitelne) naroky, a je to tim, ze si to od Pol Pota nechali libit.
Ty, mudrlante, by sis mel jit do kouta nafackovat, nechat se zavrit do blazince a klic nechat uredne zahodit.
No vidite, ja jsem z domu denne 12 hodin, po prichodu domu spoustu povinnosti, spim co nejvic a polotovary neexistuji. Jedine, co se kupuje "hotove", jsou varena cizrna a cocka a konzervovana rajcata, protoze proste to same z rajcat utrzenych dlouho pred dozranim neudelate. Ano, maslo netluceme, protoze bydlime ve velke aglomeraci a pro mleko se proste rozumne neda.
Mne se clanek libi, lehce poukazuje na stupiditu dnesniho sveta. A jestli primo autorcina babicka delala maslo, to mi je uprimne fakt jedno, protoze o tom to neni. Lidi proste nemaji chut premyslet nad tim, jestli ta smes cehosi prodavana v supermarketu v plastove krabicce a urcena do mikrovlnky je vubec hodna oznaceni jidlo, natoz aby uvazovali nad jeji vyvazenosti.
Srovnavat drivejsi produkty s dnesnimi, no pokud se nedivate na slozeni, tak prosim. Jen pro Vase info, videt je rozdil rok od roku.
Ve finale, vsechno je o prioritach, pokud je lidem jedno, co jedi a co z toho bude, nasledky si ponesou sami. Pak jsou to ty jabka a hrusky. Drivejsi babicka by svou kondici strcila do kapsy kdejakeho dnesniho tricatnika.
Zazracna babicka rano vstala (v 5, 4, 3, o pulnoci nebo v 10 vecer jeste lepsi, cim driv tim babickovatejsi a staromodnejsi), nadojila mliko do rozeschlyho, naplesnivelyho drevenyho.
Tim si tam hne dprimichala nejake karcenogenni toxiny z plisni.
Nadojila kravu, ktera spasala tuny plochy, tehda si to mohli dovolit, hustota obyvatelstva byla nizka. Obcas ji kopla kopytem do lebky, pak zvonila hrana.
Pak si lokla nadherneho mleka, dostala hned srajdu, nepasterizovane mleko s kdovijakymi bakteriemi.
Pak rozpalila svuj zazracny sporak co pamatoval jeste Marii Terezii, odhadem 20 kW z drivi nebo uhli do luftu, kdyzby to delala dnes cela CR s 10 mil. obyvatel, to mame 5 GW z drivi, to by tu byl vzdousek jako kristal.
Uvarila teda ten tvaroh, udajne lepsi jak tvaroh prumyslovy z plastu, v cem presne se lisi chut z vyroby a co tam luhuje ten plast do toho?
Kleplo ji v 50, bud jatra kamenny rakovinou z tech naplesnivelejch drevenejch veci, nebo rakovina plic z toho popilku ve vzduchu.
Například nekupovaly praženou kávu, ale pražily si ji samy.
Prádlo chodily prát k potoku, a protože to byla dřina, nosilo se celý měsíc, než se vypralo.
Nádobí se mylo bez saponátů a pomejemi se krmilo prase. A zase , protože to byla dřina, jedl se oběd (polévka a hlavní chod) z jednoho talíře (výjimkou bylo, když byl hlavní chod sladký).
Drůbež se kupovala živá (pokud nebyl ze dvorku), škubání a kuchání pak zabíralo značnou část přípravy jídla.
Nicméně i tak moje teta, u které jsem trávil prázdniny a všechny tyto věci ještě uměla (a když nebylo zbytí, i dělala), kupovala kávu praženou, do jídla dávala masox, pekla s kypřícím práškem a kdykoliv se objevil nějaký nový polotovar, hned to vyzkoušela (a většinou zavrhla, ale ne vždy), protože ta dřina ji opravdu, ale opravdu vůbec nebavila.