Ležet v posteli, sledovat televizi nebo pospávat je občas příjemné. Uplynulé týdny, které jsme většinou prožívali doma, přinesly mnohým z nás pořádnou porci takového odpočinku. Některým se to zalíbilo natolik, že v tom pokračují při každé možné příležitosti. Zdaleka netuší, jak velkou medvědí službu tím svému organismu prokazují.
Co se dozvíte v článku
Představa je to lákavá…
Ten pocit jistě zná téměř každý. Po ranním zazvonění budíku si často přejete, abyste mohli zůstat v posteli napořád. Anebo aspoň pár dnů či týdnů. I když to může znít jako neskutečně pohodový program, ve skutečnosti je to jedna z nejhorších věcí, kterou byste sami sobě mohli udělat.
Už po pouhých několika dnech v posteli vaše tělo začne procházet změnami, o které rozhodně nestojíte, a po měsíci už byste mohli být velice nemile překvapeni.
70 dnů v posteli: dobře placené a draze vykoupené
Existuje celá řada zdravotních problémů, které pocházejí z trávení dlouhých dnů vleže, což je krušná realita pro lidi, kteří jsou na lůžko upoutáni ze zdravotních důvodů. NASA dokonce zaplatila dobrovolníkům celých 18 000 dolarů za to, aby zůstali v posteli sedmdesát dní kvůli výzkumu vlivu, který to bude mít na jejich těla. Experiment se odehrával v rámci studie, která měla ukázat, jaký dopad má pobyt ve vesmíru a vystavení účinkům mikrogravitace na kosti a svaly astronautů.
Vypadá to jako práce snů, ale opak je pravdou. Už z vysoké mzdy, kterou za svou „práci“ dobrovolníci dostali, je znát, že následky takového experimentu pro ně nebyly vůbec příjemné.
Za všechno mluví fakt, že když se tělo posledního z dobrovolníků poprvé po skončení výzkumu dostalo do vertikální polohy, jeho srdeční frekvence okamžitě vyskočila na 150 tepů za minutu a měl co dělat, aby nezkolaboval. „Není divu, že moje tělo takto reagovalo. Poté, co jsem strávil více než měsíc v posteli, jsem ztratil asi dvacet procent celkového objemu krve,“ popsal Andrew Iwanicki. A nebyla to jediná změna k horšímu.
Nepříznivý dopad na tělo má už první týden v posteli
Odpočinek s ležením v posteli je spojen s léčením akutních i chronických onemocnění. Jako primární léčba mnoha podobných stavů byl zdůrazňován zejména v 19. století, avšak už ve století následujícím si lékaři a vědci začali uvědomovat, že má i své stinné stránky.
Studie prováděné po 2. světové válce dokumentují rychlou ztrátu tělesné kondice a důkazů o fyzické nečinnosti na lidský organismus pak začne rychle přibývat. Dlouhodobý pobyt na lůžku má negativní vliv na kardiovaskulární systém, svaly i kosti a svou zápornou roli hraje také snížený energetický výdej.
První náznaky změn se objevují už v prvním týdnu ležení. Svaly a kosti, které nemají dostatek práce, začínají poměrně rychle ztrácet svůj objem. Nehybnost může také vést k omezenému pohybu kloubů, dochází ke změnám na chrupavkách i pojivové tkáni. Svaly, které nepoužíváte, ztrácejí až 12 % své síly týdně a po třech až pěti týdnech na lůžku je to už 30 až 50 %! Za běžných okolností by využívaly ke své činnosti přijaté cukry, ale během fyzické neaktivity se tento proces zpomaluje, což může postupně vést ke vzniku diabetu 2. typu.
Únava přichází navzdory odpočinku
Kosti se stávají křehčími a jsou náchylnější ke zlomeninám. Jako příklad můžeme uvést, že u páteře je úbytek asi 1 % kostní hmoty za týden.
Vše odnáší také kardiovaskulární systém. Po měsíci v posteli srdce pracuje mnohem méně efektivně. Objem přečerpané krve je nižší, v těle cirkuluje méně kyslíku, přichází únava, a to přestože odpočíváme více, než potřebujeme. Během dalších měsíců tento proces pokračuje.
Objem krevní plazmy je menší, klesá počet erytrocytů. Při pobytu na lůžku se dále snižuje peristaltika a často se vyskytuje zácpa a neúplné vyprázdnění střev. Totéž platí o močovém měchýři.
Lenošení v posteli s sebou obvykle přináší také změnu stravovacích návyků, a pokud není věnována pozornost pravidelnému a správnému stravování, může dojít k podvýživě (a to i navzdory růstu tělesné hmotnosti, protože konzumace nesprávných potravin, jako jsou třeba oplatky či chipsy nebo jídla z fastfoodu, nedodává tělu potřebné živiny) i dehydrataci.
Galerie: Jsou morbidně obézní. Jídlo je zabíjí
Ležet není výhra, odnáší to i psychika
Ani psychika nezůstává bez úhony. Odtržení od okolního prostředí a dalších lidí rozhodně neprospívá duševnímu zdraví. Přichází pocit izolace, problémy s komunikací, zhorší se sebehodnocení a klesá sebeúcta.
U dlouhodobě ležících pacientů pak často dochází také ke vzniku proleženin a trpí u nich rovněž plíce. Ty se nenacházejí v „normální“ poloze a může dojít ke hromadění hlenu, změnám na plicní tkáni i vzniku pneumonie. Rovněž dýchání je mělčí, což vede k méně kvalitní výměně kyslíku a oxidu uhličitého v plicích.
Nezřídka se přidají také změny v rovnováze hormonů, zhoršuje se imunita, tělo se stává náchylnější k infekcím.
Když vezmeme v potaz všechny tyto informace, pak rozhodně ani měsíc (natož třeba rok) nepřerušovaného odpočinku není ráj, o kterém byste snili. Proto se lékaři snaží přimět pacienty, u kterých je to možné, aby co nejdříve vstali z postele a začali se pohybovat. Na občasném lenošení není nic špatného, ale vyhýbat se kvůli pohodlí fyzické aktivitě je cesta do pekel. A i když se nám někdy opravdu nechce vylézt z postele, měli bychom si připomínat, že možnost to udělat je vlastně privilegium. Ne každý má takové štěstí.
ČLÁNKY DO MAILU