Já vím. Byla to blbost myslet si, že když si s dcerou prodloužíme léto dvoutýdenním pobytem v teplých krajích, že naše celkem zhýčkaná těla zvládnou bez následků návrat do Česka a do teplot o pětadvacet stupňů nižších. To uznávám. Taky jsme za to poctivě zaplatily. Ehm – doslova i obrazně. Tahle pitomá chřipka mě přišla skoro na patnáct stovek… Ale popořadě.
Pravá chřipka je fuj. Fakt fuj. Člověka bolí i dýchat a pocit z vlastního těla se blíží tomu, jako když složíte metrák uhlí…
Začalo to zákeřně: bez varování a zničehonic. Tak jak to ostatně chřipkové viry mají v popisu práce. Cosi těžkého mi sedlo za krk a pověsilo se na všechny svaly. Skleněné oči a zimnice mě přiměly sáhnout po teploměru a zjistit tak, že zimnice nepochází z nedostatečného oblečení a ráno zapomenuté šály, ale z toho, že mám horečku přes osmatřicet stupňů. A pak to šlo ráz na ráz: záchvaty kašle mě dusily i deset patnáct minut v kuse, hlava třeštila, a bez piksly papírových kapesníků jsem se nemohla přeploužit doma ani od záchodu ke kuchyňskému stolu. A dcera na tom byla stejně, jen to na ni dosedlo o půl dne později.
Rozhodla jsem se – coby bytostná optimistka, že všechno zlé je k něčemu dobré a že mám tudíž jedinečnou šanci udělat si v tom konečně jednou provždy jasno a zjistit, co funguje líp: jestli alternativní medicína nebo ta založená na důkazech a dlouhodobém zkoumání, tedy normální farmaceutický průmysl. To znamená, že jsem se rozhodla, že jedna z nás se bude léčit alternativně a ta druhá normálně.
Čajíčky versus pilule
Měla bych pochopitelně říct, že jako správná matka jsem nechtěla zatěžovat malý organismus své dcery „sajrajty“ farmaceutického byznysu, které sice asi pomáhají, ale ničí játra. Raději rovnou přiznám barvu: myslela jsem si, že když se dcera díky medicíně založené spíš na zkušenosti našich babiček, než na jasných důkazech, bude léčit o dva tři dny déle, tak je to celkem fuk, zato mě by to stálo fůru peněz za nepřítomnost v práci. Tak jsem logicky usoudila, že já budu raději pokusným králíkem konvenční medicíny, a jí naordinuju šetrnější léčbu…
A vyrazila jsem do lékárny: pro sebe jsem vybrala paralen grip – ano, ten co je na občanku a obsahuje pseudoefedrin, na střídání s ním protizánětlivý brufen, cucavé tablety panthenolu pro úlevu krku a lék robitussin na kašel. Pro dceru jsem vzala echinaceové kapky na posílení imunity, rostlinný a homeopatický sirup na kašel Stodal, ze stejných důvodů i podbělový a diviznový čaj, homeopatikum oscillococcinum, které je určeno na posilu imunity, a mast s eukalyptem na průdušky.
Čtěte téma: Když oběhnete lékárny, ušetříte desítky korun
No: nechala jsem tam bezmála patnáct set. Přičemž mé léky byly třikrát levnější než dceřiny. Léčit se alternativně zjevně není zrovna láce. Mimo jiné proto, že „oscilla“ člověk s rozvinutou chorobou spotřebuje fakt hodně… Nevadí – hlavně když to zabere a vyléčí. A tak jsme se začaly léčit. Byl nejvyšší čas: chřipka po pár hodinách od napadení těla už opravdu hnusně úřadovala a já měla chuť zalézt pod peřinu a tiše tam chcípnout.
Léčba začíná…
Čekala nás ale tvrdá práce na vlastním zdraví. U dcery jsem léčbu zahájila stařičkým receptem od babičky – to se svaří majoránka s pokrájenou cibulí, přecedí a pije se s medem co nejvíc teplé. Pak se tělo vypotí pod peřinou.
Čtěte téma: Nejčastěji užívané bylinky při nachlazení
Pro sebe jsem zvolila nálož dvou paralenů, a zapila je, ehm, to bych asi neměla říkat, ale usoudila jsem, že situace je vážná, není čas na hrdinství a já se fakt potřebuju rychle vyléčit: takže přiznávám, zapila jsem léky svařeným vínem s pomerančem a protizánětlivým hřebíčkem, abych se taky vypotila. Koneckonců mi už osmnáct bylo a rozhodně mě víc než majoránka potěší červená frankovka. Navíc jak známo, alkohol rozšiřuje cévy, a když je teplý, tak rychle přechází do krve a člověk se díky němu jako u každé horké tekutiny rychle zpotí a tělu se uleví…
Tolik teorie. A teď realita: nepomohlo nic a hodinu od hodiny nám bylo hůř. A to přesto, že jsme zahájily léčbu přesně dle všech příbalových letáků. Dceřino zdraví jsem posilovala čaji s medem, priessnitzovými zábaly na krk, oběma homeopatiky a kapičkami z echinacey. Byla to fuška, zkombinovat to všechno tak, aby dvacet minut před homeopatiky a dvacet minut poté nic nejedla, nepila, nečistila si zuby… A do toho všechny ty čaje, co se musí svařovat, nechat chvíli chladnout a vmíchat do nich med, ještě teplé vypít, vyrobit priessnitz, zabalit dítě, nechat ručníky uschnout, pak na hruď vmasírovat eukalyptovou mast na lepší dýchání… Skoro aby na to byl minutovník jako na řízení letového provozu. Alternativní léčba je prostě fuška.
Já to měla mnohem jednodušší: házela jsem do sebe v pravidelných povolených intervalech pilulky, zapíjela je obyčejnou vodou, a když mi tělem lomcovala zimnice, napustila jsem si horkou vanu, chvíli jsem se v ní potila a pak si vzala tlusté ponožky, takové ty, co už zdáli křičí na partnera: nech mě být, dnes nic nebude, je mi bídně.
Chřipku nepřečůráte ani za patnáct set
První den nic. Druhý den taky nic. Skóre po třech dnech bylo zase stejné. A když se nic, ale absolutně nic nezlepšilo – snad s výjimkou snížení teploty u nás obou – ani čtvrtý den, tak jsem docela zuřila a byla nalomená, že prostě jedeme k doktorovi. „Mohla jsem si radši koupit nové boty,“ vztekala jsem se při vyhazování už třetího prázdného boxu od papírových kapesníků a při pohledu na polici s výstavkou toho nejlepšího, co má léčit chřipku a je to zatraceně drahé. A co jaksi nefunguje.
Pátý den jsem si uvědomila, že zatímco já se po nocích stále ještě dusím kašlem, dceři už z nosu tolik neteče a ani – jejím slovníkem – tolik „nekašlíkuje“. Šestý den byl rozdíl ještě zřetelnější. Jí bylo lépe a lépe a mně pořád stejně hnusně. Teprve sedmý den jsem zase začala cítit vůně a chutě, a taky jsem si nemusela odírat nos při smrkání co pět minut, ale už jen co čtvrt hodiny.
No, zkrátím to: mně je nevlídno doteď, což je devět dní od nástupu chřipky. Kdežto dcera je v klidu. Po prvních třech dnech se uzdravovala rychleji, přesněji – nemoc zvládala lehčeji než já.
Pravda – mohly zabrat recepty našich babiček v kombinaci s homeopatiky. Nebo možná hraje roli fakt, že já jsem o nějakých třicet let starší. A tudíž je moje tělo zhuntovanější a už zkrátka tak dobře neregeneruje. Na každý pád se dá na léčbu chřipky dokonale aplikovat rčení o léčené rýmě, která trvá sedm dní a té neléčené, která trvá týden. Chřipku prostě nepřečůráte ani za patnáct set. A propo: nemáte někdo nějaký dobrý recept na hojení odřeného nosu? Laciný prosím. Nemoc mi vyrobila pořádný průvan v peněžence…
Čtěte dále: Přírodní antibiotika vám možná rostou na zahrádce
ČLÁNKY DO MAILU