Klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně Michaela Mrowetz z Ostravy, využila svou praxi v práci na Porodnicko–gynekologické klinice fakultní nemocnice v Ostravě k výzkumu, co ženy vede k porodům mimo zdravotnická zařízení.
Výzkum se zabývá problematikou podpory raného kontaktu mezi matkou a dítětem v českém porodnictví, možností informované volby v porodní péči a v péči o novorozence a matku po porodu, dopady oddělení novorozenců od matek na chování matek a také motivy žen, které je vedou k domácímu porodu.
čtěte dále: Strašák jménem porod
Celkově se výzkumu zúčastnilo 1341 matek, které v průběhu minulých deseti let porodily jak v porodnicích, tak plánovaně i neplánovaně mimo zdravotnická zařízení. Šlo o Češky a Slovenky žijící v Česku, na Slovensku a v zahraničí (státy EU, USA, Austrálie). Některé ženy rodící v cizině rodily v porodních domech.
Ženám nejvíc vadí, že jim v porodnici berou dítě
Jedním z výsledků výzkumu je zjištění, že nedostatečná podpora úzkého spojení matky s dítětem hned po porodu je nejzásadnějším důvodem pro rozhodnutí rodičky porodit mimo zdravotnické zařízení.
Oddělení dítěte od matky je jedním z faktorů rozvoje traumatu po porodu, trauma prožité v porodnici je zase silným faktorem v rozhodování vícerodiček rodit mimo porodnici. U prvorodiček je to obava z tohoto traumatu.
čtěte také: Jak probíhá porod a co při něm dělat?
„Dalším výsledkem bylo, že pouze 19 procent žen, rodících v českých porodnicích, zažilo nepřerušovaný dvouhodinový kontakt s právě narozeným dítětem. A pouze 2 procenta žen rodících v českých porodnicích zažilo dvanáctihodinový nepřerušovaný kontakt se svým dítětem,“ říká psycholožka Michaela Mrowetz.
Na Slovensku je čas, po který jsou děti separovány od matek v porodnici, ještě delší. Masivně jsou oddělovány děti po medicínsky vedených porodech a porodech císařský řezem, ačkoliv zde by měla být podpora kontaktu vzhledem k imunologickým a hormonálním procesům ještě silnější.
Rodičky se chtějí svobodně vykřičet
Dalším silným motivem žen k domácím porodům bylo nezajištění individuálního režimu po porodu pro novorozence, který by byl citlivý a respektující k jeho potřebám a dále možnost porodu dle vlastního tempa a respekt k individuálnímu rytmu matky jako je svoboda emočních projevů, křiku, pohybu a podobně.
Totéž se týká i dítěte a jeho koupání, vážení, okamžik přestřižení pupečníku a podobně. Dále ženám vadí rutinní zásahy do těla typické pro nemocnici jako klystýr, nástřih hráze.
„Naopak pohodlí ženy – tedy motiv pobytu v domácím, komfortním prostředí, byl jedním z nejméně významných faktorů, které hrály roli v rozhodnutí rodit doma,“ uvádí psycholožka.
Podle ní je zapotřebí humanizovat porodnictví a neonatologii takovým směrem, aby tyto potřeby byly dětem a jejich matkám zajištěny jako zcela normální a aby byla podpora rané vazby mezi matkou a dítětem byla běžnou normou.
„Je nutné, aby bylo o matku a dítě v českém porodnictví pečováno jako o jednu jednotku, a to s omezeným počtem pečovatelů,“ dodává psycholožka a autorka výzkumu.
ČLÁNKY DO MAILU