jez střídmě z bohatého stolu - toho se snažím přibližně držet. A ano, někdy ho poruším, první část, druhou část, někdy obě zároveň. Nejím (jen) proto, abych přežil, chci si jídlo užívat, těšit se na něj, vychutnat si ho. Hodně cestuji a to, na co se nejvíce těším, je vždy místní jídlo.
Vždyť jídlo vyplňuje podstatnou část našeho volného času - jeho nákup, příprava a konzumace. Jídlo je prostředkem k setkávání a komunikaci, ať už v rodině (často se rodina společně sejde právě u stolu), v okruhu přátel nebo v práci (hodně lidí chodí s kolegy na společné obědy).
Ano, můžeme pít jen vodu, neslazený čaj nebo neslazenou kávu, žízeň to zažene a udrží nás to při životě. Ale není to (aspoň trochu) škoda? Já mám teď před sebou tři hrnky, jeden s dopitým kafem (sice neslazené, ale s mlékem) a dva s čajem (neslazeným, ovocným i černým). Jak jsem psal výše, rád si užívám všechno. Takže když jsem se ráno v kuchyňce rozhodoval, jestli si dám kávu nebo čaj, řekl jsem si mé oblíbené - a můžu mít obojí? a hned jsem si odpověděl - ale jistě! Fajn, udělám si kávu a stavím vodu na čaj. Opět otázka - černý nebo ovocný? Opět odpověď - a můžu mít obojí? No a tak mám na stole hned tři hrnky :D.
Ale to neznamená, že si občas nedám ten pomerančový džus a ano, někdy i tu colu, když na ni mám chuť. A ekologickým řešením není "nepijte to", protože lidi to budou pít, když na to mají chuť. Řešením je snažit se snížit dopady, minimalizovat poměr obalu k obsahu - a to opravdu není přidáním držáčku na víčko.
A co se zdraví týče, moderní hnusy - umělá sladidla jsou ještě větší jed. Jsou rakovinotvorné, podporují hyperaktivitu u dětí, nesmí je lidé trpící řadou onemocnění - fenylkenoturie, epilepsie a další, protože tato onemocnění zhorušují.