Cotardův syndrom je opravdu kuriózní a naštěstí vzácnou poruchou. Bývá charakterizován jako pocit, že člověku chybí některé životně důležité orgány, eventuálně že dotyčný je rovnou mrtvý.
Pro upřesnění: nemíní se to metaforicky („nic už nemá cenu“ apod.), postižený sám sebe coby mrtvolu vnímá doslova. Jde spíše o neurologickou než psychickou poruchu. Uvádí se, že pacienti obvykle nemají zkalený rozum, připouštějí například, že se jim zvedá hrudník a vypadá to, že dýchají, no a mrtví nedýchají… Jenže nemohou si pomoci, stejně se pokládají za mrtvé. Často pak odmítají přijímat potravu (logicky, mrtví nejedí), je znám případ, kdy si pacient lehal do hrobů. Zaznamenán je i pocit, že pacientovi chybí mozek, má jen průsvitné, vevnitř prázdné tělo apod.
Cotardovu syndromu se říká také syndrom chodící mrtvoly (ilustrační foto)
Skutečně, nejde o žádnou morbidní manýru výstředního dekadenta, ale o život ohrožující chorobu. Francouzský neurolog 19. století Jules Cotard popsal syndrom u „slečny X“, která nakonec zemřela hladem.
„Označuje se také jako ´syndrom chodící mrtvoly´ a jeho vedoucím příznakem je přesvědčení postiženého, že již zemřel, nebo že mu chybí, či rozkládá se nějaký životně důležitý orgán a že tedy již zemřel, umírá, nebo brzy zemře. Patří nesporně mezi poruchy hypochondrické, čili takové, u nichž se pacient domnívá, že je závažně nemocen, ačkoli ani opakovaná vyšetření nezjistí (závažné) onemocnění, avšak v případě Cotardova syndromu jde zároveň o poruchu bludovou; postižený je o svém katastrofálním stavu nevývratně přesvědčen, nelze mu je vymluvit, ani dokázat jeho nesmyslnost a tito lidé mohou i spáchat pod vlivem choroby i sebevraždu,“ upřesňuje z pohledu psychiatra Ivo Klár ze zdravotnického zařízení MEDICON.
Přečtěte si: Hypochondr není simulant. Je skutečně nemocný
Po dialýze připustila, že je živá
Dosud se předpokládalo, že Cotardův syndrom může mít velmi různorodé příčiny. Uvádějí se úrazy hlavy, ale i horečka, schizofrenie nebo antidepresiva. Samozřejmě u antidepresiv je podobné obvinění vždy sporné – berou je už lidé, kterým obvykle „něco je“; příčinou tedy může být stejně dobře samotná deprese/bipolární porucha. „V některých případech byla prokázána souvislost s neurologickou poruchou – poškození v oblasti mozkové amygdaly, v jiných případech šlo o souvislost s jinými mozkovými poruchami neurologické povahy (Capgrasův syndrom). Může se však vyskytnout i u osob s hysterickými sklony (tam však bývá jen přechodný a po čase vymizí nebo přejde v jiný příznak) anebo jako součást tzv. Münchhausenova syndromu (porucha, při níž postižený záměrně a cíleně předstírá různé chorobné příznaky),“ říká Ivo Klár.
Anders Helldén z Karolinska University Hospital (Stockholm) a Thomas Lindén z Sahlgrenska Academy (Götenborg) nyní přicházejí s dalším kandidátem: Cotardův syndrom podle nich může způsobit tak běžný lék, jako je Aciclovir (Zovirax), který se používá k léčbě pásového a jiného oparu a dalších virových infekcí. Nežádoucí psychické účinky se mají vyskytovat hlavně u lidí, kteří mají současně nemocné ledviny. Výzkumníci popsali případ pacientky, u které pocit, že je mrtvá, zmizel po provedení dialýzy. V průběhu nejprve tvrdila, že je mrtvá, pak si tím přestala být jista. Následně připustila, že je živá, ale levá ruka rozhodně není její. Příznaky se postupně mírnily, až odezněly.
Mechanismus vzniku Cotardova syndromu je pravděpodobně následující. Jedním z produktů rozkladu antivirotika acikloviru je látka CMMG (9-carboxymethoxymethylguanin). Obvykle se v těle vyskytuje ve velmi nízkých koncentracích, po užití léku ale hladina rychle stoupne. Látka se vylučuje ledvinami, zde je tedy patrná i spojitost s jejich nedostatečnou funkcí. V některých případech švédských pacientů s Cotardovým syndromem byl zjištěn také vysoký krevní tlak. Ten by mohl souviset se zúžením tepen v mozku vyvolaným právě vysokou hladinou CMMG.
Způsob reakce na acikloviry, respektive CMMG, má zřejmě také silnou genetickou komponentu. Nyní se výzkumníci chystají zkoumat mozek postižených pomocí funkčních zobrazovacích metod. Asi sotva půjde o studii, kam si lékaři budou zvát dobrovolníky (leda by byli ochotni podstoupit všechno sami na sobě), uvažuje se nicméně o experimentech na zvířecích modelech – samozřejmě s tou výhradou, že zrovna proměny lidské psychiky na zvířatech příliš vidět nebudou.
Zatím se uvádí, že ve fázi záchvatu Cotardova syndromu má pacient velmi malou aktivitu v předních mozkových lalocích – „mapa“ postiženého mozku prý připomíná člověka nalézajícího se ve vegetativním stavu. Uvádí se i změněná funkce amygdaly a dalších center souvisejících s prožíváním emocí.
Smrt dvakrát do roka
Cotardův syndrom související s CMMG je vratný, stav je dočasný a lze ho vyléčit dialýzou. Bude zajímavé zjistit, zda choroba může mít i jiné příčiny a průběh. Dosud se uvádělo se, že někdy odezní sama od sebe, jindy pomohou antipsychotika (neuroleptika), ba i elektrošoky. Zaznamenány byly ale i případy, kdy se porucha vracela, například cca dvakrát ročně na několik týdnů.
Nová zjištění každopádně slibují, že by se porucha dala léčit rychleji a efektivněji. Je určitě lepší zombie potkávat na filmovém plátně než v realitě. Cotardův syndrom se navíc někdy pokládá za příbuzného jiných chorob, třeba Capgrasova syndromu, kdy nemocný nerozpoznává tváře. Pochopení toho, jak funguje jediná molekula CMMG, tak může mít docela zásadní význam.
Zbývá dodat, že z Acicloviru (Zoviraxu) netřeba mít panický strach, popsané – jistě nežádoucí – účinky jsou velmi vzácné, podobně jako samotný Cotardův syndrom. „Sám jsem viděl jen několik lehce podobných případů, ale šlo většinou o hysteriky, což není ten pravý Cotardův syndrom. Je to vzácná porucha, s níž se většina lékařů, ale ani psychiatrů v životě pravděpodobně nesetká,“ potvrzuje Ivo Klár. Je mnohem pravděpodobnější, že když už se dostaví vedlejší účinky léku, půjde o obyčejné svědění apod. reakce.
Čtěte dále: Myslíte si, že je vaše uječená kolegyně hysterka?
ČLÁNKY DO MAILU