Cuketa je kultivar jednoleté rostliny, patřící k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), která pochází ze Střední Ameriky. Později zdomácněla i v Evropě, kde byly vyšlechtěny mnohé odrůdy, a to hlavně v Itálii.
Co se dozvíte v článku
Cuketa neboli cukína
Cukety jsou známé také pod názvem cukíny, přičemž oba názvy pocházejí z italského výrazu pro tykev: zucca. Jsou tvořeny až 90 % vody, dále obsahují vlákninu, vitamíny (A, E i skupiny B), minerály (například vápník, hořčík, fosfor, měď, železo, zinek či draslík) a další cenné látky.
Díky nízkému obsahu kalorií jsou cukety vhodnou zeleninou při snižování tělesné hmotnosti. Na tom se podílí také draslík, který pomáhá tělu zbavit se přebytečné vody a s ní i toxinů, jejich konzumace je tedy přínosná také pro lidi trpící revmatismem, potížemi s klouby, dnou nebo obezitou. Připisují se jí rovněž močopudné účinky a pozitivní vliv na trávicí trakt.
Existuje spousta barev i tvarů
V tuzemských podmínkách se nejčastěji pěstují podlouhlé, tmavě zelené cukety, existuje však celá řada dalších zbarvení i tvarů. Pěstovat je tak možné cukety žluté, s proužky, světle zelené, bílé i třeba fialové.
Tvarově jsou také různorodé, od podlouhlých tvarů přes kulaté nebo připomínající kyj.
Ať už však mají zvenčí jakoukoliv barvu nebo tvar, jejich dužina je vždy zelenobílá.
Cuketa je velmi nenáročná rostlina, její pěstování je jednoduché a i zahrádkáře začátečníka obvykle odmění hojnou úrodou. Jako u všech jednoletých rostlin je třeba každým rokem znovu myslet na včasnou výsadbu.
Pěstování cuket na zahrádce není náročné
Cuketám se daří na slunném či polostinném stanovišti, kam je ideální je umístit na konci května. Pokud je půda před výsevem prohřátá, je to velký přínos. Jestliže se nelze v daný rok spolehnout na počasí, pak může pomoci černá netkaná textilie, kterou se záhon překryje. A když zkypřenou půdu obohatíte čerstvým kompostem nebo přidáte speciální substrát pro pěstování zeleniny, uděláte rostlině a (také sobě v podobě pozdější hojné úrody) neocenitelnou službu.
Cukety se obvykle pěstují ze semínek, méně často ze sazenic. Semena cukety či sazeničky se umisťují zhruba 0,5 až 1 metr od sebe, aby měly dostatek místa. K přihnojování se používají organická hnojiva nebo rostlinné výluhy s vyšším obsahem draslíku a je nutné pamatovat také na pravidelnou zálivku při nedostatku srážek. Snažte se přitom „nezalévat“ i listy, které jsou dost náchylné k plesnivění. Toto riziko se dá snížit použitím mulčovací kůry jako podložky, která zabrání kontaktu s vlhkou zeminou.
Jak sklízet cukety?
Ideální pro sklizeň jsou už plody o velikosti 7 centimetrů, jsou křehké a delikátní. Cukety by se neměly nechat dorůstat do větší velikosti, než je 15 až 20 centimetrů.
Pro jejich odříznutí se používá ostrý nůž, přičemž se na plodu ponechává delší stopka, aby byla zachována delší trvanlivost.
Pokud na záhoně zůstávají cukety ještě v pozdním podzimu, je dobré dbát na to, aby byly sklizeny před příchodem mrazíků, anebo je před nízkou teplotou chránit netkanou bílou textilií.
V kuchyni se cukety dají upravit na mnoho způsobů
Cukety jsou při kulinářském použití velmi variabilní. Dají se smažit jako řízky, jsou vhodné do salátů, k dušení, grilování, zapékání, do omáček i polévek či pomazánek. Skvělé jsou při použití na pizzu, do gulášů i sladkých buchet nebo koláčů. Jedinečná je také cuketová nádivka anebo naopak vydlabaná cuketa plněná masovou směsí.
Chutnají jako zdravá příloha k masům, kdy mohou nahradit brambory a špagety, anebo lze cukety upravit jako zelí. Skoro by se dalo říct, že se z nich dá vyrobit prakticky cokoliv.
„Ať už dáte přednost slané, či sladké variantě, určitě doporučuji použít při přípravě pokrmu místo běžného tuku čisté přepuštěné máslo – ghí. Nejenže se nepřepaluje, protože má vysoký kouřový bod (250 °C), ale je také jedinečným nosičem chutí, vůní, koření a bylin. Díky tomu zůstane cuketa orestovaná na ghí křehká a voňavá, zachová si svoji typickou barvu, a hlavně bude skvěle chutnat,“ říká Andrea Dostálová ze společnosti České ghíčko, kterou přepuštěné máslo před lety natolik okouzlilo, že se jej rozhodla vyrábět ručně, podle původních receptur. Vyzkoušet můžete třeba slaný dvoubarevný cuketový koláč, kde se ghí přidává přímo do základního těsta.
Recept: Slaný cuketový koláč dvou barev
Na těsto: 150 g celozrnné špaldové mouky, 50 g rozmixovaných slunečnicových semínek na mouku, 1 lžička soli, 100 g ghí (čistý máselný tuk, např. od Českého ghíčka), 1 vejce
Na náplň: 1 žlutá a 1 zelená cuketa, 2 ovesné smetany, 1 vejce, sůl, pepř, šťáva a kůra z 1 bio citronu, hrst tymiánu, pesto připravené z natě jarní cibulky, piniových nebo vlašských ořechů a olivového oleje
Cukety umyjeme, odkrojíme konce a pomocí škrabky je „nakrájíme“ na podlouhlé plátky. Položíme na tác, lehce posolíme a necháme odpočívat.
Mouku společně se solí nasypeme do mísy robota, přidáme ghí a rozmixujeme na drobenku. Pak přidáme jedno vejce a vše spojíme v těsto. Z těsta vytvoříme kouli, zabalíme ji do potravinové́ fólie a uložíme do lednice.
Smetany nalijeme do mísy, přidáme k nim rozklepnuté druhé vejce a vše důkladně promícháme. Ochutíme solí, pepřem, citronovou šťávou a tymiánem.
Těsto vyndáme z lednice a vyválíme ho na pomoučněné desce. Pak ho pomocí válečku přeneseme do vymazané formy a důkladně vtlačíme do záhybů.
Celý plát těsta bohatě pokryjeme pestem a navrch vyskládáme plátky cuket. Vše zalijeme připravenou směsí smetany, vejce a koření.
Koláč nejprve pečeme asi 30 minut přikrytý alobalem v troubě předehřáté na 180 stupňů. Pak alobal sundáme a pečeme ještě dalších 20 minut.
Autor: České ghíčko
Přebytky se dají zpracovat podobně jako okurky, tedy zavařit a použít do čalamád, vyrobit z nich skvělé zelí či tepelně upravit a poté zamrazit. Fajnšmekři tvrdí, že naprosto skvělou službu odvedou cukety i po přidání k ovoci při vaření marmelády.
Pozor: cukety obvykle není nutné loupat, i když to neplatí vždy. Více v článku Některé plody loupete úplně zbytečně.
Galerie: Které plody (ne)loupat?
Kdy je cuketa jedovatá?
Cukety a další plodiny z čeledi tykvovitých (tedy třeba tykve, dýně, melouny nebo okurky) mohou být nebezpečné, pokud mají hořkou chuť.
Tu mají na svědomí jedovaté toxické steroidy kukurbitaciny, které slouží tykvovitým rostlinám jako obrana před škůdci. Mohou způsobit nejenom zažívací potíže, ale ve vzácných případech i smrt.
Nebezpečí jejich tvorby zvyšuje možnost náhodného křížení cuket a okrasných tykví, což se stává, pokud jsou na záhonech pěstovány blízko sebe. Je proto lepší zakoupit semena v zahradnictví a nepoužívat ta z plodů z domácích zahrádek, protože šlechtěním se hořčiny, ke kterým kukurbitaciny patří, podařilo eliminovat.
Také sklizeň mladších plodů představuje určité omezení tohoto nebezpečí, protože ve stadiu plné zralosti mohou znamenat větší riziko. Tím je také sucho, horké počasí anebo škůdci, protože podobný stres vede k produkci zvýšeného množství kukurbitacinů v rostlině.
Pokud si však nechcete odepřít potěšení z vlastních cuket od semínek až po plody, pak je pomyslnou záchrannou brzdou před otravou s vážnými následky právě ono varování v podobě trpké či hořké příchuti.
Toto malé riziko je však zřejmě jedinou vadou na kráse jinak velmi chutné a zdravé zeleniny.
ČLÁNKY DO MAILU