Někdy to zažil asi každý: těšíte se do postele, už už usínáte, když v tu chvíli vám tělem projede takový záškub, skoro jako by vás uhodil elektrický proud, a vás to znovu probudí… Je to nepříjemné, ale jak říká lékař Karel Šonka, odborník na spánkovou medicínu, je to normální. „Jde o takzvanou myoklonii, a to cizí slovo neznamená nic horšího než svalový záškub,“ vysvětluje lékař.
Abychom pochopili o co jde a proč se to stává, je důležité vědět, co se s tělem děje při usínání.
Usínajícímu člověku klesá tlak, chod těla se zpomaluje, snižuje se frekvence dechu. Klesá činnost endokrinních žláz. Mozek se ale „vypíná postupně“. Mozkové vlny se zvolňují, stejně jako se zpomalují jedna po druhé funkce jednotlivých systémů a „vypínají“ se. Dýchání se prohlubuje, změní se pohyb očí, zpomalí srdeční rytmus a to celé po několika sekundách vyvrcholí usnutím. Zatím jen do povrchní fáze spánku – dřímoty.
Tělo už ale jede na úsporný chod. Například mozek je schopen kontrolovat a vyhodnocovat hladinu oxidu uhličitého, která se v místnosti se spáčem zvedá spolu s vydechovaným vzduchem, takže tělo včas dostane pokyn: „Dýchej zhluboka, máš už málo kyslíku…“
„Cuknutí“ je svalová křeč
Problém je právě ve fázi vypínání jednotlivých okruhů v těle. V okamžiku, kdy dává mozek pokyn svalové soustavě, aby se uvolnila, dojde k tomu právě oním cuknutím. Jako když zmáčknete vypínač a místnost se ponoří do tmy. Někdy je záškub svalů neznatelný, jindy jej však pocítíme výrazně. A to tehdy, pokud se tělo podvědomě brání usnutí.
Jednoduše: když jste ve stresu, ať už pracovně či třeba proto, že jste těsně před spaním sportovali, zkrátka když jste jeli do poslední chvíle na plný výkon. Je to vlastně krátká svalová křeč, kdy tělo obrazně řečeno říká: „Ještě nechci spát, ještě je potřeba bdít a pracovat…“
Co s tím? Nechoďte do postele „rozjetí“, neprovozujte žádné vysilující sportovní aktivity těsně před spaním. Pokud cuknutí přijde i bez toho, de facto to znamená, že by člověk měl člověk zvolnit tempo – je to signál, že tělo jede pořád naplno.
Čtěte dále: Sovy, neberte si skřivany!
Není to nebezpečné, ani výjimečné
Podle Karla Šonky nejde o nijak vzácný jev, u dětí je dokonce velmi častý, ani nijak nebezpečný a nemá cenu jej řešit, pokud nejde o dlouhodobější záležitost. Jak dlouhodobou? „Cokoliv netypického, co trvá déle než týden, by měl člověk řešit s odborníkem,“ radí lékař. Může to totiž signalizovat nějakou vážnější poruchu, nebo si zaděláte na potíže s usínáním.
Něco jiného je, pokud má člověk třeba syndrom neklidných nohou a končetiny se mu škubou ve spánku po celou noc. To je nepříjemná nemoc, která vyžaduje návštěvu u odborníka vždy.