„Vůbec jsem netušil, že mě taková diagnóza může potkat,“ popisuje spisovatel Petr Stančík (54) svůj počáteční údiv. „Nikdo z mých příbuzných cukrovkou netrpěl, nemám se tedy na co vymlouvat. Moji nemoc jednoznačně zavinil nezdravý životní styl a následná obezita. Cukrovka totiž nebolí, a když začne působit nepříjemné příznaky, už je takzvaně rozjetá.“
Co se dozvíte v článku
K diagnóze stačí krevní test
A podle čeho tedy spisovatel poznal, že mu zdraví neslouží, jak má? „Začalo to svědivými projevy na kůži, které jsem se snažil rozhánět různými mastmi. Ani po roce však svědění nepřešlo, naopak se začalo šířit po těle. Když už se objevovalo i na hlavě, pochopil jsem, že končí legrace.“ Navštívil proto dermatologa, ten mu však doporučil začít běžným odběrem krve u praktického lékaře.
„Zjistit nástup diabetu je možné pouze změřením hodnoty krevního cukru. Jde o jedno z nejjednodušších vyšetření, které by měl při preventivní prohlídce provádět praktický lékař,“ vysvětluje profesor Martin Prázný, předseda České diabetologické společnosti.
Cukrovka 2. typu vzniká nejčastěji jako následek špatného životního stylu, především nezdravého stravování a nedostatku pohybu, což jsou stále více rozšířené rizikové faktory. To je mimo jiné důvodem nepříliš optimistické předpovědi Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku: nynější počet 1 100 000 diabetiků pravděpodobně do roku 2030 naroste nejméně o dalších 200 tisíc.
U Stančíka měření odhalilo vysokou hladinu krevního cukru. Konečnou diagnózu, cukrovku 2. typu, pak potvrdil diabetolog. „Z té zprávy jsem samozřejmě nadšený nebyl. Chvíli mi trvalo, než jsem ji přijal, protože jsem se považoval za člověka s nezdolným zdravím,“ směje se spisovatel. Díky svému celoživotnímu optimismu ale nakonec vzal nemoc sportovně. „Při způsobu života, jaký jsem vedl, se vlastně dalo čekat, že mě cukrovka potká.“
Hned na začátku léčby bylo jasné, že Stančíka trápí příliš vysoká glykémie na to, aby se cukrovka dala vyléčit pouhou dietou. Lékař mu předepsal antidiabetika, aby se jeho tělo znovu naučilo hospodařit s cukrem. Kromě toho začal novopečený diabetik používat inzulinové pero – a protože se díky změně životosprávy daří dostat nemoc pod kontrolu, dávky inzulinu se mu postupně snižují.
„Hlídám si glykemický index, snažím se jíst hodně zeleniny, téměř jsem vypustil uzeniny a samozřejmě sladkosti. Svůj životní styl jsem změnil docela razantně,“ hodnotí pacient. Zároveň přiznává, že sportům nikdy neholdoval, což v kombinaci se sedavým zaměstnáním udělalo své. Aby se víc hýbal, oprášil svoji velkou dětskou vášeň: turistiku. „Vrátil jsem se k pěším výletům, chodím do přírody a po památkách. Naopak jsem omezil setkávání v hospodách, nejen kvůli alkoholu, ale také kvůli jídlu. Když chci dodržovat dietu, musím vědět přesně, z čeho jsou pokrmy uvařené.“
S léčbou se nesmí otálet
Vedle úpravy jídelníčku je podle profesora Martina Prázného klíčové, aby u každého nově diagnostikovaného diabetika začala co nejdříve léčba medikamenty. „Každý pacient s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu by měl být léčen co nejdříve. Úprava stravování a pohybového režimu je nesmírně důležitá. Stejný význam má ale i psychologická podpora a volba moderních léků na cukrovku s komplexními účinky. V diabetologii nově preferujeme léky, které nejenže snižují hladinu cukru v krvi, ale i riziko kardiovaskulárních a dalších komplikací. Navíc po některých mohou lidé s diabetem ztrácet nadbytečnou tělesnou hmotnost. Odkládat zahájení léčby je tedy nejen zbytečné, ale i nebezpečné z hlediska rizika vážných komplikací,“ říká přední český diabetolog.
Cukrovka patří mezi hlavní příčiny selhání ledvin i srdce, a dokonce má na svém kontě nejvíce případů získané slepoty v produktivním věku. Stančíka proto čekalo také kontrolní vyšetření ledvin, srdce a zraku. „Diabetici mají zvýšené riziko změn na sítnici, takže jsem absolvoval i několik vyšetření u očního lékaře. Ta se nesmí podcenit, protože změny na očním pozadí mohou vést až ke slepotě,“ varuje spisovatel, přestože sám měl v tomto ohledu spíše štěstí a díky včasné léčbě se obtíží zbavil. Od letošního roku už vyšetření sítnice může provádět i diabetolog, pacienti si proto mohou ušetřit pochůzku k očnímu lékaři.
Pozitivní myšlení jako základ léčby
Lidem, kterým diabetes hrozí, nebo se s touto diagnózou čerstvě učí žít, Stančík doporučuje především poctivou léčbu a optimistické uvažování. „Vím, že se mnoho lidí lékařů bojí, ostatně já mezi ně patřím také, ale je lepší přečkat chvilkovou nepříjemnost při vyšetření než trpět následky. Proto radím: berte vše s úsměvem a nevzdávejte se, ani když selžete. Zvlášť u diabetu druhého typu platí, že když děláte všechno správně, můžete žít normálním životem a uzdravit se. Vedle pevného zdraví vám tedy přeji i pevnou vůli!“
Ostatně psychika hraje podle odborníků ve vzniku a progresi diabetu podstatnou roli. Cukrovka obvykle kráčí ruku v ruce s obezitou a vysokým krevním tlakem. Mezi další rizikové faktory patří kouření či nedostatek spánku. To vše jsou také aspekty úzce spjaté se stavem psychiky a její odolností vůči stresu a také se schopností organismu efektivně hospodařit s energií. Je již navíc prokázáno, že dlouhodobý stres dokonce může zvyšovat hladinu cukru v krvi.
Naopak dobrá fyzická kondice a pohyb obecně psychickou odolnost a náladu zlepšují. Jenže zvednout se zničehonic od počítače a jít si zaběhat není snadné. To si uvědomují i lékaři. „Ohrožuje nás mnoho stresových faktorů, které celkové kondici nepřispívají. Máme zaběhlé nesprávné návyky v životosprávě, sedavá zaměstnání, spoustu stresu – ne vždy je snadné sportovat a relaxovat,“ popisuje Prázný.
I malá změna životosprávy se počítá
Jako příklad dává zaměstnaného muže, který jde po práci na nákup, vozí děti na tréninky a o víkendu pomáhá stárnoucím rodičům. I podle psycholožky z Kliniky endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Judity Konečné není příliš realistické, když si takový pacient stanoví, že půjde třikrát týdně na hodinovou procházku.
„Pravděpodobně to bude pro začátek moc velká změna, která se nebude dařit. Lidé, kteří si nastaví nereálné cíle, častěji zažívají zklamání a pro další pokusy o změnu životosprávy nejsou dostatečně motivováni. Pokud k tomu dojde, je třeba to brát jako ponaučení, nikoliv selhání. Naopak to může být zdrojem motivace k úpravě dosavadních cílů a strategií a cenný zdroj informací, na co si dát při dalším pokusu pozor. Počítá se každý malý posun kupředu. I sto kroků za den navíc a jedno vyvážené jídlo, na kterém si dám záležet, je větší a cennější úsilí než žádné,“ říká Konečná.
„Mnozí lidé nejsou sami sobě prioritou, dokud se neobjeví zdravotní problém, kvůli němuž svůj přístup přehodnotí. Náš životní styl ovlivňuje také rodina, výchova a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, i společenské normy. Je důležité, jakým způsobem se snažíme o změnu.“
Období, kdy se nově diagnostikovaný pacient s cukrovkou smiřuje a učí žít, může být extrémně náročné. Čerstvý diabetik dostane od lékaře mnoho rad, jak si upravit jídelníček a denní rozvrh. Následují pravidelné kontroly u diabetologa i jiných specialistů, pacient se musí naučit, kdy a jak si správně kontrolovat hladinu krevního cukru. A jakmile všechny instrukce vstřebá, musí se svou diagnózou seznámit okolí.
Tolik změn naráz pochopitelně představuje obrovskou zátěž na psychiku. Pacient může podle odborníků snadno propadnout zoufalství či úzkosti, kdy zvažuje doslova každé sousto. Všechnu tuto psychickou zátěž, která pramení přímo z diagnózy a s ní spojených omezení a nároků, nazývají lékaři diabetickým distresem.
Diabetici mohou mít pocit, že se jejich život zhoršil
Někteří diabetici tak mají pocit – a mnohdy oprávněný – že se jejich život po zahájení léčby paradoxně ještě zhoršil. Vždyť se právě dozvěděli, že trpí závažným onemocněním, které průměrně zkracuje život o deset let. Na náladě nepřidají ani zdravotní komplikace a nevybíravé reakce okolí. „Určitou roli v tom hraje i stigmatizace,“ potvrzuje psycholožka Judita Konečná. „Stále se setkávám s reakcemi, že diabetes druhého typu a s ním často spojená nadváha či obezita je spíš osobním selháním než nemocí.“
Není tedy divu, když někteří diabetici začnou propadat do spirály špatných nálad, zklamání a ztráty motivace. „Výsledky studií nejsou jednotné, ale obecně se výskyt zvýšeného diabetického distresu u pacientů s diabetem 2. typu pohybuje od 18 do 50 procent,“ vyčísluje odbornice, jak velkou skupinu diabetiků trápí psychická nepohoda.
Kdy hrozí diabetické vyhoření?
Právě ztráta motivace může způsobit, že diabetický distres vede až k syndromu diabetického vyhoření. „Pokud se zvýšená míra diabetického distresu dlouhodobě neřeší, může vyústit v diabetický syndrom vyhoření. Ten může mít podobu naprosté ignorace nemoci, avšak nikoliv z důvodu neochoty starat se o svoje zdraví, či dokonce lenosti. Jedná se o stav rezignace, bezmoci,“ upozorňuje Konečná. A přesně v tomto duševním rozpoložení už má nejvyšší čas vyhledat psychologickou pomoc.
„Na počátku spolupráce mezi pacientem a psychologem je důležité rozlišit, zda se jedná o zvýšený diabetický distres, syndrom vyhoření, nebo o některou duševní poruchu,“ přibližuje odborný postup Judita Konečná. „V takovém případě už je na místě zvážit také spolupráci s psychiatrem.“
Pomáhá i jen se vypovídat
Aby se situace nevyhrotila, vyplatí se diabetickému distresu předcházet. Každý pacient by si v rámci psychohygieny měl najít důvěryhodnou osobu, které se může svěřit s prožíváním nemoci. „Lidem s diabetem někdy pomůže už jen to, že někdo uzná jejich pocity,“ doplňuje Konečná.
Pacient musí vědět, že je naprosto normální, když toho má někdy prostě dost. Je to vítězství rozumu, když si člověk uvědomí své psychické potíže a rozhodne se vyhledat odbornou pomoc.
Trpí někdo ve vaší blízké rodině cukrovkou?
Největšího pomocníka v boji proti stresu si však všichni nosíme všude s sebou: jde o naši mysl. Právě díky ní se totiž udržujeme v dobré kondici, a to jak fyzické, tak i psychické. Vedle pravidelného čištění hlavy bychom měli ovládat i jiné umění – neodmítat pomocnou ruku, ať nám ji podává blízký člověk, nebo lékař.
U diabetického distresu platí totéž, co u diabetu – že důsledná péče a dodržování doporučení odborníků mohou vést k významnému zlepšení stavu, a dokonce i k částečnému vymizení zdravotních potíží. Tělo a duše fungují jako spojité nádoby, proto platí jednoduchá rovnice: když pacient vrátí svojí psychice balanc, snáz vyrovná i hladinu cukru.
Nejmodernější léčbu dnes nedostávají všichni
Cukrovku 2. typu je většinou možné zpočátku léčit tabletami, později může dojít i na aplikaci inzulinu, i když tomu se někdy nedá vyhnout ani v počátku onemocnění. Tablety účinkují různými způsoby: zvyšují výdej vlastního inzulinu ze slinivky břišní, zlepšují působení inzulinu v těle, snižují chuť k jídlu či vylučují přebytečný cukr z těla močí. Takto působí poměrně nová třída léků – glifloziny, které zároveň léčí srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin, jimiž trpí velká část diabetiků.
V současnosti tuto moderní léčbu užívá v ČR asi 90 tisíc pacientů s diabetem, což je podle předsedy České diabetologické společnosti Prázného jen část z těch, kteří by tyto léky mohli brát a měli by v nich významný přínos.
„Důvodů, proč se moderní léčba nedostane k většímu množství lidí, je více. Jedním z nich je právě to, že jde o relativně novou skupinu léků a někteří pacienti ani zdravotníci si stále nezvykli je používat. A to přesto, že je to už sedm let od publikace první studie, která ukázala zásadní potenciál nové skupiny léků k ochraně srdce a ledvin. Všem diabetikům 2. typu doporučuji, aby se svého lékaře zeptali, jestli jsou léčení tím nejlepším možným způsobem a jestli není načase tyto nové léky nasadit,“ popisuje profesor.
ČLÁNKY DO MAILU