Diabetes 1. typu, který tvoří zhruba 10 procent případů, je autoimunitní onemocnění, při kterém tělo ničí buňky produkující inzulin. Většina pacientů trpí diabetem 2. typu, který se vyvíjí postupně a bývá ovlivněn životním stylem, jako je nedostatek pohybu či nezdravá strava.
Některé ženy se setkají ještě s těhotenskou cukrovku, která ale většinou zase rychle zmizí.
„V posledních letech roste počet pacientů s diabetem, a tedy i s komplikacemi způsobenými diabetem, například kardiovaskulárními problémy, poškozením sítnice oka nebo s takzvaným syndromem diabetické nohy,“ říká diabetoložka z kliniky Health+ Barbora Jónová.
Zvýšená hladina cukru v krvi může způsobit i vážné poškození zraku. Diabetická retinopatie (poškození sítnice oka) je jednou z nejčastějších komplikací cukrovky, postihuje přibližně 30 procent všech pacientů. Jde o stav, kdy vysoká hladina cukru poškozuje drobné cévy v sítnici. To způsobuje otoky, krvácení a další problémy, které mohou vést k postupné ztrátě zraku.
Komplikace spojené s diabetem mohou mít také dopad na pracovní produktivitu a ekonomiku, jelikož diabetici s vážnými komplikacemi často čelí dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Diagnóza cukrovka ovšem neznamená konec světa. Ačkoliv se život pacienta i jeho okolí většinou významně změní, všechno se dá zvládnout se ctí a v klidu. Své o tom vědí i následující tři pacienti, kteří se podělili o svůj příběh.
Nevzdávejte to. Zvládnete to jako já, vzkazuje Maxík
Dnes sedmiletému Maxíkovi zkřížila ve třech letech život cukrovka prvního typu. Spouštěčem byly obyčejné neštovice, kterými by si mělo projít každé dítko v jeho věku. „Nejdřív tomu nechcete věřit. Pak ale vidíte ležet to bezmocné dítě na posteli, které brečí a nemá sílu vstát. Hned vám dojde, že je to realita,“ svěřuje se Denisa Skalická, chlapcova maminka.
Dnes, po čtyřech letech s diabetem, už jako rodina fungují normálně a žádné omezení pro ně omezením není. Začátky byly ale těžké. „Vůbec jsme nevěděli, jak se plní pero, jak se píchá inzulin, jak se mění jehla. Bojíte se, abyste svému dítěti neublížili,“ dodává maminka.
K cukrovce se často pojí i jiná autoimunitní onemocnění, typicky celiakie nebo nemoci štítné žlázy. Takže mimo to, že si pacient musí v jídle hlídat sacharidy, musí, stejně jako Max, hlídat i lepek.
„Když jedete na výlet a chcete si dát párek v rohlíku, tak prostě nemůžete. Musíme být pořád připravení a mít u sebe bezlepkové produkty,“ vysvětluje Petr Skalický, Maxíkův tatínek. Dneska už ale mají tyto procesy osvojené a před cestou si vytipují několik podniků, které bezlepkové pokrmy nabízí.
Skaličtí se svým synem už několik let navštěvují diabetologickou ambulanci na Dětské klinice Fakultní nemocnice Olomouc. „Trend diabetu u malých dětí má v poslední době stoupající tendenci. Aktuálně máme v péči přibližně 210 dětí s tímto onemocněním,“ říká zdejší doktorka Petra Venháčová.
Když dítě a vlastně kdokoliv z blízkých onemocní cukrovkou, změní to fungování celé rodiny. „Je to jako facka, otočí vám celý život vzhůru nohama,“ popisuje diabetoložka. Dnes je ale podle ní vše jednodušší, než tomu bylo třeba před patnácti lety, kdy neexistovaly žádné senzory na měření hladiny cukru v krvi, inzulinová pera a další pomocníci.
Nejdřív infarkt, potom cukrovka
Pan Pavel vedl úplně normální život bez výraznějších zdravotních problémů až do svých 52 let. Pak ale prodělal infarkt a o pár let později mu lékaři diagnostikovali ještě cukrovku 2. typu. A to až v rámci hospitalizace kvůli potížím s ledvinami.
„Myslel jsem si, že jsem zdravý, že se mě to netýká. I když oba mí rodiče měli srdeční problémy a maminka trpěla cukrovkou, nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo stát mně,“ říká.
Zdravotní komplikace, které Pavla potkaly, změnily jeho život od základu. Infarkt a následná diagnóza diabetu ho přinutily zastavit se a přehodnotit každý aspekt života. „Učil jsem se, jak si pravidelně měřit hladinu cukru v krvi, musel jsem upravit jídelníček, zmenšit porce a zaměřit se na zdravější stravování. Velkou výzvou pro mě bylo začít se pravidelně hýbat. Zpočátku to šlo těžko, ale postupně jsem si uvědomil, že každý pohyb je pro mé zdraví klíčový. Nešlo jen o cukrovku, ale i o srdce, cévy a celkové fungování těla,“ vzpomíná.
Diabetes totiž není jen o cukru v krvi. Jde o mnohem víc. „Lidé často podceňují, jak moc může tato nemoc ovlivnit jejich srdce, cévy, funkce mozku. Po infarktu jsem si uvědomil, jak důležité je mít se neustále na pozoru – aby se problémy neopakovaly, aby tělo nezkolabovalo. Můj život dnes není jen o tom, udržovat si správnou hladinu cukru, ale o neustálé ochraně mého srdce a cév. Kardiovaskulární problémy a cévní mozkové příhody jsou hrozbou, která se nad každým diabetikem vznáší. Proto je tak důležité myslet na prevenci a nikdy nemoc nebrat na lehkou váhu.“
Pokud se někdo ocitne v podobné situaci, radí Pavel jedno – jednat hned. Diabetes 2. typu podle něj není rozsudek, ale vážné varování. „Nepřehlížejte ho a konzultujte svou situaci s lékařem. Moje zkušenost s mojí ošetřující lékařkou byla velmi pozitivní. Nastavila mi léčbu, která nereflektuje jen na onemocnění diabetu 2. typu, ale chrání zároveň zdraví mého srdce a cév,“ říká.
„Začněte malými změnami – naslouchejte svému tělu, mějte pod kontrolou nejen hladinu cukru, ale i zdraví svého srdce a cév. Nevyhýbejte se preventivním opatřením a pravidelným lékařským kontrolám. Není to o tom, vzdát se všeho, co máte rádi, ale o tom, začít si víc vážit svého zdraví a života,“ dodává.
Nyní Pavel říká, že zpětně by o svém zdraví začal přemýšlet už dřív. Genetiku nezmění, srdeční problémy a cukrovka v jeho rodině prostě vždy byly a budou. On sám ale může ovlivnit to, jak se o sebe stará. „I teď vím, že mám šanci žít dlouze a kvalitně. Stačí udělat první krok, vyhledat pomoc lékaře, nepodceňovat příznaky a brát prevenci vážně,“ uzavírá.
Láska ke sladkostem se mi málem stala osudnou
„Před pěti lety mi zjistili cukrovku 2. typu. Často si říkám, že je to ironie osudu, jelikož sladké doslova zbožňuji. Už od malička miluji návštěvy cukráren a pekáren a jen pohled na všechny ty dobroty mi dělá dobře na duši. A ani zákeřná diagnóza mou chuť na sladké nezmírnila. Kdybych jen věděla, jaké zdravotní komplikace si tak můžu způsobit,“ říká pacientka, paní Ludmila (68).
Zpočátku svoji diagnózu nebrala moc vážně, nijak se neomezovala v jídle a dopřávala si i sladké. Zapomínala se kontrolovat glukometrem a upozornění lékařky, že pokud se nebude hlídat, hrozí jí řada komplikací, ignorovala. Až se jí to vymstilo.
„V jeden horký letní den se mi náhle udělalo mdlo. Celý den jsem se necítila moc dobře, byla jsem unavená a trápila mě nevolnost. To jsem ale dávala za vinu dortíku, který jsem si ráno dopřála. Zkolabovala jsem v kuchyni, kde mě poté našli mí synové. Naštěstí stihli zavolat záchranku, a tím mi zachránili život,“ vzpomíná Ludmila.
Vzbudilo ji až pípání nemocničních přístrojů. Byla napojená na kapačky a po pádu celá bolavá – měla sedřený loket a pravou nohu celou modřinu. Měla vlastně štěstí, že si nic nezlomila. Kvůli vysoké hladině cukru u ní nastala diabetická ketoacidóza, tedy těžká porucha funkčnosti organismu. Jde o velmi vážný a nebezpečný stav, který Ludmilu málem stál život.
„Tím to ale nekončilo. Po probuzení za mnou přišel lékař a sdělil další děsivou diagnózou. Diabetes mi bohužel v důsledku dlouhodobě zanedbané léčby zapříčinil vznik neuropatie. Je pravda, že se mi občas zdálo, že necítím nohy, nebo že mi v nich brní. Bohužel jsem tomu nevěnovala pozornost, a nemoc se mi rozvinula. Lékař mi vysvětlil, že když se nezačnu svědomitě léčit, hrozí mi vznik vředů nebo postižení tkáně na nohou. Musela jsem to přijmout,“ uvádí pacientka.
Neuropatie je naneštěstí poměrně běžnou komplikací diabetu, ale díky tomu, že ji lékaři Ludmile zjistili v raném stadiu, měla šanci na úspěšnou léčbu větší. Lékař jí nakázal snížit váhu, brát poctivě léky, nasadit inzulin a kontrolovat si hladinu krevního cukru opravdu pravidelně.
První, co udělala po propuštění z nemocnice, proto bylo pořízení senzoru na pravidelné měření hladiny glukózy v krvi. Tím jí odpadla každodenní starost s pícháním do prstu. Druhým krokem pak bylo nasazení inzulinu a upravení životosprávy.
„Musela jsem omezit cukr a nahradit ho zdravějšími alternativami v podobě agávového sirupu a melasy. Vůbec to pro mě nebylo snadné, ale kvůli vlastnímu zdraví jsem to přijala. Zjistila jsem, že sladkosti můžou být i relativně zdravé, a já se tak nemusím zcela vzdát své celoživotní vášně. Našla jsem si novou zálibu, kterou je pečení zdravějších verzí mých celoživotně sesbíraných receptů. Tyto ‚zdravé‘ sladkosti však s ohledem na svou nemoc konzumuji jen výjimečně. Zdraví je pro mě totiž rozhodně cennější než chvilkové potěšení v cukrárně,“ míní Ludmila.
Trpí někdo ve vaší blízké rodině cukrovkou?
Kontrola glykémie je základ
„Diabetes je nejčastější příčinou amputací končetin, které nejsou způsobeny úrazem. Porušení tkání v důsledku diabetické neuropatie, zejména na dolních končetinách, představuje významné riziko pro vznik syndromu diabetické nohy,“ říká docentka Denisa Janíčková Žďárská z Diabetologické ambulance Ústřední vojenské nemocnice.
Pacienti si proto mají pravidelně denně sami či s pomocí jiné osoby kontrolovat dolní končetiny, nosit správnou obuv a docházet na pravidelné kontroly k lékaři. Neuropatie se může rychleji rozvíjet u pacientů s neléčenou hypertenzí, nadváhou, zvýšenou hladinou krevních tuků, u kuřáků a u osob konzumujících alkohol.
„Řádná kontrola glykémie je při léčbě cukrovky zásadní. Pravidelnou kontrolou hodnot lze předcházet jak akutním stavům, jako je hypoglykémie (velmi nízká hodnota glykémie) nebo hyperglykémie (velmi vysoká hodnota glykémie), tak i rozvoji pozdějších komplikací. Měřit hodnoty glykémie lze jak klasickými glukometry, tak i podkožními senzory, které v pravidelném intervalu kontrolují hladinu cukru v krvi. Na českém trhu je momentálně dostupných několik druhů senzorů – například značky Dexcom nebo FreeStyle Libre,“ dodává lékařka.
ČLÁNKY DO MAILU